Fotografie o kontextu, okamžiku a dobrém oku. Co potřebuje fotograf v jedenadvacátém století k tomu, aby byl úspěšný? Není to ho mnoho a spíše to bude fotografické vidění než super přístroj.
Umění se zásadním způsobem mění a demokratizuje. Zatímco renesance byla typická tím, že budovala školy, ve kterých se umění a řemeslo dědilo z mistra na učedníka, středověk pečlivě budoval své cechy, moderní doba je zcela jiná.
Umění již primárně nezachycuje krásu, ale snaží se promlouvat k divákovi, je komunikačním kanálem, způsobem, jak sdělit to, co se nevejde do běžných pojmů a kategorií. Komunikační forma umění je tedy něčím, co je bytostně akcentováno. Nejde přitom již o to, zda divák umí či neumí číst, ale o překračování neuměleckých forem, které samo sdělení „nedokáží unést.“
Druhým rysem je rozvoj kontextuálního umění. Umění v klasické době buď je, nebo není, ale dnes jej vnímáme prismatem epistém, kognitvních rámců a předporozumění. Jde o činnost, která neodkazuje k absolutnu, ale je funkcí času a místa. Jen v jednom bodě časoprostoru (nebo v jedné jeho částí) skutečným uměním je. A také jen v něm nese onen komunikační obsah.
Dobrý fotograf dnešní doby jistě potřebuje dobré vybavení nebo základní znalost řemesla, ale to se stává stále podružnější. To hlavní je schopnost identifikovat obraz, kterému je schopen přiřadit takový kontext, který bude pro diváka pochopitelný, zajímavý, lákavý. Jen tak může vstoupit do dialogu a získat si jeho přízeň.
A právě to je cesta, kterou se vydává dlouhodobě navyy. Snímek tak jsme přišli pozdě není v prvé řadě festivalem kvalitního řemesla, ale ukázkou autora najít zajímavý moment, zachytit jej a interpretovat. Tím získává dílo příběh, vtip a je potěšením pro oko každého, kdo se na něj podívá.
tak jsme přišli pozdě, foto: navyy
Na co tam asi čekaly? Přišli pozdě – to znamená, že přišly o hlavu, nebo že skončil výprodej? O čem si asi povídají? Ztratily hlavu, když viděly, co se tam děje? To jsou jen některé asociace, které se přímo nabízejí k hraní si se skutečností a fantazií při pohledu na tuto fotografii.
Gratuluji autorovi k pěknému snímku i dobrému oku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých děl uplynulého týdne.
Shoehardt R. pokračuje ve svém specifickém kontextuálním projektu, který na DIGIareně prezentuje již delší dobu. Totiž ve studiích světa hus (nikoliv pečených) a lidí. Fotografie nese název o husach a lidech III a klíčovou postavou je muž s koženou taškou a červeným deštníkem.
o husách a lidech III, foto: Shoehardt R.
Pro všechny milovníky hororů, sci-fi nebo hraní si se světlem a expozicí je určený snímek Návštěvník..., zachycující člověka na vrcholu schodiště, které vede do sklepa… tedy do hračkářství, pokud se máme držet výkladu, který nabízí sám autor czech158.
Návštěvník, foto: czech158
Oko-nomada zachycuje jednu z částí sportu, kterou nemá rád zřejmě nikdo, bolest, pád, zklamání. V obličeji závodníka se mísí pocit bezmoci z toho, že nedokončí závod, na který se těžce připravoval, že nenaplní očekávání své, ani svého okolí s fyzickou bolestí.To vše na fotografii o tvrdosti ... .
A na závěr ještě jeden pohled do krajiny, kde prim hrají biopaliva, i když esteticky mile zasazená do krajiny. Fotografie nese název a autorem je tchmes.