Možná jste už řešili situaci, kdy jste do fotografie chtěli vložit nějaký naskenovaný text, schéma, strukturu, nebo třeba jen svůj podpis – a přitom jste narazili na drobný problém: při vložení souboru se do fotografie přenese současně také kus naskenovaného podkladu, který pak jako nechtěná obdelníková plocha docela překáží ...
Co s tím? Vygumovat? Zamaskovat? To by byla dost úmorná práce, která by navíc stejně nevedla k uspokojivému výsledku. Řešení je mnohem prostší. V podobných případech se dá velmi účinně využít některého z režimů prolnutí, a to víceméně na jediné kliknutí.
Režimy prolnutí, jak už jsem v předešlých článcích několikrát zmínila, jsou obrovskou a úžasnou kapitolou digitálního zpracování a jejich možnosti jsou dost široké – takže dnes popsaný postup bude ve skutečnosti jen nepatrným (a velmi neúplným) zlomkem toho, co režimy ve skutečnosti dokážou. I tento dnešní drobný tip se však může občas hodit.
Základní obecný mechanismus
Všechny režimy prolnutí, které Photoshop nabízí, jsou založeny na schopnosti vzájemně smíchat či zkombinovat vlastnosti horních a spodních reagujících částí obrazu podle nějakých pravidel. Každý režim prolnutí má trochu jiný vnitřní algoritmus, ten je však naprosto exaktně definován, takže výsledný efekt či chování kteréhokoli režimu se dá při troše zkušenosti velmi přesně předvídat, protože za stejných okolností se jednotlivé režimy chovají stále stejně.
„Citlivost k obrazu“ je nastavena u každého z nich trochu jinak, obecně však platí, že každý režim má schopnost nějakou vlastnost obrazu zvýraznit – a jinou naopak zcela ignorovat. A právě na schopnosti ignorovat některé informace je založena dnešní jednoduchá technika.
Postup
Celý postup je velmi prostý: vložený podpis (nebo cokoli jiného), který byl naskenován včetně bílého podkladu, jednoduše přepněte do režimu Násobit (Multiply). Přesněji řečeno: do tohoto režimu přepněte celou vrstvu, ve které se tento vložený „objekt“ nachází (v horní části paletky vrstev). Je-li naskenovaný podklad bílý, po přepnutí okamžitě zmizí.
Princip
Tento postup je založen na jedné z nejzákladnějších vlastností režimu Násobit, což je schopnost ignorovat bílou. S bílou tento režim zachází, jako by vůbec neexistovala. A právě toho lze jednoduše využít: bílý naskenovaný papír můžete pomocí režimu Násobit z obrazu velmi snadno a elegantně „vypustit“, aniž byste téměř hnuli prstem. Tak prosté to je.
Prolínání pomocí režimů prolnutí je ve skutečnosti pouze vizuální záležitost. To znamená, že fyzicky se v horní ani spodní vrstvě nic nezmění (což můžete vidět v malých náhledech v paletce vrstev) – mění se pouze výsledné zobrazení. Photoshop při aktivování interakcí (tzn. při použití některého z režimů prolnutí) zobrazí jen to, co zvolený režim „dovolí“. A to je celé kouzlo. Víte-li, jak se který režim chová (v tomto případě: víte-li, že režim Násobit vypouští bílou), pak není nic snazšího.
Ale pozor – a to platí obecně u každého režimu – spolehlivost jakéhokoli postupu využívajícího interakce závisí na „čistotě“ informací, se kterými pracujete. Jinými slovy: čím „ideálnější“ jsou informace, se kterými pracujete, tím spolehlivěji a čistěji daný režim zareaguje – a naopak.
Je-li tedy algoritmus režimu Násobit nastaven tak, aby ignoroval bílou, pak nejlepšího výsledku dosáhnete tehdy, bude-li naskenovaná plocha v horní vrstvě skutečně čistě bílá, nikoli šedá, nažloutlá apod. A naopak – čím více se naskenovaná bílá plocha svými vlastnostmi vzdaluje od této ideální hodnoty, tím méně čistě nastavená interakce proběhne. Výsledkem pak mohou být nežádoucí viditelné „zbykové informace“, které v obraze i po přepnutí do zvoleného režimu zůstanou. Co s tím?
Že by režimy prolnutí přece jen nebyly tak úžasným nástrojem, když vyžadují tak ideální podmínky? Řešení je opět prosté: když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Nejsou-li obrazové informace ideální (což je v praxi běžné), pomozte jim! Není-li bílá v základním Normálním zobrazení úplně čistá (tzn. je-li kontaminovaná nějakým barevným nádechem, nebo je-li jednoduše tmavší), upravte ji. Nástrojů k podobným úpravám má Photoshop několik: Úrovně, Křivky, od CS3 už je pro tyto úpravy použitelná i jednoduchá funkce Jas a kontrast apod.
Podaří-li se vám získat hodnoty horní reagující vrstvy do podoby, kterou pro správnou reakci potřebujete, bude vše fungovat výborně. Ne vždy to jde zcela přímočaře (někdy je nutné udělat několik kroků stranou), ale v případě dnešní ukázky obvykle stačí malý korekční zásah – a výsledné prolnutí nakonec vypadá čistě a profesionálně. Jednoduchá korekce pomocí Úrovní použitelná pro projasnění „zašpiněné“ bílé plochy je naznačena v následujícím obrázku: posuvník pro nastavení bílého bodu (pravý bílý posuvník) posuňte mírně směrem doleva. (Pozor, nenechte se zmást použitým režimem, ačkoli to během aktivní interakce vypadá, že upravujete stíny, ve skutečnosti v tomto případě stále korigujete původní bílou plochu horní reagující vrstvy. V obraze ji sice díky nastavené interakci nevidíte, Photoshop však „ví“, jaký je skutečný obsah vrstvy, a proto se korekce odehrává na straně světel. Proběhne-li úprava správně, obdržíte nakonec zcela transparentní podobu původního bílého podkladu.)
V následujícím krátkém záznamu by měl být celý postup lépe vidět:
A co režim Závoj?
A jak s tím vším souvisí druhý režim, o kterém jsem se v úvodu zmínila, tedy Závoj (Screen)?
Režimy prolnutí (přes svou zdánlivou nahodilost a nepředvídatelnost) mají velmi přesná pravidla, která jsou navíc provázána velmi jednoznačnou vzájemnou vnitřní logikou. Jednotlivé režimy zdaleka nejsou pouze nahodilým seznamem „experimentálních efektů“, ale naopak – v paletce jsou velmi přesně uspořádány podle účinku a vzájemných logických vztahů (v nižších verzích bylo jejich uspořádání seřazeno podle abecedy, účinky však byly stejné).
Co to prakticky znamená konkrétně v souvislosti s dnešní technikou?
Režim Závoj je opakem režimu Násobit, protože tato dvojice režimů využívá přesně opačné algoritmy. To znamená: čím je režim Násobit pro pozitivní obraz, tím je režim Závoj pro jeho negativní podobu. Nebo jinak řečeno: to, co dokáže režim Násobit s bílou, dokáže režim Závoj s černou, atd.
Potřebujete-li se tedy z jakéhokoli důvodu jednoduše zbavit černého podkladu (nebo jakékoli černé, ať už se nachází kdekoli v ploše horní reagující vrstvy), použijte pro změnu režim Závoj. Jeho „ignorující“ schopnost je zacílena na opačný konec tonální škály, tzn. na černou. Použití obou zmíněných režimů by mělo být vidět v následujícím krátkém záznamu.
A co když nastane podobně „neideální“ situace, jako v popsaném případě s bílou, tzn. když černá nebude zcela černá – a po přepnutí do režimu Závoj zůstanou opět viditelné nežádoucí „zbytkové informace“?
Postupujte stejně, jako v prvním případě. Stejné nástroje, stejný postup – jen tentokrát místo „strany světel“ upravíte „stranu stínů“.
A co v případě, že pro skenování máte k dispozici pouze standardní bílý podklad s černým textem (grafikou), a přesto byste rádi získali opačný výsledek? Pak vrstvu jednoduše invertujte (Ctrl + I). Pravidla prolínání jsou stejná za každé situace:
- Černou z horní vrstvy odstraníte pomocí režimu Závoj.
- Bílou z horní vrstvy odstraníte pomocí režimu Násobit.
A to je jen začátek ..
Režimy Násobit a Závoj, o kterých dnes byla řeč, mají samozřejmě ještě různé další využití. Režim Závoj patří do skupiny zesvětlovacích režimů, režim Násobit patři do skupiny ztmavovacích režimů – a v rámci svých skupin jsou nejpoužívanějšími režimy, protože (na rozdíl od ostatních ze své skupiny) s barvou i středními tonálními hodnotami zachází nejcitlivěji. V praxi jsou využitelné jak při fotoeditaci (Závoj pro zesvětlování, Násobit pro ztmavování nebo stínování), tak také velmi účinně např. při přípravě masek, korekci kanálů apod. To jen pro úplnost, o tom zase jindy.