Měli jste veselé Vánoce? Příčiny radosti o svátcích bývají různé. Někomu k veselí stačí maličkost, jiného nenachne nic.
V psychologii je definována řada různých taxonomií potřeb. Jedná se o seznam věcí, které člověk potřebuje uspokojovat. Obvykle platí, že bez, alespoň částečného, ukojení těch nejdůležitějších (např. hlad, žízeň, potřeba dýchat), není možné uspokojovat ty na žebříčku umístěné pod nimi, jako je například touha po umění či vzdělání. Ostatně tomu člověk rozumí poměrně dobře – jen těžko si užijete výstavu Picasa, pokud jste týden nejedli a někdo na vás míří pistolí. Co se ale stane, pokud jsou uspokojeny všechny tyto potřeby a člověk stále není šťasten?
Ne vždy veselé; foto Zuzanka H
Myslím, že zde je určité tajemství člověka, které lze taxonomicky spoutat jen těžko – i kdybychom člověku, z Dostojevského křišťálového paláce, dali milující osobu a uspokojili jeho potřeby lásky a kontaktu, stále mu bude zřejmě něco scházet ke štětí. Potřebujeme najít smysl života, nebo jej alespoň hledat. Muž, kterého zachycuje dnešní fotografie týdne, byl během svého života jistě mnohokráte šťastný – snad měl milující ženu, krásné chytré děti, udělal kariéru a přispíval na charitu. Možná sám maloval obrazy a rád chodil na procházky, na kterých vychutnával zpěvy ptáků a šumění vody.
A ty stejné zvuky jsou dnes mrtvolným chladným tichem. Mnoho jeho známých již zemřelo, stejně jako jeho paní. Děti, které jej mají rádi, ale slaví Vánoce s vlastními rodinami a navštíví jej až za několik dní. Je nazdobený stromeček a muž uvažuje u ticha, které mělo vždy radostný a romantický tón. Žije život, kterému je možné vytknout jen máloco, avšak přesto mu něco chybí. Těch několik okamžiků úplné samoty se sebou samým, odpověď na otázku proč tu ještě je. Snad jen krátké zaváhání. A právě to se zrcadlí ve Vánočním snímku Ne vždy veselé.., jehož autorkou je Zuzanka H. Gratuluji autorce ke snímku s hlubokou a možná i lehce smutnou atmosférou a dovoluji si vás pozvat na prohlídku několika dalších zajímavých snímků.
Vzhůru; foto Libor Pawlas
Stačí jen několik málo úprav a snímek se muže změnit k nepoznání, tedy dokud si k němu nenajdete cestu a neprohlédnete ho. V tomto směru je krásnou fotografickou mystifikací snímek vzhůru, jehož autorem je Libor Pawlas. Zachycuje ptáka, který se místo vodorovným směrem s vodní hladinou, rozlétává přímo s ní, vzhůru k nebesům.
Slza; foto Hanka U.
Výborná čistá a kvalitně odvedená práce je vidět také za snímkem Hanky U., a který nese jméno slza. Nabízí kontrast mezi jemnocitem slzy a tvrdostí kamene. Je obrazem toho, že i v tvrdém a nedostupném kameni, může po prolomení obalu zazářit krása a cit.
PF 2011; foto cikorsky II
A na závěr dvě PF. To první vytvořil Jirka Galdia. Zachycuje celou rodinu spojenou v jeden symbolický celek a je pěknou ukázkou toho, jak má vypadat po všech stránkách precizní portrétní fotografie. Včetně ne úplně tuctové kompozice. Jednoduchý název PF 2011 pak dobře koresponduje s motivem snímku.
pf2011; foto jewell
Druhé novoroční přání na svém kontě fotograf s nikem jewell. Pod názvem pf2011 nalezneme snímek, který zaujme dynamikou pohybu ženy, tajemným místem, ze kterého se odráží i jasným cílem, který má před sebou. Je tedy alegorií na to, jak se k novému roku postavit – odložit vše loňské a všemi silami se upnout k tomu, co nás právě v něm čeká.