Světlo je pozoruhodný fyzikální i filosofický fenomén. Z hlediska fyziky v sobě snoubí řadu zajímavých vlastností – je vlnou i částicí současně. Jakkoli má vlnovou délku, nelze u něj ale říci, jak je jeden foton dlouhý.
Taková otázka se zdá být nesmyslná, ačkoli všechny vlnové charakteristiky zůstávají zachovány. A částicí je také velice podivnou. Nemá klidovou hmotnost, ale když se pohybuje, tak s sebou nese hybnost i energii. Dokonce existují fotony virtuální, které nikdo neviděl a jen se hodí do modelů a výpočtů.
Mohli bychom pokračovat dále v tom, jaké jsou představy běžné populace o světle a jaké skutečně je, případně, jaká je role fotonů při budování teorie pole, ale snad bylo ukázáno, že jde o fyzikální fenomén, který na jedné straně stojí v základech řady teorií a výkladů různých disciplín, ale současně se běžným kategoriím pozoruhodně vymyká.
Etymologicky jsou pojmy svět a světlo příbuzné. Svět je to, na co dopadá světlo, od čeho se může odrazit. Kdyby nebylo světla, nebylo by světa, neboť by nebyl, kdo by jej pozoroval. Možná by něco bylo, ale svět je světem právě v tom, že je ozářen světlem a to nejen fyzikálním, ale také pojmovým. Tím, že na něj vidíme, o něm můžeme přemýšlet a pojmově jej uchopovat.
Může se něco světlem zastavit? Na tuto otázku dává fyzika několik jasných kladných odpovědí – foton má hybnost, takže určitě ano. Ostatně opačnou situaci – rozpohybování těles zářením znají jak milovníci kosmonautiky s plachetnicemi na hvězdný vítr, tak také znalci fyziky mikrosvěta s Comptonovým rozptylem. V náboženstvích jde ale o jev mnohem méně subtilní – Pavel z Tarzu se na cestě do Damašku střetne se světlem, dokonce padá z koně a zůstává stát. Zastavení se před září nějaké transcendentální entity nebo alespoň anděla jistě nevyvede religionistu z míry.
Stopped by the light, foto: MarcelKolacek
Snímek Stopped by the light zachycuje cyklistu, který se dostává do prostoru světla. A fotograf ho v něm zastavuje, konzervuje. Místo fyzického zastavení nabízí uměleckou licenci, hru s představivostí a především výbornou kompoziční práci se světlem samotným. Ostatně co jiného fotografování je, nežli malování světlem?
Gratuluji autorovi, kterým je Marcel Koláček a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Jokr7 hledá inspiraci v neobvyklých kontextech ulice. V lidech, kteří jakoby žili ve vlastním městě, které se shodou šťastných událostí, objevilo v našem světě a lidé, kteří jsou toto transformací zasaženi, jakoby si tuto změnu odmítali přiznat. Žijí jinak, jinde, vytvářejí nové kontexty. Tak jako na snímku zóny klidu.
zóny klidu, foto: jokr7
Jaro jde pomalu do léta 2 od Vladimíra N. je pěknou luční detailní fotografií, která klade důraz na hru barev a atmosféru.
jaro jde pomalu do léta 2, foto: vladimír N
No21 je nezvykle barevný, ale drží se svého rukopisu, vodní hladiny, odlesků a poezie vetkané do obrazu. Tak jako na snímku Hořící západ....
Hořící západ..., foto: No21
Na závěr ještě jeden pohled na fotografování jako na kurátorskou činnost, jako na sbírání struktur, souvislostí a drobností, ze kterých se má vytvořit něco nového, vtipného, objekt s nadsázkou. Autorem Amira 1... je Czech158.