Slunce bylo od nepaměti považováno za zdroj síly a energie. Řada náboženství ho uctívala jako boha nebo jej alespoň starobylé civilizace pozorovaly. A dnes tomu není o moc jinak.
Na první pohled se naše nejbližší hvězda jeví docela obyčejně – nachází se spodní části hlavní posloupnosti HR diagramu, který zachycuje životní cyklus hvězd. A právě na hlavní posloupnosti je drtivá většina všech známých hvězd a není důvod se domnívat, proč by se měly ty nepozorované chovat jinak. Životní cyklus Slunce je poměrně dobře zmapovaný a nevykazuje žádné mimořádné abnormality. Přesto se zdá, že je v něčem velmi mimořádné, neboť v jeho okolí existují pevné planety. Drtivá většina doposud známých objektů v jiných hvězdných soustavách je spíše podobná Jupiteru a mimo tyto systémy pak nacházíme planety podobné Uranu. Obecně tak lze mluvit o tom, že „normální“ planeta je plynný obr.
Naše slunce má ale hned čtyři poměrně velké pevné planety, a to, že dnes můžeme číst tento text, je tak vlastně jen shoda řady náhod, které umožnily ve vesmíru tak vzácný jev, jako je právě jejich existence. Ba co více, jedna z nich má dostatečně dobrou atmosféru na to, aby neabsorbovala ve spektrální oblasti, ve které nejvíce září Slunce. Nemáme zde tedy tmu, ale můžeme vidět. Takové štěstí nemá kupříkladu Venuše.
Pohled na Slunce skrze dostatečně průhlednou atmosféru, která je ale dostatečná proto, aby odfiltrovala UV záření a současně umožňovala skleníkový efekt, který zajistí možnost dostatečně vysoké teploty s malými výkyvy, je tak velmi nesamozřejmý. Fotografie sama stojí na řadě náhod, které umožnily realizaci velice příznivých podmínek a uvědomění si tohoto jejího aspektu může být pro samotnou tvorbu v mnohém inspirativní.
Potkaly se energie II (foto: Žemla)
Snad tak, jako na snímku Potkaly se energie II, který pořídil uživatel Žemla. Ukazuje pohled na Slunce nikoli fyzikální – jako na kouli plazmatu, ale spíše lidský – jako na zdroj životodárné síly a energie. A to v kontextu jiných zdrojů, které si člověk uměl již opatřit tak nějak sám – z toho, co mu bylo dáno z látky, která Slunce opustila před mnoha miliardami let a časem vytvořila naši Zemi.
Co se děje (foto: Azhar)
Ne vždy je hned na první pohled jasné, jaká je skutečnost, nebo co vedlo jednotlivé aktéry k tomu, proč se chovali tak, jak se chovali. Jako by realita nebyla vždy jasná a zřejmá, ale zatížená určitým oparem času, který je spojen s historií jednotlivých lidí, míst či věcí. A člověk vidí jen stíny – tedy jen určitou část reality. Právě to zachycuje snímek Co se děje od Azhar.
I při zemi v oblacích II (foto: Jokr07)
Jokr07 ukazuje na jiný paradox bytí – člověk je něčím mezi nebem a zemí – čistou hmotou se necítí, ale do nebe či světa idejí je daleko. Každý se musí v tomto napětí naučit žít. Jedním z možných mostů je láska, tak jako na snímku I při zemi v oblacích II.
... (foto: Lukáš Peterec)
Lukáš Peterec nabízí na své fotografii … pohled do dálky skrze molo u vodní hladiny. Obraz zaujme především zajímavou atmosférou, ve které nechybí pocit samoty, opuštění i snění.
Čistý průstřel (foto: Emet II)
A na závěr ještě pohled do vzduchu s fotografií Čistý průstřel, která nabízí dynamiku, rychlost i svobodu pohybu v podání uživatelky Emet II.