Fotografie o hledání všední krásy, fantasie a v neposlední řadě vtipu. Tak by se dala vylíčit obyčejný den očima neobyčejného člověka.
Každý člověk je jiný a neexistuje obyčejných lidí. Tato maxima je zřejmá a není nutné o ní pochybovat. Právě z ní se rodí hodnota člověka jako jednotlivce, i zástupy umělců, řemeslníků a dalších lidí, kteří jsou určitým způsobem jedineční.
Toto pravidlo samozřejmě platí také pro fotografii. Schopnost vidět svět kolem sebe očima odlišnýma od druhých lidí, je nepochybně jednou z klíčových dovedností každého dobrého autora.
Říká se, že každý, kdo se pustí do focení, si projde několika fázemi – od špatných fotografií, přes průměrné až (pokud vydrží) k výbornému technickému provedení. Takové fotografování je řemeslem, ničím více, ale také ničím méně. Pak existuje skupina lidí, kteří jsou schopni k ní dát něco navíc – vlastní rukopis, vyjadřovací schopnosti, téma nebo třeba příběh.
Takový fotograf se stává nejen řemeslníkem, ale také jakýmsi kurátorem fragmentů reality, kterou rozebírá a staví vedle sebe do kontextuální mozaiky. Právě taková činnost vede k zamýšlení se nad obsahem i formou nejen u samotného autora, ale umožňuje pracovat také s divákem. Umění, na které je fotografie povýšena, se stává dialogickou záležitostí.
Snímek Naše paní domovnice má smysl nejen pro pořádek... obsahuje téměř vše, co bychom od dobré fotografie mohli očekávat – je kvalitně technicky zpracovaná, ale nikoli přeplácaná či umělá. Má příběh, který ukazuje za zobrazenou realitu a mimo to zajímavou kompozici, která umožní pracovat s fantazií diváka. Jsou okna, šňůra a smeták základní rysy lidského obličeje? Odpadkový koš hořícím koncem pomyslného doutníku?
Naše paní domovnice má smysl nejen pro pořádek..., foto: No21
Autor fotografie, kterým je No21 nechává tyto otázky bez odpovědi, ale stimuluje k dalším – je realita skutečně jen tím, co redukujeme na měřitelné veličiny? Kdo je paní domovnice? A také pracuje s určitým stereotypem – ukazuje, že paní domovnice nemusí být zapšklá starší dáma bez smyslu pro intelekt, symetrii či krásu, ale že je kreativní, hravá, invenční. A to co dělá, ji baví.
Gratuluji autorovi snímku k podařenému zátiší a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých obrázků uplynulého týdne.
Také Clostermann ukazuje, jak lze efektivně pracovat s příběhem. Dvě bavící se slečny jsou zahaleny do dvojznačného názvu Tajemství .., který přirozeně rozjíždí proudy asociací. A přitom nezapomíná na drobné detaily, jakým je useknutá, jakoby naslouchající hlava, nebo výborné technické zpracování.
Od laškovného tématu je jen kousek k jinému snímku s příběhem, tentokráte s názvem podstatně vážnějším - o náklonnosti II... v jehož popředí jsou dva ptáci, symbol života a lásky, a dominantou je kříž. Znamení pozemské definitivy, ale také naděje, vzkříšení. Autorem je Gabriel Mego.
Jokr7 tradičně pracuje s alegoriemi, které dávají relativně obyčejným scénám neobyčejný náboj. A stejného postupu užil také v případě do Kolína...do Kolína...?, kde k rozmluvě zve ptáky na drátě a cyklistu v poli.
do Kolína...do Kolína...?, foto: jokr7
A na závěr ještě jeden pohled do tváře zvěře – Levhart čínský v provedení KubaJazz.
Levhart čínský, foto: KubaJazz