Revitalizovaná vysoká pec, plynojem přeměněný na koncertní sál, ústředna sloužící dětem, ale i zapomenutá a chátrající oblast aglomerace. Ano, řeč bude o ostravských Vítkovicích.
Denně jezdíváme kolem tramvají nebo autem. Vyhaslé vysoké pece, zmizelá koksovna, mlčící těžební věže. Mnoho místních pozná – Dolní oblast Vítkovic. Tisíce osob zde našly zaměstnání po desítky let, z vyprávění jsem slyšel mnoho zajímavých historek, ale nikdy nebyl čas, zastavit se na prohlídku.
Dolní oblast Vítkovice
Začátkem letošního roku, jsme se rozhodli tento fakt změnit a průzkumu Dolní oblasti vyčlenili celý den. Díky vstřícnosti managementu, dnes již kulturní památky, jsme mohli nahlédnout nejen do běžně přístupných míst, ale také do areálu bývalé aglomerace, známé také jako hrudkovna.
Dolní oblast Vítkovic, industriální klenot dvou tváří.
Dolní oblast Vítkovic je v současné době místem velikých kontrastů. Na jedné straně, renovované, udržované a veřejnosti zpřístupněné provozy, na straně druhé opuštěný a chátrající areál výroby aglomerátu. Dolní oblast nás natolik zaujala, že jsme se rozhodli pár postřehů z naši návštěvy sepsat. Nejdřív ale něco z minulosti …
Historie Vítkovic
Vítkovické železárnu byly založeny v roce 1828. Tehdy byly Vítkovice vesnicí ležící u Moravské Ostravy. Dostaly jméno Rudolfova huť podle svého zakladatele, olomouckého arcibiskupa Rudolfa Habsburského. V roce 1830 byla postavena pudlovací huť, mezi lidmi známá jako hrudkovna, nebo aglomerace.
Pohled na vysokou pec číslo jedna v roce 2009 vs. současný stav
Samotné vysoké pece byly uvedeny do provozu roku 1836. Výhodou místa byla bohatá naleziště černého uhlí (nynější důl Hlubina) a blízkost řeky Ostravice, která měla dostatečně velký průtok. Voda je pro výrobu železa nezbytná. Tímto na sebe navazoval celý technologický tok těžby uhlí, koksovny a výroby železa, jenž nemá v České republice obdoby.
Pojízdný mísič neboli „Veronika“ sloužila pro převoz vyrobeného tekutého železa do ocelárny.
Z industriálního provozu evropská památka
Po stosedmdesátileté nepřerušené činnosti byla roku 1998 v Dolních Vítkovicích ukončena výroba surového železa, koksu a aglomerátu. Industriální objekty a technologické soubory po zastavené hutní výrobě, které jsou národní kulturní památkou a které byly v roce 2008 zařazeny do fondu Evropského kulturního dědictví.
Dolní oblast Vítkovic, Evropské kulturní dědictví
Od roku 2012 probíhá v tomto industriálním areálu tradiční mezinárodní festival Colours of Ostrava. Kromě zážitků spojených s hudbou mají návštěvníci festivalu možnost i jiného kulturního vyžití, například v podobě návštěvy „Malého světa techniky“ v budově U6 nebo prohlídky vysoké pece číslo jedna.
Pokračování 2 / 3
Veřejnosti vstříc
Vysoká pec číslo jedna
Vyhasla po posledním odpichu dne 27. září 1998. O čtyři roky později byla prohlášena za národní kulturní památku.
V roce 2006 se ji podařilo dokonale sanovat, zajistit statiku a nasvětlit. Díky tomu mohla být sezonně využívána jako naučná industriální „rekvizita“. V roce 2011 prošla revitalizací. Nyní nabízí unikátní naučnou prohlídkovou trasu. Architekt Josef Pleskot ji pojal tak, že návštěvník se ocitne ve stejné pozici, v jaké směřoval do pece technologický materiál.
Cesta na vysokou pec začíná proskleným skipovým výtahem, jehož mechnismus je původní, renovovaný.
Začátek prohlídky je vskutku originální. Návštěvníci se shromáždí v prostoru jeřábové dráhy s proskleným šikmým výtahem, který dopraví dvanáct až šestnáct osob k hrdlu vysoké pece, do místa vsázky. Tady se pec plnila koksem, železnou rudou a ostatními příměsemi. Cesta pak pokračuje buď svislým výtahem nebo po schodišti, přičemž je možné vystoupat do šedesátimetrové výšky na nejvyšší přístupnou část, kde se mimo výhledu na areál Dolních Vítkovic naskýtá krásný pohled na celou Ostravu.
Z více než šedesáti metrů se naskytá skutečně nevšední pohled na Ostravu
Multifunkční aula Gong (Plynojem)
Plynojem byl vysvavěn v letech 1922-1924. V roce 1945 se začal naklánět kvůli poddolovanému podloží. Na konci druhé světové války byl zasažen leteckou bombou, která ležela na jeho dně do roku 1970. Za dobu provozu byly provedeny dvě rozsáhlejší opravy a jedna generální oprava. Objekt fungoval až do roku 1998. V roce 2000 se stal národní kulturní památkou.
Na první pohled je Gong k nepoznání od funkčního plynojemu
O jedenáct let později začala transformace v multikulturní prostory. Za jeho přeměnou stojí opět architekt Josef Pleskot. Podle jeho návrhu zůstala zachována původní ocelová konstrukce Plynojemu tak, aby historická hodnota bývalého zásobníku plynu zůstala neporušena. Při detailnějším pohledu a zamyšlením nad konstrukcí budovy zjistíte, že se vlastně jedná o obrovskou loď v láhvi. Celá budova byla vybudována uvnitř „obalu” Plynojemu.
Díky umu architekta Josefa Pleskota se vnitřní objem plynojemu proměnil v multifunkční kulturní prostory
V jeho nitru se ukrývá například rozsáhlý expoziční prostor, kavárna, několik menších přednáškových místností a hlavní sál s kapacitou 1500 míst. V prosklené části jeviště se návštěvníkům naskýtá pohled na vysokou pec.
Výhled z prosklené části jeviště multifuknční haly Gong
Za zmínku jistě stojí ocenění, která stavba získala v loňském roce:
- Umístění v TOP 10 staveb světa místění v TOP 10 staveb světa
- Stavba roku ČR 2013
- Zvláštní cena poroty v soutěži „Nejlepší z realit – Best of Realty“
Energetická ústředna U6 - „Malý svět techniky“
V budově šesté energetické ústředny se nachází jednotlivé expozice spolu s jejich nejvýznamnějšími exponáty. K shlédnutí je pro návštěvníky jakési muzeum historie a vývoje techniky. Seznámí se s technologiemi, tak jak je přinášel čas. Od parního storje, přes tkalcovský stav, obráběcí stroje či výrobu elektřiny až po simulátory železnice, automobilů, nebo letu do vesmíru.
Energetická ústředna U6
Expozice je vedená zábavně-naučnou formou v atmosféře knih Julese Verna. Jednotlivé sekce jsou nazvány dle Vernových známých knih: „Cesta do středu země“, „Ocelové město“, „Cesta kolem světa za 80 dní“, „Robur dobyvatel“, „Pán světa“, „Ze země na měsíc“, „Plující město“ a „Zmatek nad zmatek“.
Interaktivní expozice malého světa techniky
Vysoká pec číslo jedna, multifunkční aula Gong a Malý svět techniky dohromady tvoří první etapu revitalizace Dolních Vítkovic.
Vyhlídky do budoucnosti
Přibudou další významné objekty. V plánu je například nová technická knihovna, která by mohla vzniknout přeměnou a dostavbou bývalé koksovny. Tam, kde se vkládalo uhlí, aby se změnilo v průběhu procesu karbonizace na koks, by byly uloženy knihy. Probíhá revitalizace vybraných prostorů provozu bývalého dolu Hlubina a jejich propojení s areálem Dolní oblasti Vítkovic. První návštěvníky by měl důl Hlubina přivítat v průběhu roku 2015.
Důl Hlubina by se měl návštěvníkům otevřít v roce 2015
Pokračování 3 / 3
Ponecháno osudu
Aglomerace
Po prohlídce renovované části Dolní oblasti Vítkovic se přesouváme do další, dříve neodmyslitelné součásti Vítkovických železáren – Aglomeraci.
Na rozdíl od její zrekonstruované přístupné části zde krom strážců objektu nikoho nepotkáte. Opuštěný, chátrající areál je veřejnosti nepřístupný a není možné se zde pohybovat bez povolení majitele.
Dobový snímek vítkovické aglomerace | popis jednotlivých provozů (zdroj: ostravaci.cz)
Pudlovací huť
Hrudkovna, jak je aglomerace lidově nazývána, sloužila k úpravě železné rudy dovážené z Ukrajiny, Venezuely a Brazílie. Smíchala se zde s přísadami (vápenec, dolomit), palivem (koks) a odpadem z hutní prvovýroby. Vzniklá směs se zvlhčila a podávala ve vrstvě na spékací pásy, pak se zapálila plynovými hořáky.
Vlivem vzduchu o vysoké teplotě se směs natavila a spekla ve větší kousky – hrudky. Horký aglomerát padal z pásu na síto a dále na chladič. Vychlazený a vytříděný se poté dopravoval do zásobníku, odkud podle potřeby putoval až do vysokých pecí. Účelem procesu aglomerace bylo získat produkt vhodného složení pro další použití jako vsázka do vysokých pecí. Provoz Aglomerace byl ukončen roku 1998.
Pouhých 16 let stačilo k devastaci a téměř rozpadu dříve fungujícího provozu pudlovací hutě
Proč je Rudná, Rudná?
Odkaz provozu Aglomerace zůstane nejen ve vzpomínkách místních, ale také v mapě Ostravy. Díky rudému mraku, jenž dlouhá léta stoupal z areálu, získala jméno přilehlá ulice – Rudná.
Věděli jste, že Rudná získala své jméno, právě díky vítkovické aglomeraci?
Tovární komplex poznáte už zdálky. Vyznačuje se kostičkovaným komínem, který je zároveň nejvyšším a nejmohutnějším komínem v České republice (výška 101 m, průměr v patě 15 m). Vylézt nahoru dávno nepatří mezi bezpečné činnosti.
Největší i nejmohutnější. Vítkovický „Strakáč“.
Pod komínem nelze přehlédnout žebřík vedoucí k jeho první obruči. Vypadá jako by byl pro vás přichystaný, vyzývá k výstupu. Případný výstup by se však stal doslova hazardem se životem. Ocelové obruče odpadávají, komín je celkově ve špatném stavu.
Nekončící labyrint ocelových dopravníků ...
V případě, že se oddáte tajemnému průmyslovému labyrintu, pohltí vás a dovede neznámo kam, pokud nejste bývalý zaměstnanec nebo člověk, který to tam dobře zná. Je celý propletený dopravníkovými mosty, které vedou až do přístupné části Dolní oblasti Vítkovic.
„Bylo by zajímavé vydat se skrz“, zamyslíme se … Při pohledu na jejich stav nám však dochází, že nepůsobí bezpečným dojmem a tak toto chvilkové zasnění odchází tak rychle, jako přišlo. Co se týče předmětů, kromě přilby s nápisem VŽKG (svého času se Aglomerace nazývala Vítkovické železárny Klementa Gottwalda) zde nenacházíme žádné další. Mnoho oken je bez výplní, ze zdí se sloupává barva.
... vstup na ně je bohužel nebezpečným hazardem.
Počasí umocňující atmosféru
Pochmurné počasí dodává průzkumu temnou atmosféru. Vše působí depresivně. Tichem, které zde vládne, se tyto pocity násobí. Komu se nechce nasávat jen ponuře působící prostředí, může hledat i pozitivní věci. Na nás se například z jedné ze zdí podíval smějící se obličej. Naproti tomu v mnohých zdech se objevují trojúhelníkové hluboké zářezy. Panují spekulace, že se jedná o tvorbu tajné sekty, avšak mnohem pravděpodobnější je zdůvodnění statického průzkumu.
Tajemné zářezy ve zdech | Usmívající se polorozpadlá podpěra dopravníku
Dvě tváře a dvě podoby dvou dříve na sobě závislých objektů. Jedna tvář marně odolává působení přírodních vlivů, na rozdíl od druhé kvetoucí, kde vládne lidská ruka a díky tomu se stala národní kulturní památkou. Bylo zajímavé mít možnost vidět během jednoho dne dvě podoby. Jednu zrekonstruovanou, plnou života oproti druhé, smutné a opuštěné. Je pozoruhodné, jak a že vůbec se dokáže chátrající areál proměnit v národní kulturní památku. Dolní oblast Vítkovice je toho důkazem.
Opuštěný, osudu ponechaný areál aglomerace
Zdroje:
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně