Když přemýšlím, co dělá dobrého fotografa úspěšným, většinou dojdu ke stejnému závěru. Nezáleží na drahém fotoaparátu a často dokonce ani na zkušenostech. Výjimečný autor se totiž dokáže dívat na svět netradičním pohledem. Začínající fotograf se navíc nebojí pouštět do známých a zdánlivě vyčerpaných témat. Za většinou originálních snímků tak ve skutečnosti stojí hlavně odvaha a odhodlání. Pojďme tedy nalézt odvahu fotografovat za podmínek, které jsou krajně nepříznivé. Pokud vyvinete dostatek vůle, úspěch na sebe nenechá dlouho čekat.
foto: Ivan Mladenov, Canon EOS 20D, EF-S 17–85 mm F4–5,6 IS USM, ohnisko 17 mm, F9, 1/100 s, ISO 100
Pohodlí pro techniku
Pevné odhodlání vám sice pomůže překonat nepohodlí za nepříznivého počasí, techniku ovšem neochrání. Na focení v dešti se tedy budete muset dobře připravit. Existují fotoaparáty, které jsou proti vlhku natolik odolné, že s nimi můžete krátce fotografovat i v dešti – například Nikon D200 nebo Olympus E-1, a samozřejmě také drahé profesionální zrcadlovky Canon nebo Nikon. Dobře si však ověřte, zda tuto vlastnost mají i použité objektivy.
Také mezi digikompakty najdete modely, které jsou opatřeny buď tzv. all-weather úpravou proti stékající vodě (typická je pro „mjúčka“ od Olympusu) nebo jsou s malými omezeními rovnou vodotěsné. Příkladem může být Pentax Optio WPi nebo Olympus mju 720 SW/725 SW. Ve všech ostatních případech je nutné techniku důsledně chránit.
|
Popředí je všude
Snímek krásně ilustruje, že popředí k dosažení potřebné hloubky záběru lze nalézt téměř všude. V tomto případě stačilo fotoaparát položit na zem. Mlžné počasí tu navíc vykouzlilo další zajímavý kontrast sytých barev v popředí a neurčitých pastelových tónů v pozadí. Třetinová kompozice je tím posledním krokem k tomu šanci nezahodit.
foto: Robert Mekiš, Canon EOS 300 D, ohnisko 28 mm 35EQ, F22, 4 s, ISO 100
|
Předně je dobré si rozmyslet, co budete chtít fotit. Jestliže se budete chtít vydat do ulic, můžete si často najít „suché“ stanoviště s dobrým výhledem. Ideální jsou hluboké vchody do domů, zastřešené zastávky a nejrůznější podchody a průchody. Fotografování lidí má velkou výhodu v tom, že výrazy fotografovaných osob nejlépe odrážejí náladu i počasí. Často se vám může podařit dostat se blízko zajímavému ději, aniž byste techniku přímo vystavili dešti.
Přibalte pláštěnku
Přiznejme ale, že ve většině situací bude snímání ze suchého místa nemožné. Kdo chce netradiční záběry, bude se zkrátka muset namočit. Pro fotoaparáty lze sehnat speciální pláštěnky, které je chrání před deštěm a přitom zcela neznemožňují jejich ovládání. Manipulace s takto zabaleným fotoaparátem a zejména prohlížení snímků na displeji je ovšem mnohem méně pohodlné. Další možností je použít podvodní pouzdro, jež je však oproti pláštěnce, kterou lze s trochou šikovnosti vyrobit i podomácku, dosti drahé.
Ať už použijete jakoukoli ochranu přístroje, nejslabším článkem vždy bude čočka objektivu. Poškození jí tolik nehrozí, ale kapičky na skle objektivu zaviní rozmazání snímku. Chabou, zato dobře dostupnou ochranou proti kapkám na objektivu je sluneční clona. Tu ostatně doporučuji používat bez ohledu na počasí neustále, při nárazu či pádu vám může zachránit cenný objektiv.
Na utěrce nešetřete
Při fotografování nočních statických záběrů se mi nejlépe osvědčil obyčejný deštník. Ten má navíc tu výhodu, že současně s deštěm kryjete přístroj na stativu i před větrem, který by jej mohl rozkývat. Když se ovšem budete chtít pustit do reportáže, je každá rada drahá. Lze sice experimentovat s plastovou stříškou přilepenou na sluneční clonu, ale ani ta jistě nezachrání vše.
foto: Martin Zíta, Nikon D70, F4,8, 1/800 s
Nezbývá než objektiv průběžně kontrolovat (zde jsou jednoznačně ve výhodě zrcadlovky, protože případné kapky vody vidíte v hledáčku) a v případě potřeby otírat. Na tuto variantu se dobře připravte a kupte si speciální utěrku z mikrovlákna. Lze ji sehnat v prodejně optiky, ale doporučuji zainvestovat a zajít do specializované fotoprodejny.
Najděte svou cestu
Žádné počasí není tak špatné, aby se v něm nedaly pořídit skvělé záběry. Chce to jen mít nápad, jak jej využít. Asi nejznámější jsou fotografie krajiny za mlhavého počasí. Nedejte se mýlit předsudkem, že na krajinu je nejlepší jen přímý svit zapadajícího nebo vycházejícího slunce. Záběry v mlze sice nemají syté barvy, zato skrývají vzdálenější objekty. Například v lese se objevují jindy nevídané jednoduché kompozice. Pozadí není tak rušivě spletité, protože mizí v mlze.
|
Pohled do slunce
Se sluncem přímo v záběru bývá problém, často způsobí přeexpozici v obloze a také popředí je příliš kontrastní. V mlze tyto bariéry padají a dochází k paradoxu měkkého osvětlení a slunečního zdroje v záběru. Za špatného počasí se světelným zdrojům na svých snímcích rozhodně vyhýbat nemusíte.
foto: Robert Mekiš, Canon EOS 300 D, ohnisko 28 mm 35EQ, F11, 1/40 s, ISO 100
|
Jemnou nevýraznou kresbu lze navíc doplnit pronikavým barevným kontrastem v popředí. Stačí jej nasvítit bleskem. Zatímco rozptýlené světlo má mnohem studenější tón, barva zábleskového světla zhruba odpovídá přímému slunečnímu svitu. Na výsledné fotografii má potom popředí nasvícené bleskem výrazně teplejší a sytější barvy, zatímco pozadí zůstává pastelové a studené.
Mlha jako houba
Užitečným spojencem je mlha také při fotografování městské krajiny v noci. Již mnohokrát jsme vám v DIGIfotu radili, že na noční záběry je nejlepší vyrazit již za soumraku. Jedině tak docílíte potemnělé, ale ještě ne černé oblohy. To, že u světelných zdrojů při vyšším zaclonění vznikají paprsky světla, je rovněž pro mnohé opakováním. Přidám vám však další radu.
Mlha se chová jako houba, která saje světlo. Kromě stěn budov a světelných zdrojů se tak díky ní objevuje mnohem více ploch, které nejsou podexponované. Navíc stejně jako v krajině i zde často skrývá nelichotivé pozadí. Vhodnou kombinací vzdálenosti a použitého ohniska také lze „regulovat“ její hustotu a krytí.
|
Vzdušná perspektiva
Fotografie je plochá, a tak si krajináři pro zdůraznění hloubky záběru pomáhají nejrůznějšími triky. Mlha jim to značně usnadňuje, neboť vzniká tzv. „vzdušná perspektiva“. Lidský mozek si totiž světlé tóny spojuje s větší vzdáleností než tmavé. Čím je v mlze objekt dále, tím více ho mlha zesvětluje. Stačí pak využití kompozice několika různě vzdálených vrstev, které vypadají jako vystřižené.
foto: Igor Šperka, Nikon D70, Sigma 70–200 mm F2,8 EX HSM, F10, 1/600 s, ISO 500
|
Jin a jang
Pokud byste si rádi zkusili fotografovat reportáž v ulicích nebo tzv. „street foto“, mohu vám prudký liják jedině doporučit. Zaměřte se na reakce lidí na nenadálou změnu počasí, možná budete překvapeni, jakou škálu výrazů, postojů i gest vám tyto situace nabízejí. Od „vysmátých“ teenagerů se zmáčenými vlasy až po vyšňořenou dámu urputně zápasící s větrem o deštník.
O možnosti snímat z úkrytu jsem se již zmínil, ale zajímavé také může být svůj odstup od situace na snímku nějak zdůraznit. Zkuste pořídit záběry přes orosené sklo a experimentujte s hloubkou ostrosti. Někdy stojí za to zaostřit na kapky na okně a děj za ním ponechat neurčitě neostrý – takový záběr podpoří kontrast mezi klidem uvnitř a zmatkem venku. Jindy se víc hodí přístup přesně opačný. Neostré potůčky na skle v popředí vnášejí do snímku podivný neklid, neboť zrak se snaží marně zaostřit.
|
Hledejte paradoxy
Záběr sice nevyniká technickou kvalitou, přesto oceňuji všímavost a pohotovost autora. Paradoxní situace jsou velmi vhodným námětem nejen pro záběry ve špatném počasí.
foto: Ivan Mikšík, Canon EOS 350D, F5, 1/200 s, ISO 1 600
|
Jistě jste si již všimli, že většina rad směřuje ke stavbě obrazu na nějakém kontrastu. Řadě z vás tento přístup jistě není cizí, snažím se vám však ukázat, že kontrasty lze hledat prakticky ve všem. Nemusí jít jen o světlo a tmu, ale třeba zmíněný kontrast sytých a pastelových barev, ostrého a neostrého, dominantního a malého, nového a starého a tak dále. Podobných příkladů se dá nalézt celá řada, nemusíte si je vybavit hned, ale zkuste si na poučku dvou protikladů vzpomenout, až na nějaký narazíte.
Celý článek najdete v časopise DIGIfoto.
Pokračování 2 / 2
Experimentům se meze nekladou
Smlouva s nepřítelem
Překonat nebo využít počasí je rozhodně zajímavý způsob, jak nalézt novou inspiraci, člověk má však někdy sklon přehlížet nejvíce právě to, co má u nosu. Co takhle zkusit fotografovat přímo „počasí“? Rozhodně nejde o jednoduchý úkol, ale pokud se chcete něco ve fotografii naučit, zvykněte si dávat nesnadná zadání.
Pro začátek zkuste něco snazšího. Možná nejlépe se fotografuje sněžení. Sníh krásně odráží světlo a lze jej zachytit například poblíž pouličních lamp. Zkuste experimentovat s časy expozice, čím delší budou, tím více se z prostých vloček budou stávat bílé linky.
foto: Radovan Vlk, Canon EOS 5000, 80–200 mm F4,5–5,6, ohnisko 130 mm, Ilford pan 400
Déšť sice nenabízí takový kontrast jako sníh, zajímavé však může být zmrazit kapky deště použitím silného blesku. Když vhodně zkombinujete expozici pozadí přirozeným světlem s popředím osvětleným bleskem, získáte ostré kapky v popředí na pozadí rozmazaného deště. To je jen další z řady triků, postavených na jednoduchém kontrastu.
Pokud váš fotoaparát umožňuje pozdní synchronizaci závěrky s bleskem (rear synchro), použijte ji. Rozmazané stopy se budou nacházet za kapkami a obraz bude dynamičtější. Na tento postup neexistuje přesná kuchařka, vše chce ozkoušet v konkrétních světelných podmínkách. Doporučuji ovšem použít dostatečně dlouhý čas a stativ.
foto: Martin Zíta, Minnolta DiMAGE Z1, F5, 1/160 s, ISO 200
Místo dopadu
Fotografovat počasí lze ale i mnoha jinými způsoby, například se můžete zaměřit na jeho dopady – a to doslova i obrazně. Dopadající kapky mohou vykreslit zajímavé abstrakce na vodní hladině, zvlášť pokud do jejího odrazu vhodně zakomponujete zářící objekty. Něžně bude působit portrét křehké dívky, které na černém kabátě a ve vlasech ulpěly první bílé vločky. A to nemluvím o kouzlech, jaká dokáže vytvořit námraza.
K počasí na hranici podzimu a zimy přece ještě jeden tip přidám. Znáte takový ten první mokrý sníh? Každá stopa je v něm výrazná, neboť se okamžitě rozpouští až na tmavý asfaltový podklad. Jakmile napadnou první milimetry, neváhejte ani vteřinu a zaujměte nějaké výhodné stanoviště z nadhledu. S trochou štěstí naleznete na silnicích a chodnících nevšední kompozice. Snažte se je zjednodušit vhodným výřezem a pečlivě promýšlejte kompozici. Výsledky mohou ohromit.
|
S nadhledem a fantazií
Někdy leží zajímavé záběry doslova na každém kroku, jen to chce být ve správný čas na správném místě. Zkuste si ve svém okolí vytipovat pár takových míst, která by se mohla za špatného počasí proměnit v zajímavé kompozice. Připravenost je polovina úspěchu.
foto: Chris Pastella, Canon EOS 300D, EF 24–70 mm F2,8, F3,5, 1/80 s, ISO 800
|
Pravda je černobílá
Přiznám se, že vždy, když si nevím rady s barevností nějakého záběru, rovnou se rozhodnu: ano, tento záběr bude černobílý. Nedoporučuji sice používat černobílé režimy fotoaparátu, neboť se tak připravujete o cenná data pro další zpracování, rozhodnutí je však dobré učinit již na místě.
Jakmile začnete vnímat obraz černobíle, daleko více se do něj ponoříte a hledáte v něm pevnou kompozici. Černobílá fotografie totiž nikoho neošidí. Buď je dobrá, nebo ne. Nad barevným kýčem zajásá kdekdo, ale „černota“ již musí něčím zaujmout.
|
I v černé lze říci vše
Na tomto záběru nejvíce oceňuji odvahu autora prezentovat jej v černobílé variantě. Obloha naznačuje, že počasí nejspíš nebylo tak hrozné, aby trpěl záběr nedostatkem barev. I přesto si autor byl jistý, že řekl vše, když barvu nepoužil. A opravdu, kontrast ostrého popředí s jediným prvkem v pozadí, který navíc vystupuje z neurčité mlžné hmoty, funguje.
foto: Robert Mekiš, Canon EOS 300 D, ohnisko 28 mm 35EQ, F10, 1/50 s, ISO 100
|
Otočte klíčem
Z klasické černobílé fotografie se tradují dva pojmy, které se k našemu tématu velice hodí. Jedná se o tzv „high-key“ a „low-key“. Snad se nedopustím velkého barbarství, když tyto efekty trochu zjednoduším. High-key odpovídá snímku, na kterém převažuje kresba v jasech, na low-key fotografii zase ve stínech. Histogram takového záběru je „shrnutý“ na jednu stranu a druhým směrem prudce mizí.
|
Nebojte se přepalů
O tomto snímku by možná řada rádoby odborníků řekla, že je špatný, neboť obsahuje velké množství přepalů. Ve skutečnosti však autor záměrně zvýraznil technikou zvanou high-key postavu rybáře a atmosféru celé situace. Černobílé provedení je v tomto případě jedinou správnou volbou.
foto: Jiří Klein, Olympus C5060, F5,6, 1/125 s, ISO 100
|
Takové záběry mají netradiční atmosféru. Představte si o co působivější je světlešedý, téměř bílý snímek mlhy, v jehož rohu je drobná silueta bárky vracející se do přístavu. Nebo naopak potemnělý průchod ústící v jediný nevelký světlý bod, ke kterému spěchají lidé zmáčení deštěm.
Chce to hodně úsilí a zkušeností při práci s expozicí, neplatí zde varovné blikání náhledu na displeji. Výsledky však mohou být v kombinaci se surovostí špatného počasí nečekaně působivé.
|
Černý deštník není jen výbornou ochranou proti větru a dešti. Při fotografování nočních statických záběrů na dlouhý čas vám může posloužit i jako kreativní nástroj. Lze jím totiž velice snadno přerušovat expozici, když jím na chvíli záběr zacloníte. Můžete se tak například elegantně vyhnout neomalenému chodci nebo projíždějícímu autu. Jakmile rušivý objekt zmizí, stačí odkrýt deštník a expozice pokračuje.
Podobně lze opatrnými pohybem pouze v části záběru „pozdržet“ expozici některých partií obrazu a srovnat tak velký kontrast. Pozor si ovšem musíte dát na lesklé pruty, od nichž by se mohlo odrážet světlo, jež by snímek zničilo. Zacloněním záběru lze docílit i multiexpozice tak, že v době překrytí objektivu změníte kompozici. Pokud máte rádi experimenty, tento vám umožní s digitálem trochu přivonět ke kouzlům analogové fotografie.
|
Zápas se světlem
Špatné počasí s sebou bohužel nese i značný nedostatek světla, s nímž je třeba počítat. Nejen na statické záběry využijete stativ. Řada dnešních přístrojů umožňuje stabilizaci obrazu. Ani ta není při dlouhých expozičních časech pod zamračenou oblohou k zahození. I přesto se ovšem mnohdy nevyhnete nastavení snímače na nejvyšší citlivost.
Vyššího šumu se však nebojte, snímkům neublíží, ba naopak. Nebál bych se vypnout jeho redukci a ještě jej doostřit, případně přidat zrno v počítači. Dokonce i na jemných mlžných plochách působí zrnitá kresba lépe, než jemné barevné přechody. Zrnitost zkrátka k záběrům tohoto typu neodmyslitelně patří a dokresluje ponurou atmosféru.
|
Řekněte to nepřímo
Tento snímek zachycuje atmosféru těsně po dešti. Oceňuji zejména vtipné využití odrazu, velmi zdařilou kompozici a správný výběr doby pořízení. Za suchého počasí by týž záběr působil nudně, chyběl by mu kontrast, který způsobuje navlhlá dlažba. Fotografovat se zkrátka dá nejen za řádění živlů, ale i těsně poté.
foto: Henry Mangui, Nikon F80, Nikkor 208–105, ohnisko 28 mm, F16, 1/6 s, Fuji Superia ISO 200
|
Zlé počasí vám naopak pomůže vyfotografovat záběry, které by mnohdy nebyly myslitelné. Například v jemné mlze může prosvítat slunce, aniž by hrozila přeexpozice oblohy. Pevně věřím, že ani tento výčet nápadů není konečný a že se vám podaří vytvořit dobré fotografie, kterými jste obrátili nepřízeň počasí v jedinečný úspěch.
Celý článek najdete v časopise DIGIfoto.