Vnímejte obrazy kolem nás

Ne každý má postřeh válečného fotoreportéra nebo touhu fotografovat krásné modelky. Makrofotografii leckomu rozmlouvají záda a hory jsou pro někoho příliš nehostinné. Pokud nevíte, kam za novou inspirací, vydejte se hledat kouzlo architektury. Tento žánr obsahuje monumentalitu impozantních staveb i kouzlo jemného detailu, drama rušné ulice i poklid nalezeného zátiší.

Fotografii architektury jsme často zvyklí vnímat jako prosté zachycení budovy, pokud možno celé a v co nejvěrnější podobě. Obdivuji řemeslné mistrovství fotografů, kteří se touto prací živí a dodnes používají tradiční kardanové přístroje s možností náklonu zadní standardy, který dovoluje potlačit známý nešvar kácejících se linií.

foto: Virgile Simon Bertrand, Canon 1Ds, Schneider 28 PC Shift, 28 mm, F11, 1/125 s, ISO 100

Rozdílné pohledy

Pokud budete chtít reálného podání budovy na snímku dosáhnout s běžně dostupnou technikou, budete se muset vypořádat s takzvaným kácením linií. Zajímavé je, že lidské oko tento jev nevnímá. Na rozdíl od fotoaparátu totiž při pohledu pouhým okem vyhodnocuje výsledný obraz náš mozek, který si mnoho věcí „domýšlí“ na základě uložených poznatků. Mozek nám tedy při vnímání věcí pomáhá optickými klamy, zatímco fotoaparát snímá tak, jak realitu opravdu vidí.

foto: Virgile Simon Bertrand, Canon 1Ds, Zoerk PSA Shift Adapter + Pentax 67, objektiv 45 mm, F11, 8 s, ISO 100

Ke kácení linií nedochází pouze v případě, že je rovina snímače nebo filmu rovnoběžná s fotografovanou rovinou – čelní stěnou budovy. Sbíhání vodorovných linií obvykle nikterak rušivě nepůsobí, protože stejně vidí i lidské oko. Kdyby mozek vyrovnával i tyto linie, měli bychom naopak potíže s prostorovým vnímáním. Většinou tedy stačí zamezit sbíhání svislých linií, které na snímku ruší, protože na tento efekt nejsme zvyklí.

Budovy v pozoru

Proti kácení linií se dá bránit třemi způsoby: použitím profesionálního fotoaparátu s možností náklonu standardy, snímáním v ose budovy nebo narovnáním linií v počítači. Amatérskému fotografovi bez speciálního vybavení jsou k dispozici poslední dvě metody. Každá z nich přitom poskytuje velmi odlišné výsledky.

Narovnání linií v počítači čelní pohled pouze simuluje, nikdy jej nemůže nahradit. Vlivem rozdílného úhlu pohledu dochází v závislosti na plasticitě a výšce budovy k deformacím: Horní okna vypadají i po srovnání menší než dolní, mnoho částí se může za výstupky skrýt úplně.

Snažte se vždy nalézt od fotografované stavby co největší odstup. Nejvěrnější obraz zachytíte snímáním ve střední výšce – využijte třeba okno či střechu protější budovy.

Pokřivte realitu

Opusťme nyní oblast popisné fotografie a podívejme se na architektonické objekty jinýma očima. Pozorujte budovu jako komplex s mnoha zajímavými liniemi, barevnými přechody a plochami. Zapomeňte na celek a pokuste se nalézt zajímavý výřez. Tentokrát nám nejde o realitu, ale o zajímavý snímek, a kácení linií a posouvání reality je občas naopak vítané.

Nebojte se zkoušet náklony ve všech osách či nejrůznější ohniska. To, co by u popisné fotografie bylo chybou, můžete záměrně ještě zdůraznit a pořídit téměř abstraktní snímky podobné moderním malbám.

Nezapomeňte na stabilitu

Architektura má jednu zásadní výhodu: Nikam vám neuteče. Snad v žádné jiné fotografické disciplíně nemá na výslednou ostrost snímku tak velký vliv stativ. I v krajině se mohou pohnout stromy, do kterých se opře vítr. U architektury se pohybové neostrosti, kromě té, kterou si způsobíte sami, nemusíte bát.

foto: Jan Novák, Hasselblad Xpan II, Xpan 45 mm, F4

Ze stativu můžete teleobjektivy fotografovat i vzdálené detaily, trojnožku s výhodou využijete ve spoře osvětlených interiérech. Také uvnitř se můžete zaměřit na pozoruhodné detaily. Budete-li chtít zabírat celky, nevyhnete se širokým ohniskům. Z širokoúhlých objektivů vybírejte takové, jež nevykazují soudkovité zkreslení. Pokud se v kompozici snímku objevují přímky, bude i sebemenší zkreslení velmi znát. Obvykle mají – a nejen v tomto směru – lepší vlastnosti pevná skla.

 

Kvalita především

Fotografujete-li interiéry, vždy volte nejnižší citlivost ISO a snímejte do formátu RAW – vyplatí se to. Nízká citlivost omezí šum a s pevným stativem se nemusíte bát dlouhých expozic. Odhadnout správnou teplotu chromatičnosti světla a nastavit odpovídající vyvážení bílé může být v případech, kde se mísí více zdrojů, takřka nemožné. Pokud nevlastníte colormetr, zkoušejte si různá nastavení raději doma při vyvolávání z RAWu. Někdy může záměrný barevný posun vytvořit zajímavý výtvarný efekt.

foto: Aleš Jungmann, Sinar F, Rodenstock Apo Sironar S 150mm, Kodak 64T 9 × 12 cm

V situaci, kdy jste nuceni fotografovat z ruky, snažte se minimalizovat neostrost správným kompromisem mezi clonou a časem expozice. Raději mírně zvyšte citlivost, než aby byl snímek rozmazaný. Pokud fotografujete přední stěnu budovy, měla by stačit clona F5,6. Pokud snímáte hlubší prostor – například interiér – nastavte clonu F8–F11. Čas by neměl být delší než převrácená hodnota použité ohniskové vzdálenosti (například pro 100mm ohnisko alespoň 1/100 s).

Skládačka na večer

Někdy můžete chtít zabrat opravdu širokou budovu, která se do záběru nevejde ani s nejširším ohniskem. Odpovědí může být panoramatické snímání. Většina panoramatických fotoaparátů však zkresluje vodorovné linie, jež se obloukovitě sbíhají směrem ke krajům snímku. Jedinou výjimku tvoří panoramatický fotoaparát Hasselblad Xpan II v kombinaci se širokoúhlým objektivem.

Pomoci si můžete také skládáním panoramat z více snímků v počítači. Opět byste se ale měli snažit snímat z co možná největší vzdálenosti od budovy, jinak se vlivem příliš velké deformace perspektivy nepodaří jednotlivé záběry spojit. U skutečně dlouhých záběrů ve zúženém prostoru doporučuji nesnímat z jednoho místa a raději se mezi jednotlivými záběry posouvat rovnoběžně s přední stěnou. Překryv jednotlivých snímků by měl činit zhruba 1/4–1/3 záběru.

Pokud jste se již dostatečně inspirovali na fotografiích, jež doprovázejí tento text, vyrazte do ulic. Nezapomeňte se občas podívat také kolmo vzhůru nebo naopak přímo k zemi. Nebojte se používat široká ohniska pro zdůraznění prostoru nebo naopak teleobjektivem odhalovat zajímavé detaily.

Celý článek najdete v časopise DIGIfoto.