Až do počátku osmdesátých let byly metafory vnímané v jazyce jako něco okrajového, nezajímavého, jako jistá forma literární ozdoby nebo naopak výraz nejistoty a neschopnosti zformulovat myšlenku dostatečně jasně, silně a formálně.
Ve filozofii jazyka i v lingvistice bylo v té době silné analytické pojetí, vycházející na jedné straně od Ludwiga Wittgensteina a Gottloba Fregeho a na druhé z významného vlivu Noama Chomského. V této situaci byl jazyk programem a mysl strojem, který ho zpracovával a metafora jistým nesourodým prvkem, který neměl v tomto světě žádné rozumné místo.
Mark Johnoson a George Lakoff ale společně v roce 1980 publikovali přelomovou knihu Metafory, kterými žijeme, ve které se snaží ukázat, že svět je vzhůru nohama. Že metafora není něčím mimo řádný jazyk, ale naopak ten nejvlastnější a nejsilnější způsob, jakým jazyk může fungoval. Celý jazyk, veškeré jeho struktury, ale také naše abstraktní myšlení, to vše má ve skutečnosti základ v metaforách.
Tedy v jazykových strukturách, které čerpají z tělesnosti, kulturního klimatu a řady dalších vlivů, které byly pro zastánce teorie univerzální gramatiky obtížně uchopitelné. Metafora je také odpovědí na to, proč jazyk vůbec může fungovat a jakým způsobem se může upínat ke světu. Toto snesení jazyka do lidského prostředí bylo jedním z klíčových průlomů kognitivní vědy, která se právě v počátcích osmdesátých let začínala formovat.
Bez existence těla by neexistoval ani jazyk. Toto tvrzení se zdálo být popřením všeho, co filozofie jazyka téměř sto let postupně formovala a artikulovala. Jistěže se ale zmíněná kniha nestala novým mainstreamem. Thomas Kuhn říká, že k tomu, aby mohlo dojít ke střídání paradigmatických rámců, je třeba, aby věda žila v prostředí, ve kterém bude shoda na tom, co je vědeckých problém a jakým způsobem ho můžeme zkoumat. Johnson a Lakoff se v knize sice snaží vyzdvihnout problémy tradiční lingvistiky, ale jsou to problémy, které vidí jen oni, jako pragmatisté. Uvnitř komunity ke krizi nebo k vnímání krize nedošlo a nedochází dodnes.
slova do zdi, foto: jokr7
Zdá se, že jistá forma inženýrského přístupu, spočívající v přesvědčení, že když je daný myšlenkový rámec dost funkční na aplikaci, není třeba si ho komplikovat problémy, které nikoho netrápí, se zde projevil naplno. A tak odkryl jeden z možných – a překvapivě častých – rozměrů vědy; tedy objevy, které musí čekat nesmírně dlouho, než jejich vážnost někdo docení. A to jen proto, že je zde jiná technicky fungující myšlenková struktura, která je ke slovu nepustí. Ostatně český příklad s Georgem Mendelem je jeho ilustrací více než kvalitní.
Abychom nemluvili do zdi, je třeba si nachystat posluchače, ukázat, že je zde prostor zlomu, a že jejich starý způsob myšlení není pro moderní dobu vhodný. Nesporně jde o úkol náročný – nepovedl se starozákonnímu Jeremiášovi, Ježíšovi, Koperníkovi, Mendelovi a mnoha dalším, bez ohledu na to, zda hlásali morálku či vědu. Proč je tak těžké změnit strukturu svého uvažování? Hennry Bergson píše, že je to proto, že otázky, které si neklademe nemohou být něčím, co v nás bude rezonovat. A tak jediné, co nabídneme, je zdvořile netečné pokrčením ramen. Tedy až do doby, než nás začne tlačit bota.
Gratuluji Jokr7 ke snímku slova do zdi, který právě takovou myšlenkovou uniformitu zachycuje. Nedává prostor jinakosti, nedává prostor metafoře. Žije šablonou.
Když už jsme u těch metafor – je zřejmé, že metafora je něčím, co na jednu stranu musí mít společný interpretační klíč, ale současně může implikovat zcela odlišné způsoby nazírání a chápání, tak jak to ukazuje Paklík na každý den.
každý den., foto: shimmell
Adamec nabízí další ze svých technicky i kompozičně precizně zpracovaných fotografií parkového typu. Tentokráte nese název Ranní a prim na ní hraje břeh, mlha a dvojice kachen.
Ranní, foto: adamec
Kostka Miloš nabízí netradiční, ale současně nikoli kýčový nebo prvoplánově senzační, pohled na krajinu, který je náročný, obtížně uchopitelný, dávající prostor novým perspektivám. Snímek se jmenuje Alej.
A tématu vztahu tělesné a kulturní zkušenosti v metafoře se věnuje také Zoran 2, který jej zachycuje fotografií Pohľady.
Pohľady, foto: Zoran 2