Fotografie o stínu, který nežil vlastním životem, ale stal se průvodcem, spoluhráčem a partnerem člověka v uspěchané době. O stínu, který nás provází na každém kroku.
Stín patří mezi zajímavé náměty mytologické, hudební i filosofické. V Řecku je možné se setkat s říší stínů Hádés, která bylo pojmenována podle svého vládce, bratra Dia Hádése.
Ponurá krajina smrti s pěticí řek nepatřila mezi oblíbená místa bohů ani lidí, přesto je to místo, které musí navštívit každý, kdo se kdy narodí. Stín je v řecké mytologii nejen průvodcem člověka po světě, ale také jeho určitým principem, který dále žije v místech, kam nedopadají sluneční paprsky, a vládne věčné šero. Do této říše vedly cesty tak zvanými údolími stínů.
Zřejmě nejznámější filosofické přirovnání, se kterým se setkávají i žáci na základní škole, je pak od Platóna, který ve svém podobenství o jeskyni se stíny také pracuje. Vnímá je ale spíše jako obraz skutečně existujících věcí, na kterých jsou stíny závislé. Když zmizí věc, zmizí i její stín.
Stín je pozoruhodným průvodcem člověka, a zatímco dospělí o něm většinou příliš nepřemýšlejí (majíce na paměti větu, že stín je místem s nižší intenzitou osvětlení než jeho bezprostřední okolí), děti si s ním rády hrají. Je pro ně přirozeným kamarádem, někým kdo je v nekončící hře neustále napodobuje a při troše fantasie je možné si s ním užít spoustu legrace. Do světa dospělých se pak stín vrací (mimo praktické záležitosti) třeba v oblasti stínování, které je známe z managementu. Používá se pro předávání zkušeností novým kolegům.
Zašlá sláva Abbey Road - MoML 3. března 2015, foto: martin.breza
Snímek Zašlá sláva Abbey Road - MoML 3. března 2015 od Martina Březi je součástí poměrně známého prožitku umělecké tvorby označované jako „měsíc v životě“ (lze se samozřejmě setkat i jinými časovými úseky), během kterého fotograf každý den pořídí jeden snímek, která jeho dvacet čtyři hodin nějak charakterizuje. Tentokráte černobílý snímek obrací pozornost ke stínu, který máme možná tendenci v běžném rytmu všedního dne přinejmenším ignorovat, a ještě vše postaví na hlavu. Jako by chtěl říci, že jednou za čas se vyplatí na věci dívat jinak, než jsme zvyklí.
Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Vlajka svobody od Pavla Kozdase je výkřikem úředníka. Uprostřed Frankfurtu, místa obchodu, bank, světa seriózních pánů v obleku a dam v kostýmcích, v prostoru moderní do výše se čnící architektury plné skla, zachycuje výskok, vlající kravatu jako symbol vnitřní svobody a lidství, byť někdy patřičně schovaným za formálním oděvem i vystupováním.
Mikoudelka nabízí pohled do tovární haly v HDR na snímku Končíme ... I, ve kterém můžeme cítit záchvěv staré industriální doby přelomu předminulého a minulého století.
Končíme ... I, foto: mikoudelka
Fotografie, jejímž autorem je No21, nabízí pohled na zimu v romantickém, téměř ladovském provedení, o kterém si mohou nechat dnešní obyvatelé měst většinou jen zdát. Fotografie, na které je jedna dospělá postava a jeden potenciální Jágr nese název Co se v mládí naučíš....
Co se v mládí naučíš..., foto: No21
Na závěr ještě jeden pohled do typické české krajiny – kopeček, pole, strom a kříž. Autorem snímku … je tchmes a zaujme jak pěknou kompozicí, tak také pozoruhodnou horizontalitou a barevností.