Tomáš Akvinský v jednom svém spisku poznamenává, že zvědavost je duchovním obžerstvím. Vede člověka k tomu, že ve vzdělání nepostupuje systematicky a poctivě, vyzobává si jen to „zajímavé“ a nepozná pravou krásu a pravdu, protože nevidí celek.
Myslím, že toto tvrzení je v přímém rozporu s tím, jak se na zvědavost dívá dnešní společnost. Člověk, který je zvědavý je ten, který lační po novinkách, vědomostech, něco zkoumá, experimentuje.
Řekli bychom snad, že neustrnul ve své omezenosti, ale rozvíjí se dále.
Přesto se Tomášovi takový přístup příliš nelíbí. A to na tomto místě zdůrazněme, že nemá ani v nejmenším na mysli zálibu v klevetách, ale skutečnou zvědavost v oblasti vzdělávání. Ve zcela jiné souvislosti navrhuje dělení obžerství do několika kategorií – co do množství, záliby, přípravy atp. A myslím, že tady lze vidět to, proč zvědavost tak ostře odsuzuje, jako cosi pro studenta nežádoucího a škodlivého.
Zvědavý člověk totiž nikdy nehledá celek, ale zajímají ho jen drobné útržky, jakési rozinky na vánočce, které pečlivě vybírá, ale o celku nemá žádnou představu. Dokonce lze vidět ve zvědavosti také rozměr ještě jeden, psychologický. Každý potřebuje odpočívat, dávat svému mozku prostor a čas na uspořádání myšlenek a ne jej neustále přesycovat.
Moderní učebnice managementu hovoří o něčem podobném. Manažer, který pracuje pravidelně dvanáct hodin denně je špatným řídícím pracovníkem. Nejen, že není možné, aby podával po celý čas dobrý pracovní výkon, ale také mu hrozí vyhoření, je nervózní a jednoznačně ukazuje, že nezvládá delegování úkolů. Schopnost odpočívat vede k vyšším výkonům a lepší motivaci.
Fotografie týdne
Čekatel (foto: Dirtmaniak)
Dnešní fotografie týdne s názvem Čekatel ukazuje něco podobného. Ptáka, který čeká nad schodištěm na někoho, kdo půjde. Člověk se může snadno ocitnout mezi dvěma extrémy – na jedné straně je pasivní čekání, které nepřináší žádný užitek, na straně druhé ono obžerství nikoli jen jídlem, ale také prací, touhou po poznání.
Pohledem na prázdnou noční ulici je připomínkou toho, že žít je nutné neustále, ale vždy jako součást celku. Individualismus, který je vyhnán až do krajnosti končí osaměním, ztrátou vlastního já. Osoba je konstituována na základě vztahů – k sobě i k druhým. Každý člověk je tak zván k tomu, aby chápal celek a díky němu opustil fragmentárnost svého bytí. Havran čekatel, hledící na prázdnou mrtvou cestu může být vykřičníkem. Že dokud žijeme, musíme být ve společenství a růst.
Gratuluji autorovi Dirtmaniak ke zdařilému, černobílému snímku, který vyniká atmosférou a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Michal Szydlowski ukazuje další zajímavou černobílou fotografii nesoucí název Z WS, která se snaží pracovat s atmosférou a paradoxem. Spojení mladé modelky v bílém prádle a špinavé staré výrobní haly jistě může vést k nejedné otázce. Třeba po tom, co po nás na světě zůstane.
Z WS (foto: Michal Szydlowski)
Člověk má relativně dobrou představivost, pokud jde o rozměry, které jsou podobného řádu jako je jeho velikost či váha. Pohled na makrofotografie malého hmyzu jsou tak vždy něčím zajímavé a překvapivé. Až je člověku někdy líto, že není fyzikálně možné, aby měla vosa při zachování svého vzhledu deset centimetrů, aby si ji mohl lépe prohlédnout. Možná by ji viděl v překvapivých pózách, jako na snímku Pele od Dolittle.
Pele (foto: Dolittle)
Shimmell ukazuje dvě osoby, muže a ženu, jak společně hledí do dálky. V kontextu geometrické linky a vhodného úhlu pohledu ale celá scéna možná vypadá trochu neobvykle. Protože má pán jednu ruku poněkud dlouhou.
Dlouhou (foto: Shimmell)
A na závěr ještě jeden netradiční snímek, jehož autorem je Jellenka a nese název Colors.
Colors (foto: Jellenka)