Na začátku musíme upozornit, že následující článek se týká jen kompaktů, tedy fotoaparátů s čipem menším, než je formát 4/3. Kompaktům s velkým čipem a výměnnými objektivy, tedy bezzrcadlovkám, se budeme stejně jako klasickým zrcadlovkám věnovat až příště.
Kapesní ultrazoomy
Dnešní spotřebitel často žádá, aby jeho fotografická chlouba měla co největší zoom, ale zároveň aby ji mohl s klidem strčit do kapsy. Jako první se tohoto náročného úkolu zhostil v roce 2006 s kompaktem TZ1 Panasonic, který stále kraluje třídě kapesních ultrazoomů.
Panasonic DMC TZ18 a TZ20 tvoří poslední generaci kapesních ultrazoomů Panasonic a nabízí 16× optický zoom, který začíná na vynikajícím ohnisku 24 mm. Objektiv patří k tomu lepšímu, co se do dnešních kompaktů montuje. Je však s podivem, že se Panasonic stydí za vlastní výrobu a optiku označuje jako Leica. Fotoaparát je, jak se dá u Panasonicu čekat, vybaven účinnou optickou stabilizací. Fotografie zachycuje 14Mpx čip velikosti 1/2,3" z dílny Sony, který naleznete ve velkém množství dnešních kompaktů, proto bych nedoporučoval použití vyšších citlivostí ISO, i když při základních citlivostech poskytuje množství detailů.
Panasonic Lumix DMC TZ20
Když už je řeč o Sony, nemohu opominout Sony HX5, což je kapesní ultrazoom napěchovaný moderní technologií. Přeskočím GPS, AVCHD video a přejdu hned k tomu nejdůležitějšímu, což je obrácený čip (technologie BSI) s rozlišením 10 Mpx. Bohužel, software aplikuje takové množství redukce šumu, že to výrazně ovlivňuje fotografie již od základní citlivosti. Na druhou stranu fotografie na ISO 1600 má přibližně stejně šumu jako při ISO 100, jen je o něco rozostřenější. Neodpustím si na tomto místě opět zdůraznit: pokud nakupujete fotoaparát, podívejte se nejprve na fotografie, které fotí. Teprve podle nich se rozhodněte.
Sony HX5
Pokud mohu Panasonicům TZ18/20 opravdu něco vytknout, tak je to příliš zřejmá orientace na amatérské fotografy. Pokud tedy víte o vlivu rychlosti závěrky a clony na fotografii, a chcete občas použít manuální režim, doporučím vám kompakt Canon PowerShot SX230 HS s GPS a 14× zoomem. Stejně jako u Panasonicu musím pochválit kvalitní objektiv, bohužel začínající až na ohnisku 28 mm. To, co se však Canonu doopravdy povedlo, je využití technologie BSI od Sony (Canon označuje obecně čipy s nízkým šumem písmeny HS = high sensitivity). Tuto technologii si ale výrobce nechává zaplatit, přitom vynikající koupí je v současnosti výběhový SX130 IS. Vůbec výběhovým modelům bych se v oblasti fototechniky nijak nebál.
Canon PowerShot SX230 HS
SX230 tak patří ke kompaktům, které ve třídě kapesních kompaktů nabízí téměř nejlepší kvalitu obrazu. Říkám téměř, protože je zde ještě Nikon S9100. Jedná se o velmi nenápadný fotoaparát, který způsobil daleko menší rozruch, než Sony HX5. Nikon využívá pravděpodobně shodný čip jako Canon a stejně jako Canon vyniká skvělou kvalitou obrazu i při vyšších hodnotách ISO. Na rozdíl od Canonu začíná objektiv na širokých 25 mm a software nabízí funkci korekce chromatické vady přímo ve fotoaparátu. Jen si tento model nespleťte se starším S8000, i když se nejednalo o vyloženě špatný kompakt, na novinku prostě nemá.
Nikon S9100
Klasické ultrazoomy
Zatímco kapesní ultrazoomy (UZ) jsou velmi oblíbené, klasické UZ již tak vyhledávané nejsou. Důvodem je velikost těchto fotoaparátů a průměrná kvalita obrazu. Výrobci se neustále předháněli, kolikanásobný zoom se podaří komu vyrobit. Čím širší je rozsah takovýchto objektivů, tím horší bývá zpravidla kresebnost. Jeden příklad za všechny, Canon PowerShot SX30 IS (a nový SX40 IS), je kompakt, který nabízí 35× rozsah zoomu, což zahrnuje ohniska 24 až 840 mm (ekvivalentně ke kinofilmu). I s velmi účinnou stabilizací je pořádný oříšek fotit z ruky s ohniskem 500 mm a více bez stativu. A není třeba zdůrazňovat, že fotografové si stativ ke kompaktu pořizují spíš výjimečně. Že Olympus zareagoval na tento zbytečný model svojí novinkou Olympus SP-810UZ s ještě širším rozsahem 36× zoomu si snad ani nezaslouží odpověď.
Canon PowerShot SX30 IS
Když dva dělají totéž, není to totéž. Nikon se rovněž rozhodl pro ultrazoom s 36× rozsahem ohnisek u fotoaparátu Nikon Coolpix P500. Takto široký rozsah nikdy kvalitě fotografií nepřeje, ale Nikonu se podařilo udržet chromatickou vadu (duhování kontrastních hran především na okrajích snímku) na velmi dobré úrovni. Patrně za to může softwarová úprava ve fotoaparátu. Především ale Nikon vsadil na BSI čip. Jedná se patrně o shodný čip, jakým jsou vybaveny kompakty Canon a Nikon v předchozí kapitole. Pokud bych tedy doopravdy musel někomu doporučit klasický ultrazoom, byl by to tento. Za podobnou cenu ale dnes není problém sehnat amatérskou zrcadlovku, která nabídne nesrovnatelně vyšší kvalitu obrazu.
Nikon Coolpix P500
Tradici ve výrobě ultrazoomů má Panasonic. Fotoaparát Panasonic DMC FZ47 (FZ48) nabídne „jen“ 24× zoom s rozsahem 25 až 600 mm a malý čip 1/2,33" s rozlišením 12 Mpx, ale jde především o povedený a intuitivní systém ovládání, díky kterému je tento model tak oblíbený. Na fotografiích není znát chromatická vada, ale kvalitních snímků se fotograf dočká jen při základní citlivosti ISO 100 a již při citlivosti ISO 400 je obraz tak degradován, že je téměř nepoužitelný. Implementaci citlivostí ISO 800 – 6400 (!) považuji jen za marketingový tah. Pokud však fotografujete především na dovolené u moře, tento neduh vás nemusí trápit.
Panasonic Lumix FZ48
Pokračování 2 / 2
KAPITOLA 2 - Odolné kompakty a kompakty pro náročné
Výhody kompaktů odolných vodě, prachu a nárazu jsou zřejmé. Fotograf se o takový fotoaparát nemusí bát, když se s ním sveze po skalní stěně, nebo spadne do vody. Tomu vděčíme za utěsněné tělo kompaktu bez výsuvného objektivu. Výrobci tento problém řeší jednak integrací malého čipu (čím menší čip, tím menší může být objektiv) a často objektivem postaveným „na stojáka“.
Digitální snímač je ve vodorovné pozici a nad ním je poskládána většina optických členů, zrcátko v úhlu 45° a poslední optické členy objektivu jsou již klasicky orientovány vertikálně. Tato „periskopová“ stavba objektivu je sice pro utěsněné kompakty dostatečně skladná, ale je daleko náchylnější k optickým vadám. Zrcátko v objektivu prostě udělá své, především chromatická vada bývá výraznější.
Jedním z mála kompaktů, který je vybaven klasickým objektivem je Canon PowerShot D10. Objektiv patří po kvalitativní stránce k tomu lepšímu, ale kvůli své konstrukci z fotoaparátu vyčnívá a ten je tak daleko méně skladný, a to i přes pouhý 3× rozsah zoomu. Canon D10 byl uveden v únoru 2009 jako první podvodní fotoaparát této značky a zatím je i posledním. Kvůli svému stáří není a nemůže být vybaven moderními BSI čipy. Celková kvalita obrazu tak sice neurazí, ale ani nenadchne.
Canon PowerShot D10
Když si budete číst specifikace Panasonicu Lumix DMC-TS3, napadne vás, že skoro ani nejde o fotoaparát. Vedle obligátního videa 1080p a GPS je k dispozici i výškoměr, digitální kompas a barometr. To vše v balení voděodolném do hloubky 12 m, nárazuvzdorném při pádu z dvou metrů a mrazuvzdorném do -10 °C. Výrobce naštěstí neopomněl ani na fotografické funkce, těšit se tak můžeme na stabilizovaný a poměrně širokoúhlý objektiv o rozsahu 28 až 128 mm. Přesto je ale největší devízou kompaktu čip o rozlišení 12 Mpx (tedy nižším než předchůdce) s obrazovým procesorem Venus Engine FHD. Díky této kombinaci jsou fotografie z TS3 čisté a s minimem šumu; dokonce i fotografie pořízené při citlivosti ISO 800 mají dostatek detailů.
Panasonic Lumix DMC-TS3
Do vod odolných kompaktů vstoupila i Sony se svým Cyber-shot TX10. Oproti Panasonicu, který by šel použít i k zatloukání hřebíků, zvolili v Sony poněkud tradičnější přístup. Kompakt vypadá jako běžný stylový digitál s dotykovým LCD. A zde je kámen úrazu – dotykový displej použitý u TX10 totiž reaguje na tlak. Při potápění působí na fotoaparát tlak vodního sloupce, takže přes displej nelze nic nastavit. Pokud tedy plánujete strávit většinu času s fotoaparátem u ryb, jiný kompakt vám poslouží více. Pro nás všechny ostatní je zde kvalitní BSI čip s rozlišením 16 Mpx. I když v přímém srovnání jsou fotografie Panasonicu TS3čistější, můžeme Sony hodnotit jako nadprůměrný fotoaparát. Mimo to nabízí stabilizovaný 4× zoom začínající již od 25 mm.
Sony Cyber-shot TX10
Pro fotografy podvodního makrosvěta mohu doporučit Pentax Optio WG-1. Jedná se o velmi odolný kompakt, který nabízí oproti konkurenci 5 LED diod okolo objektivu. Tyto diody jsou vynikajícím zdrojem světla pro makro fotografii ve vodě i na souši. Díky jejich umístění totiž nehrozí zastínění objektu objektivem. Kvalitou obrazu však tento jinak jedinečný kompakt řadí mezi šedý průměr. K dostání je v několika barvách a s ocelovou karabinou.
Panasonic Optio WG-1
Kompakty pro náročné
Kategorií dražších kompaktů jsem donedávna nepokrytě opovrhoval, protože nabízela vše, co normální kompakt, snad jen s větším množstvím tlačítek a v kovovém těle, ale za cenu amatérské zrcadlovky. Naštěstí se během posledních let nejvyšší třída kompaktů rozrostla o několik vydařených modelů.
Olympus XZ-1
Asi nejzajímavějším a nejvychvalovanějším je Olympus XZ-1. Podle papírových parametrů se není čemu divit: na kompakt velký čip o úhlopříčce 1/1,63" s rozumným rozlišením 10 Mpx je vynikajícím předpokladem pro kvalitní fotografie. Hlavním lákadlem je ale objektiv Zuiko o rozsahu 28 až 112 mm a s vynikající světelností F1,8–2,5. Díky takto nadprůměrné světelnosti je možné fotografovat s přibližně o 2 EV nižší citlivostí, než s běžným kompaktem. Zatímco v podvečer si Olympus vystačí s citlivostí ISO 200, jiný kompakt s horší světelností by musel pro stejně exponovanou fotografii nastavit ISO 800. Optika Olympusu drží ještě jedno prvenství: při cloně F2,5 a nejdelším ohnisku dosahuje srovnatelné hloubky ostrosti jako DSLR s APSC čipem a setovým objektivem. Na hrátky s hloubkou ostrosti to ale stále nestačí, především kvůli příliš krátkému nejdelšímu reálnému ohnisku 24 mm (* čtěte poznámku pod čarou). Mimo kvalitu obrazu, především na nižších hodnotách ISO, nabídne XZ-1 i nadstandardní ovládání. Od Canonu S90 si vypůjčil kolečko okolo objektivu, kterým se nastavuje rychlost závěrky a expoziční čas.
Samsung EX1
Zaujal-li vás Olympus, ale potřebujete výklopný displej, tak je pro vás jasnou volbou Samsung EX1. S čipem 1/1,7" s rozlišením 10 Mpx nastavil tento aparát začátkem roku 2010 moderní standard pokročilých kompaktů. Designéři objektivu se nechali inspirovat Panasonicem LX5 a rozhodli se pro krátký rozsah začínající na širokém ohnisku 24 mm, avšak končícím již na hodnotě 72 mm. Světelnost je opět vynikající F1,8–2,4, ovšem Olympus nepřekoná. Ten totiž nabízí při shodných ohniscích nižší clonové číslo.
Canon PowerShot S100 IS
Oby fotoaparáty jsou bezesporu vynikající, postrádají však základní výhodu kompaktů, což jsou malé rozměry i hmotnost; do kapsy košile je tedy nestrčíte. Kompaktní Canon PowerShot S100 IS je již třetí generací řady pokročilých kompaktů započatou modelem S90. Oproti konkurenci nabízí inovovaný čip 1/1,7" s rozlišením 12 Mpx a zoomem 24 až 120 mm. Toto nejsou nijak neobvyklé hodnoty, pokud k nim nepřidáme světelnost F2,0–5,9. Právě světelnost na širokém konci je důvod, proč jsou „eskové“ kompakty Canonu tak žádané. Světelnost na dlouhém konci již nikoho neoslní, ale to je holt daň, kterou platíme za kompaktní rozměry fotoaparátu. Nikon tomuto drobečkovi konkuruje svým Coolpixem P300, který začíná již na hodnotě F1,8.
Canon PowerShot G12
Z klasické generace vlajkových lodí kompaktů nám do dnešních dnů přežily Nikon Coolpix P7100 a Canon PowerShot G12. Oba fotoaparáty jako by si z oka vypadly, což je i důvodem, proč se na internetu množí spekulace, že Nikon od géčka opisoval. Oba kompakty nabízí univerzální rozsah ohnisek 10 Mpx čip o úhlopříčce 1/1,7", výklopné displeje, řadu ovládacích prvků (včetně kolečka expoziční korekce, ISO) a optický hledáček, který bych nepřál ani svému nepříteli. Upřímně se domnívám, že moderní kompakty se světelnou optikou podávají lepší výsledky.
Ricoh GR Digital IV
Mluvíme-li o světelném objektivu, nemůžeme zapomenout na Ricoh GR Digital IV. V našich zeměpisných šířkách není tento kompakt příliš známý, však na trh byl uveden teprve před pár dny. Ricoh vsadil na osvědčenou kombinaci velkého 1/1,7" čipu s 10 Mpx a stabilizovaným pevným ohniskem se světelností F1,9. Bohužel, pevné ohnisko nemůže být nikdy tak univerzální jako zoom, a tak se i přes kvalitní obraz nikdy nestane nejprodávanějším. Pokud totiž fotograf požaduje vysokou obrazovou kvalitu v kapesních rozměrech a je ochoten se smířit s pevným ohniskem, nabízí se mu dnes několik bezzrcadlovek. Těm, stejně jako zrcadlovkám, bude věnován příští článek.
Poznámka „pod čarou“
Hloubka ostrosti (HO): U fotografie je HO nejvýraznějším výrazovým prostředkem. Možnost vyčlenit hlavní motiv od pozadí úzkým polem HO se tak u fotoaparátů velmi cení. Na internetu jsou kalkulačky pole HO, které podle parametrů (čip – reálná ohnisková vzdálenost – clona – zaostřená vzdálenost) spočítají její šířku. Kamenem úrazu je zde reálné ohnisko, které je u všech fotoaparátů s malým čipem velmi nízké. Reálné ohnisko udává, jak „rychle“ se ostrý obraz mění v neostrý. Zatímco na fotografii pořízené 300mm teleobjektivem je cokoliv 2 metry od roviny zaostření již beznadějně neostré, tak na ohnisku 24 mm je při stejné zaostřené vzdálenosti i cloně téměř vše ostré. To je důvod, proč kompakty, i když se pyšní skvělou světelností, nejsou vhodné pro práci s HO. Je to hlavní příčina, proč si lidé kupují full-frame zrcadlovky, protože větší snímací čip umožňuje použití delšího reálného ohniska (při stejném úhlu záběru) a tedy nižší HO.