Fotogalerie

Vylaďte si tiskárnu

Vladimír Procházka

8. února 2007 • 0:00

Úskalím levných fototiskáren často bývá barevné podání – špatná interpretace barev dokáže radost z vlastní realizace fotografií poněkud zkalit. Nabízíme vám na toto téma jednu zkušenost.

V posledním loňském čísle časopisu DIGIfoto jsme přinesli test pěti cenově dostupných inkoustových tiskáren, vhodných pro domácí tisk fotografií. Jednou z nejlevnějších a přitom velice dobře hodnocených zde byla tiskárna Canon PIXMA iP4300. Přestože si vysloužila hodnocení „výborná“, k barevnému podání jistá výtka směřovala.

Při standardním nastavení jsou výtisky příliš syté a k tomu s výrazně teplým tónem. Řadě běžných uživatelů může takové podání fotografií vyhovovat, než ovšem přijde chvíle, kdy se svěží jarní nálada snímku promění v podzim. Když pak dojde ke srovnání papírové fotografie pořízené domácí tiskárnou a profesionálním fotolabem, začne být problém zcela zřetelný.

Uvedená koláž je srovnáním původního snímku JPEG pořízeného digitálním fotoaparátem s naskenovanými papírovými fotografiemi. Při přípravě byl prakticky vyloučen vliv skeneru na barevné podání, srovnávat samozřejmě nelze ostrost, množství detailů a do značné míry ani kontrast. Pro úplnost je nutné podotknout, že všechny papírové fotografie posuzované samostatně, zejména při neznalosti původního námětu, působily na respondenty velmi dobrým dojmem. Nicméně právě ono srovnání je značně tristní.

Není barva jako barva

Celkový barevný tón je jedním z významných charakteristických rysů fotografie, kterému se často laicky říká „barevná nálada“. Můžeme se nadchnout pro tóny barev, které v krajině nebo na tvářích osob vykouzlí zapadající slunce. Obdobně zapůsobí převládající barevné plochy, které světlo v konkrétním prostoru na fotografovanou scénu rozptylují.

Zachování této barevné nálady od stisku spouště až po finální výtisk fotografie je značně složitý proces, ve kterém hrají významnou roli jednotlivé zúčastěné prostředky: digitální fotoaparát a jeho firmware, fotoeditační software v počítači, nastavení monitoru, ovladač tiskárny, tiskárna a použitý inkoust a konečně také samotný fotopapír. Způsob reprodukce je tak vždy použitým zařízením individualizován a v případě „domácího fotolabu“ půjde zejména o zachování subjektivního dojmu z vytištěné fotografie.

Prostor pro barvy

Poněkud jinak a složitěji je tomu v praxi grafických profesionálů (DTP), kde jde o zachování exaktních barev za použití kalibrace všech zařízení monitorem počínaje a tiskárnou konče (viz např. článek a komentář na DIGIareně). Každé zařízení pracuje ve svém vlastním barevném prostoru – rozsahu barev, který je schopné reprodukovat. Žádné zařízení přitom nedokáže reprodukovat úplný rozsah barev, který rozeznává lidské oko a žádná dvě zařízení také nemají shodný barevný prostor.

Gamuty (rozsahy barev) se mezi zařízeními výrazně liší, jednoduše monitor není schopen zobrazit všechny barvy, které vytvoří tiskárna a obráceně a není tedy možné dosáhnout naprosté shody. Při snaze o exaktní reprodukci barev se hovoří o „Správě barev“ – je sama o sobě vědou a uměním i mezi profesionály a vyžaduje použití kolorimetrů pro monitor, osvětlení pracoviště apod. My se však přidržíme jednoduchého přizpůsobení low-endové tiskárny v podmínkách domácího tisku fotografií, kde vlastnictví kalibrovaného řetězce reprodukčních zařízení prakticky nepřichází v úvahu.

Pokračování 2 / 4

Hra na správu barev

Vycházejme z předpokladu, že fotografie produkované našim digitálním fotoaparátem (ale třeba i skenerem), nám při reprodukci na vlastním monitoru svým barevným podáním vyhovují. Respektive v průměru vyhovují, neboť tak jako tak se nevyhneme občasným korekcím vyvážení bílé apod. Z anket je zřejmé, že osudem většiny digitálních fotografií je prezentace a archivace v digitální podobě, takže důležitý je jejich dojem právě na monitoru. Jen ty nejlepší snímky pak míří na papír a byla by škoda, aby právě tyto utrpěly na kvalitě deformací barev tiskárnou.

Jak tedy s nekorektním barevným podáním výtisků z ink-jetu bojovat? Za výše uvedených okolností bude lepší, než násilně zasahovat do originálních souborů fotoeditačním softwarem jen kvůli nepřesné reprodukci barev tiskárnou, vypořádat se s vlastnostmi dané konkrétní tiskárny přímo v jejím ovladači.

Ovládání na dálku

Ovladač tiskárny je software zprostředkující komunikaci mezi počítačem a tiskárnou, který mimo jiné obsahuje specifické profily pro převod obrazových souborů do barevného prostoru CMYK, resp. gamutu (rozsahu barev) ve kterém tiskárna obrazová data reprodukuje. Jde o soubory *.ICC a jsou podle výrobce optimalizovány pro tisk v požadované kvalitě a na konkrétní typy papírů. Představa, že bez kalibrací celého reprodukčního řetězce naleznete a uplatníte takový ICC profil, se kterým budou vaše výtisky na konkrétním fotopapíře přesně podle představ, je bohužel podle našich zkušeností lichá. Nicméně ovladač vždy obsahuje prostředky, kterými lze barevné podání, sytost, jas a kontrast výtisků korigovat.

Některé ovladače nabízejí jednoduchý posun barevného tónu na škále studený – neutrální – teplý, v případě PIXMY iP4300 jde o možnost ručního nastavení barev ve spektru CMYK v Předvolbách tisku. Jak znázorňují táhla pro ovládání jednotlivých barev CMY, jejich potlačováním dochází k zesilování barev doplňkových, tedy červené, zelené a žluté. Zde ovšem nezbývá než poněkud laborovat a ke vhodné korekci jednotlivých barev se postupně propracovat.

Výsledek práce s úpravami barev ve spektru CMY, jakož i sytostí a jasem v ovladači tiskárny, je zřejmý z následující koláže naskenovaných výtisků. Původní teplý tón je eliminován potlačením purpurové a žluté, tj. posílením zelené a modré. Poněkud nás překvapila síla korekcí, která musela být pro dosažení kýženého barevného podání použita. Příručka ovladače tiskárny přitom doporučuje omezit používání vyvážení barev pouze na jemné úpravy, protože: (citace) „Ovladač tiskárny upravuje barvy prostřednictvím aplikace Canon Digital Photo Color, takže data jsou tištěna pomocí odstínů, kterým dává přednost většina uživatelů.“ Nicméně jaro a podzim je přece jen rozdíl…

V souvislosti s barevným podáním domácích výtisků je nutno poukázat na významný vliv použitého média – papíru. Výrobci tiskáren doporučují použití vlastního firemního spotřebního materiálu a jak jsme se nejednou přesvědčili při srovnávacích testech fototiskáren, zdaleka nejde jen o marketingový a obchodní tah. Často se hovoří o vzájemné interakci inkoustů s papírem, respektive jeho jednotlivými vrstvami. Ostatně první výše uvedená koláž tuto skutečnost také zřetelně dokumentuje.

Věc je třeba chápat tak, že z principu vytváření odstínů barev tiskem jednotlivých barevných inkoustů spektra CMY (subtraktivní – skládání barev odčítáním), je nejvyšší jas barev (potažmo i gamut) dán právě bělostí a leskem papíru. Při srovnávání s reprodukcí monitorem berte v úvahu, že monitor světlo vyzařuje, ale papírová fotografie pouze odráží. Takto není třeba připomínat, že zásadní roli hraje také zdroj světla, pod kterým výtisk fotografie posuzujete.

Pokračování 3 / 4

Nalaďte si tiskárnu podle sebe

Výše popisované laborování s optimálním nastavením barevného spektra CMYK v ovladači tiskárny bude stát něco inkoustu a papírů, budiž však útěchou, že výsledné a osvědčené nastavení lze v ovladači tiskárny uložit pro příští rychlé použití jako vlastní Profil. Takových Profilů pak lze vytvořit celou řadu a zohlednit v nich vlastní preferovaná nastavení tisku včetně formátu a typu papíru, bezokrajového tisku a jeho kvality, barevných korekcí, uplatněných dalších efektů apod.

Jistě je dobré vytvořit si vlastní styly pro tisk fotografií, používat stále stejný spotřební materiál (inkousty a papíry) a adekvátně k těmto stylům si přednastavené vlastní Profily pojmenovat. Dosáhnete tak pohodlně opakovatelných a vlastnímu oku libých výsledků tisku. Znovu připomínám, že osvědčené barevné korekce se budou lišit v závislosti na použití konkrétního typu papíru.

Neodpustím si při této příležitosti doporučit jednu z funkcí ovladače, která byť s barevným podáním tisku nesouvisí a může být v tomto směru dokonce zavádějící, je však velmi užitečná. Jde o Náhled před tiskem – zatržením této volby v Předvolbách tisku dojde po spuštění příkazu Tisk nejprve k otevření samostatného okna Náhled na tiskárnu, ve kterém si můžete zkontrolovat definitivní vzhled tištěné stránky. Často tak předejdete vytištění nevhodně zarovnané nebo oříznuté fotografie – stačí použít tlačítko Zrušit tisk a chybné nastavení opravit.

Matoucí je zde bohužel právě barevné podání, které se opravdu přizpůsobí provedené korekci CMYK z Ručního nastavení barev v ovladači, což ovšem na monitoru vypadá poněkud jinak než na budoucím výtisku. Zde by přicházela v úvahu ona zmiňovaná kalibrace monitoru a tiskárny, ale tomu jsme se právě záměrně, s poukazem na převážný způsob prezentace fotografií, vyhýbali.

Do vlastního Profilu provedená nastavení je pak vhodné ověřit na fotografii jiného žánru, kde se možná barevný tón zachová poněkud jinak. V našem případě byl alternativou ke krajině portrét a nutno říci, že předem nadefinované barevné korekce se prakticky osvědčily. Pro ilustraci je ve srovnávací koláži naskenovaných fotografií připojen výtisk stejného testovacího snímku z fototiskárny Canon PIXMA iP4000 (předchůdce aktuálního modelu PIXMA iP4300), která od redakce DIGIfota v roce 2004 dostala ocenění Dobrá koupě a byla zaslouženým vítězem testu (DIGI 5/2004).

To, že nový model pracuje s menšímy kapičkami inkoustu ještě neznamená, že vám výtisky přinesou větší potěšení. Současně totiž došlo k inovaci barevných profilů, které podle naší zkušenosti produkují poněkud zbytečně syté a teplé tóny barev. Podotýkám, že tento jev jsme za srovnatelných podmínek ověřili u třech nových shodných tiskáren.

Pokračování 4 / 4

Jde to i jinak

Jak jsme zprvu uvedli, popisované barevné korekce jsme dosud prováděli výhradně v ovladači tiskárny a zdrojový soubor tak zůstal nedotčen. Je však možný i postup opačný, totiž že si barevnost snímku upravíme v prostředí fotoeditačního software, tedy přímo na zdrojovém souboru (jistě lépe jeho kopii) tak, aby vyhovoval reprodukci tiskárnou. Taková možnost není dána u jednoduchých programů pro tisk fotografií, jako například s tiskárnou PIXMA iP4300 dodávaného programu Easy-PhotoPrint.

Ale například již editor Zoner Photo Studio 8 nebo 9, kerý je často přibalen ke kompaktním fotoaparátům, dává významné možnosti práce se Správou barev (obdobně Photoshop). Ve zmiňovaném ZPS8 / ZPS9 lze v Nastavení / Možnosti / Správa barev nastavit profily periferních zařízení, tedy pro nás důležité tiskárny. Jestliže si zde nastavíte ICC profil tiskárny, který budete následně používat při samotném tisku, můžete si v průběhu editace fotografie aktivovat funkci Náhled barev před tiskem na záložce Zobrazit. Není-li zcela chybně nastavena barevnost monitoru, zjeví se vám snímek v barevném podání bližším finálnímu výstupu z tiskárny. Barevné korekce pak provádíte daleko kontrolovaněji, než při metodě pokus/omyl v ovladači tiskárny.

Pro orientaci mezi názvy jednotlivých profilů zde platí jednoduchá pomůcka, vycházející z názvů jednotlivých typů značkových papírů Canon:

MP = Matte Photo Paper
PR = Photo Paper Pro
SP = Photo Paper Plus Glossy

Čísla pak indikují kvalitu tisku, kde 1 = vysoká…

Hodlám-li tedy tisknout ve Vysoké kvalitě na papír Photo Paper Pro (což při samotném tisku nastavím v ovladači tiskárny), vyberu ve Správě barev ZPS8 / ZPS9 profil tiskárny „Canon iP4300 PR1“.

Nepochybně v editoru ZPS8 / ZPS9 dojdete k podobným barevným korekcím, jaké se nám výše osvědčily při práci s CMY přímo v ovladači tiskárny. V Editoru však budete pracovat s prostorem RGB, takže výsledkem bude přidávání zelené a modré (zeslabování purpurové a žluté), případně snížení sytosti. Provedené změny se samozřejmě na monitoru ještě zvýrazní po návratu do normálního zobrazení z režimu Náhled barev před tiskem. Takto upravený a uložený snímek se vám nadále na monitoru bude jevit jako barevně nekorektní – je přece upraven pro výstup z tiskárny.

Který z uvedených postupů si oblíbíte, nebo se rozhodnete do problematiky správy barev ponořit hlouběji a budete se zabývat kalibrováním své domácí „digitální fotolaboratoře“, záleží na vás. Sladění celého reprodukčního řetězce pomocí barevných profilů je složité, ale samozřejmě možné. V solidních editačních programech je možné obrazovým souborům přiřazovat ICC profily, nebo je mezi nimi převádět. Dost možná vám ale barevné podání výtisků z vašeho ink-jetu vyhovuje, pak jste si ušetřili jeden opravdu zapeklitý problém. Pak vám ale položím jinou otázku: Co výtisky černobílé? Jsou skutečně tvořeny škálou šedé, nebo mají barevný nádech? Ale o tom raději zcela samostatně.