perfektní ostrost
minimální zkreslení
výkonná stabilizace
rychlé a spolehlivé ostření
vyšší hmotnost
vysoká cena
9 /10
Všechny verze (i ty se clonou F4,0) se staly velmi populární především díky skvělé kresbě a malé hloubce ostrosti, velice kvalitnímu zpracování a široké škále využití.
U nové verze III samozřejmě zůstává vše dobré, co přinesly ty předchozí, ale na první i druhý pohled není patrný oproti verzi II žádný rozdíl. Snad mimo barevný odstín, bílá je laděna spíše do studena, na pohled působí příjemným čistým dojmem oproti předchozím tepleji laděným a trošku zašle působícím světlešedým tónům.
Co se vnitřností týče počet členů i skupin je stejný (23/19), osmilamelová clona má rozsah F2,8 – F32, ostří od 120 cm, má stejnou šířku i délku, váha +/- 10g stejná: 1480 g. Ovládání je také stejné – čtyři přepínače na boku, přepínač minimální ostřící vzdálenosti, přepínač automatického a manuálního ostření, pochopitelně vypínač stabilizace a přepínač módů stabilizace.
V čem se liší od starších kolegů?
Přední a zadní člen jsou obohaceny o fluoridovou úpravu, která má zajistit snazší údržbu a čištění (podle některých recenzentů má tato úprava za následek také vyšší křehkost členů, ale to nemám potvrzené). Celý objektiv je utěsněný, a tedy rezistentní vůči vlhkosti a vniknutí prachových částic.
Dále disponuje technologií ASC (Air Sphere Coating), kdy jsou členy pokryty antireflexní vrstvou, resp. vrstvou s ultra nízkým indexem lomu světla, takže vykazují nižší odrazivost. ASC tedy redukuje četnost výskytu duchů, flérů či prasátek, burningů a dalších světelných efektů tolik oblíbených u filmařů. Toť vše k novinkám, na řadě jsou vylepšení stávajících parametrů.
Objektiv nabízí velice účinnou stabilizaci. Udávaná hodnota je 3,5 EV. Subjektivně bych označil stabilizaci za velmi až překvapivě účinnou a její využití vidím převážně ve videu. Při fotografování samozřejmě také, při nižší světelných hladinách, v krajině, na moři, kdekoli, kde je potřeba stabilizovat fotoaparát, zafunguje dobře.
Ostření
Dle mého názoru lze popsat jako přesné, rychlé a tiché. Co víc si přát. Poradí si i v komplikovaných světelných podmínkách, a to tak nějak lehce, nenadává přitom jako například předchozí verze I.
Ukázka kresby a aberace u první verze objektivu EF 70–200 mm F2,8L IS I
Není nutné ostřit na místo, kde se potkávají kontrastní barevné nebo světelné plochy. Poradí si i když ostříte na stinné místo při prostisvětle a většinou správně. Obecně v protisvětle ostří výborně, jako by přiletěl z jiné planety a s úsměvem a lehkostí v hlase řekl: „Ahoj, tady u vás bylo někdy ostření problém? Pozoruhodné..“
Ukázka kresby a aberace u aktuální verze objektivu EF 70–200 mm F2,8L IS IIII
Na chromatickou aberaci bych málem zapomněl. Je to jako hledat obsah masa v malinové marmeládě. Ani aberaci ani problematiku vinětace není nutné řešit, nevěřím, že by hodnoty někoho odradily od koupě. Objektiv aberuje velmi málo a není se čemu divit vzhledem k cenové kategorii. Vinětace je-li, pak měkká a příjemná.
Cena je nastavena podobně jak u předchozího modelu (cca 48 až 53 000 Kč), mezi 56 a 60 tisíci korunami. Je na každém, ať zodpovědně posoudí, k jakému účelu si pořizuje teleobjektiv, co od něj očekává a jestli se vyplatí do něj investovat.
Konkurence ostatních značek na trhu je v celkem dobré kondici (Tamron SP 70-200mm F/2.8 Di VC USD G2 Canon Sony FE 70-200mm f/2,8 GM OSS Sigma 70-200mm f/2,8 APO EX DG OS HSM Canon Pentax HD D-FA* 70-200mm F/2,8 ED DC AW). Ale samozřejmě lze sáhnout i po starších a levnějších modelech téhož skla či po variantách se clonou F4,0, které nabízí taky špičkové zpracování a obrazovou kvalitu.
Ukázka bokehu – EF 70–200 mm F2,8L IS IIII
Není tajemstvím, že tento model je určen spíš pro profesionály. Pro lidi, kteří jej budou využívat často a potřebují, aby fungoval a vydržel. Zvýšená odolnost a speciálně ošetřené čočky napovídají, že bude slušet fotografům v novinařině, dokumentu, wildlifu, streetphotu, či obecně v podmínkách, které si určí matka příroda a je nutné se rychle přizpůsobit a kde se mění objektivy co nejrychleji. V tomto se mi vlastně termín „moderní klasika“ líbí.
Za mě osobně nelpím na nanotechnologiích typu ASC, které se sem tam hodí, ale když fotíte denně desítky a stovky snímků, precizní ostření prostě oceníte při každé příležitosti. Nemůžu si pomoct, ale zatím jsem nefotil s objektivem, který by ostřil lépe.
Ukázka chování v protisvětle – EF 70–200 mm F2,8L IS IIII
Sluneční clona je dostatečně velká, až tak, že se musí buď nasadit do aktivní polohy nebo sundat, protože když je nasazená na objektivu v režimu „pohov“, nedají se dobře ovládat prstence. Velké kapsy výhodou. Objektiv má i stativový prstenec, který je potřeba při nasazení na některé stativy či gimbaly otočit závitem na bok, aby nepřekážel.
Jako nevýhody by se daly zmínit cena a hmotnost. Avšak oboje je tak trochu sporné, jelikož nepopiratelnou logiku obě hodnoty mají.
V akci s tělem EOS 1D X Mark II
Testy probíhaly většinou s tělem EOS 1D X Mark II. Jedná se o kombinaci dvou top modelů svých kategorií. Tedy chtělo by se říci ideální spojení. Na první pohled zaujme velikost sestavy a pochopitelně i váha. (1530 g + 1480 g) 3 kg; to už si člověk rozmyslí, jestli s sebou vezme na procházku. Dokážu si představit, že by se tento set třeba ženě s menšíma rukama mohl špatně držet.
Tělo má fantastický rozsah ISO 100–51 200 (v rozšířeném režimu 50–409 600), to aby člověk kvůli otestování horní hranice ISO odjel z města, protože i v noci je na to moc světla.
Focení vyloženě bavilo, rychlé, přesné, bezproblémové, člověk je hned v takové lepší náladě, když nemusí přemýšlet o tom, co kdy kde selže nebo nebude fungovat. Zvuk při focení není extra ostrý, zní trošku tlumeně, ale slyšet je.
Baterie má úžasnou výdrž, což je zásadní, protože stabilizace a ostření si také vezmou svoje. Konektivita dostačující, jen Wi-Fi se musí dokoupit formou externího modulu, což má svá pro (např. vyšší výkon) i proti. Má dva sloty, jeden na klasickou CF a jeden na CFast.
Překvapilo video, až 4K při 50 fps (PAL). V kombinaci s třetí řadou Canonu 70-200 mm F2,8 bezproblémové natáčení z ruky, dokonce i za pomalé chůze. Ano, je to něco, co Panasonic a Sony za třetinovou cenu zvládají se svými bezzrcadlovkami už pár let. Nicméně se nejedná o srovnatelné fotoaparáty cod o výkonu. Nehledě na ovládání, manipulaci, odolnost a výdrž.
Celkově je to set, kterého je doma škoda, je to spíš cestovatel a spíš než dobrý sluha je to kolega, kterému by člověk při prvním seznámení měl skoro tendence vykat.
