Selfie se stala fotografickým fenoménem, který vládne sociálním sítím. Zřejmě žádný jiný žánr není dnes tak populární a současně negativně vnímaný jako on. Lze jej udělat kvalitně a smysluplně?
S nástupem digitálů se fotografování rozšířilo natolik, že by bylo možné hovořit o něm jako o folkovém umění. Fotit – alespoň v elementární podobě – umí každý a s internetem přibyla možnost se svými výtvory také chlubit a dát jim sociální charakter.
A právě sociální sítě daly vzniknout fenoménu (jistě staršímu, ale až dnes masově probuzenému) zvanému selfie. Možnost vyfotografovat se a snímek sdílet se stala natolik populární činností, že mu podlehli novináři i politici. Přitom jde o typ snímku, které mají většinou nevalnou uměleckou hodnotu, jejich výpověď je na úrovni prostého konstatování kdo a kde byl a technické provedení nestojí většinou za nic. Jestliže bychom hledali brakovou fotografii, pak by selfie byla nepochybně jako žánr první na ráně.
Přesto si myslím, že o úpadkovou fotografii jít nutně nemusí, především pokud prochází rukama někoho, kdo o focení přemýšlí, hledá sémantiku, kompozici či vtip. Pak jde o snímek, který se snaží vystupovat z řady usměvavých obličejů či poprsí vyfocených přes zrcadlo. A hledá vlastní cestu k tomu, jak zprofanovaným žánrem sdělit něco zajímavého či esteticky hodnotného.
Snímek Na návštěvě „U protinožců“, jehož autorkou je sysho, je ukázko toho, že i s tímto výrazovým prostředkem lze zacházet vtipně a s nadsázkou, aniž by utrpělo řemeslo a vkus – respektive spíše se blíží kreativnímu autoportrétu
Na návštěvě „U protinožců“ 2, foto: sysho
Autorka dává do kontextu podivný obraz dvou párů nepříliš pohledných mužských nohou v lodičkách a své vlastní bosé, o zeď opřené. Vzniká tak kontrast nohou, stojících proti sobě v dialogu o kráse, užitečnosti a běžném rámci vnímání světa.
Gratuluji autorce k podařenému snímku, který je součástí širší série podobných „nohami inspirovaných“ fotografií a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Snopa na snímku Metropolitní lidé II. zachycuje sochu člověka, který je přirostlý k zemi. Nemá nohy, které by mu umožnily samostatný pohyb, ani ruce pro ovládání světa kolem něj. Je to obraz člověka zakořeněného, nesvobodného, spoutaného. Na první pohled možná svrchovaného, ale ve skutečnosti zcela závislého.
Metropolitní lidé II., foto: snopa
Shimmell pokračuje ve svých fotografiích obchodních center, jimž dává svým osobitým viděním světa určitou krásu či harmonii, která ale většině lidí zůstává utajena. Ukazuje, že i v místech zcela komerčních a nezajímavých je možné najít určitý řád či estetično. Tentokráte jsou v hlavních rolích červené sedačky, černé stolky a obdélníková dlažba. Fotografie nese název nabokov.
Pro milovníky architektury, zvláště španělské, je určený snímek Nádvoří královského paláce v Madridu, jehož autorem je Vlastimil Pibil. Prim přitom hrají oblouky, oblačné nebe a pravidelná nádvorní dlažba.
Nádvoří královského paláce v Madridu, foto: Vlastimil Pibil
A na závěr ještě jeden pohled na kopcovitou krajinu zemědělského ražení. Fotografie nese název Boule a jejím autorem je Marek Ujčík.