Nahlédněte do kuchyně profesionálního fotografa při pořizování makrofotografií. Snad se i něco přiučíte.
Makrofotografie je velmi oblíbeným fotografickým žánrem především mezi amatérskými fotografy. Vyfotit makrosnímek není až tak těžké, stačí vám k tomu v podstatě jen stativ a vhodný fotoaparát, respektive objektiv.
Vytvořit ale makrosnímek, který diváka zaujme je mnohem těžší, krom technického vybavení je třeba mít cit pro kompozici a celkově vystihnout anebo vyvořit atmosféru snímku tak, aby vyrazil divákovi dech. Není to vždy jednoduché, ale při troše experimentování a pilování detailů, byste měli vytyčeného cíle dosáhnout relativně rychle.
Základy makrofotografie
Jak již bylo napsáno výše, základním předpokldem pro dobrý makrosnímek je odpovídající vybavení, vhodné osvětlení, smysl pro kompozici a především trpělivost a zase trpělivost. Ačkoli by se mohlo zdát, že zimní období není ideální pro makrofotografii, není tomu tak. Není totiž nic jednoduššího, než si postavit v domácích podmínkách improvizovaný ateliér a pokusit se vytvořit několik nezapomenutelných záběrů.
Ideálním místem pro hledání námětů je také botanická zahrada, respektive skleník, kde můžete své fotografické nádobíčko rozbalit i za velmi nízkých venkovních teplot. A to vše bez rizika omrzlin či ztráty chuti fotografovat uprostřed sněhové vánice. Na co si při makrofotografii dávat pozor a jak nastavit fotoaparát?
Je to vcelku jednoduché, nejdůležitější je u makra ostrost a také vhodné pozadí. Nemá příliš smysl experimentovat s pozadími, která mají nějakou výraznější strukturu, pokud se rozhodnete pozadí použít, doporučujeme určitě jednobarevné – ideální je čtvrtka papíru, kterou můžete např za rostlinou přidržet v průběhu expozice.
Při ostření se můžete spolehnout buďto na automatiku anebo na své oko, při ručním ostření. Pamatujte však, že i sebemenším pohybem se zaostřeným aparátem, můžete nechtěně změnit rovinu zaostření a výsledný snímek již nebude odpovídat vašim představám – má-li váš digitál funkci živého náhledu, určitě jí využijte.
Čas, clona a citlivost
Svatá trojice ve fotografii – má také svá pravidla. Clonit se doporučuje pokud možno málo, nicméně při fotografování z velmi malé vzdálenosti bude pozadí rozostřené i při vyšších clonách. Nebojte se proto experimentovat a raději využijte i vyššího zaclonění, abyste dosáhli maximální kresebnosti objektivu.
S časem a citlivostí velmi úzce souvisí použití stativu. Citlivost by měla být v optimálním případě co nejnižší, tj. u digitálních kompaktů cca do ISO 200, v případě zrcadlovek pak cca do ISO 800. U vyšších citlivostí se již projevuje vyšší hladina šumu – v obou případech však samozřejmě záleží na konkrétním modelu fotoaparátu.
Při nízkých citlivostech a použití středního zaclonění objektivu již budou vycházet delší expoziční čas, a proto je třeba použít stativ. Stejně tak je třeba zajistit, aby v okolí fotografovaného objektu nefoukal vítr, který by jej mohl rozhýbat.
Praktického průvodce pro makrofotografii najdete například na webu DigitalCameraWorld, ve čtyřech krocích zvládnete nastavit správnou kompozici a expozici a zkontrolujete si také vhodné osvětlení.
Inspirace u profíka
Německý fotograf Markus Reugels se rozhodl poodhalit něco ze své kuchařky makrofotografie pro web Dpreview. Reugels se věnuje makru již delší dobu a jeho snímky hmyzu, květin a vody jsou facinující.
Právě na snímcích vody se rozhodl poodhalit svůj postup při fotografování. Základem je při focení stůl s miskou vody a bílé pozadí. Reugels fotografuje aparátem Sony SLT-A77 společně s objektivem Minolta 100 mm F2,8 Macro. Pro nasvícení scény pak používá blesk Vivitar 285 s korigovaným výkonem.
Scéna připravená k fotografování, zdroj: Dpreview
Samotný proces fotografování vodních kapek popisuje Reugels následovně:
Základní technika pracuje s dvěma kapkami – první kapka při pádu do vody vytváří nejprve kráter a následně vodní korunu se sloupem. Druhá kapka již musí být načasovaná, aby dopadla na vrcholek vodního sloupce. Díky tomu se vytvoří z vody tvar ne nepodobný houbě, létajícímu disku či klobouku.
Výsledného tvaru se dosahuje právě různým časováním kapek – při deseti kapkách za sekundu je tvar podobný spíše houbě, při patnácti kapkách za sekundu se blíží tvarem létajícímu disku. Naopak při pomalém kapání rychlostí šesti kapek za sekundu je tvar podobný klobouku. Pro zlepšení viskozity vody je vhodné přidat do vody několik kapek vlákniny guma guar.
Při fotografování je pohyb zmrazen nikoliv délkou expozice ale pouze bleskem, který má nastaven nižší výkon (přibližně 1/16) pro ostré snímky. „S tímto nastavením je záblesk kratší jak 1/16000 sekundy, to je důvod proč není expoziční čas důležitý", dodává Reugels. Rozsáhlou galerii makrosnímků vody najdete také na Reugelsově profilu na Flickru.
A jak fotíte makro vy? Podělte se s námi o zkušenosti a tipy, jak dosáhnout co nejlepšího výsledku.