Jak se krotí RAW v počítači

Je až s podivem, kolik zejména amatérských fotografů, obtěžkaných ne právě levnými digitálními zrcadlovkami, považuje formát RAW za zbytečný a urputně fotí do komprimovaného JPEGu. Osobně mám jen dvě možná vysvětlení. Buď ještě nikdy neviděli rozdíl mezi dobře „vyvolaným“ RAWem a souborem JPEG, anebo je v tomto přístupu notný kus lenosti. „Džejpegy“ jsou přece k mání hned, kdežto s RAWem je mnohdy kus práce. Teď mě napadá ještě jeden důvod – jste-li dosud „RAWem nepolíbení“, možná máte jen málo zkušeností a potřebujete poradit. Tento argument přijímám, takže jdeme na věc!

Snímky obsahující jak vysoké jasy, tak i nejhlubší stíny, jsou prubířským kamenem pro každý RAWový konvertor. Bibble Lite však díky funkci Highlight Restoration s podobnými náměty nemá problémy. Zkrátka nastavíte kontrast podle stínů a poté vypálená světla obnovíte pomocí této funkce. Jde o opačný přístup než při použití D-lightingu neboli digitálního blesku
Canon EOS 30D, objektiv Tamron SP AF Asph. Di LD (IF) 17–35 mm F2,8–4,0

Cvičení první

Než se pustíme do výkladu o možnostech zpracování RAWu a o programech pro konverzi na obrazové soubory, neuškodí udělat si malé teoretické opáčko.

Pod obecným označením RAW (volně přeloženo „surový“) je třeba chápat datové soubory, popisující stav snímače a nastavení fotoaparátu v okamžiku expozice. Na rozdíl od formátu JPEG nebo TIFF tedy nejde o obrazový formát, protože fotografie se z RAWu musí vygenerovat až následně v počítači.

Interně s RAWem de facto pracuje každý digitál, v principu totiž jde totiž o data „za“ A/D převodníkem, digitalizujícím spojitý signál vzniklý reakcí snímače na dopadené světlo. Až poté procesor fotoaparátu na základě uživatelského nastavení či příkazů automatiky vytvoří z těchto dat obraz a uloží jej, typicky v JPEGu.

Šetření na nepravém místě

Jaké jsou důvody k vynechání poslední fáze tvorby obrazu? Proč by nemohl digitál svou práci dotáhnout do konce? Odpověď není úplně jednoduchá, zahrnuje několik poloh. Především, žádný digitál na základě několika málo nastavených parametrů (vyvážení bílé, kontrast, saturace, doostření, atd.), nedokáže vygenerovat takové detaily snímku jako fotograf, který má se záběrem konkrétní záměr.

Například pro nastavení kontrastu máte v menu digitálu průměrně tři až pět položek, kdežto výsledná fotografie může nabývat několika desítek až stovek různých podob s odlišným kontrastem. A stejně je to s ostrostí, barevností, nasycením… Jedním z důvodů, proč zavrhnout zpracování fotografie v digitálu, jsou tedy větší možnosti uživatelského zpracování snímků.

Buďte ještě lepší

I kdyby vám omezené schopnosti firmwaru digitálů postačovaly, měli byste určitě vědět, že další neoddiskutovatelnou výhodou RAWu je – často razantní – nárůst technické kvality. Nyní mám na mysli dynamický a barevný rozsah, přenos kontrastu a ostrosti.
Jen rozdíl mezi 8bitovým JPEGem, který navíc ještě trpí ztrátovou kompresí, a 12- až 16bitovým RAWem je obrovský – samozřejmě ve prospěch surového datového formátu.

Originál na věčné časy

Pokud jste schopni slevit i z kvality, jako poslední argument mám v rukávu možnosti dodatečných úprav „ex post“ – po expozici snímku. Protože RAW není obrazovým souborem, který se z něj má teprve vytvořit, lze parametry jako je třeba vyvážení bílé nastavovat až v počítači před provedením převodu na obrazový soubor. Zjednodušeně řečeno: pokud jste při focení do RAWu měli špatně nastavené vyvážení bílé, neztrácejte hlavu. V počítači jej prostě změníte na správnou hodnotu.

A tento fakt se netýká jen vyvážení bílé, ale v podstatě všech parametrů obrazu. Veškeré změny navíc neznamenají újmu na technické kvalitě. Pokud budete při konverzi RAWu v počítači tři dny a tři noci kroutit ovládacími prvky programu na všechny strany a ve finále je vrátíte na výchozí hodnoty, soubor zůstane naprosto shodný s originálem.

Ladička na RAW

Našim čtenářům není třeba připomínat, že k vygenerování fotografie z RAWu slouží specializované programy. Nejjednodušší RAWový konvertor musí umožnit nastavit minimálně to, co dovoluje samotný fotoaparát. Pak máte k dispozici nástroj k dodatečné změně snímacích parametrů, ale nikoli už k „jemnějšímu ladění“.

Mnoho konvertorů, dodávaných ve standardním balení s digitálem, bohužel pracuje takto omezeně. Setkáte se bohužel i s horšími „konvertory“. Výrobci někdy ve snaze ušetřit přibalují k foťákům pouze jednoduché utility, jež RAW zkonvertují naprosto automaticky, bez možnosti uživatelského nastavení. Výsměch tomuto datovému formátu? O tom není sporu.

Světlofunkce

Slušný konvertor tedy poznáte už podle toho, že umožňuje detailnější nastavení obrazových parametrů, než jen prostou korekci expozice v rozsahu ±2 EV a další funkce okopírované z fotoaparátu.

Zatímco možnosti úprav barevného podání jsou u většiny programů dobré, při výběru věnujte zvýšenou pozornost funkcím pro korekci expozice a vůbec celkového jasu a kontrastu snímku. Kvalitní konvertor by měl nabídnout práci s úrovněmi nebo křivkami, nejlépe s obojím. Skvělé jsou funkce pro vyjasnění stínů (D-Lighting, Fill Light), ještě úžasnější nástroje pro obnovení kresby v přepálených partiích (Highlight Recovery u Bibble Lite/Pro).

Na tomto místě je nutná malá vsuvka o možnostech úprav expozice v RAWu. Možná vám někdo bude tvrdit, že tento zázračný formát dovolí obnovit kresbu i v beznadějně přeexponovaných místech. Nevěřte tomu. Ani RAW, resp. programy pro jeho konverzi nejsou všemocné. Velmi dobrý software dokáže „najít“ kresbu v místech přeexponovaných nanejvýš o asi 1 EV. Jakmile to bude více, program bílou barvu nahradí šedou, bez ohledu na to, jaká by v konkrétním místě měla být ve skutečnosti.

Ostřete neostře

Pro přesnost je dobré vědět, že všechny úpravy, které budete provádět, jsou globálního charakteru – uplatní se v celém snímku nebo obdélníkovém uživatelském výřezu. Selektivními úpravami nebo dokonce možností masek podle našich informací běžné softwary pro RAW vybaveny nejsou.

Jedinou výjimkou je doostřování Unsharp Mask – metodou neostré masky, což je funkce, kterou by kvalitní RAW konvertor měl disponovat. Je trochu smutné, že takový velikán, jakým je Adobe Camera Raw, tuto funkci nepodporuje a spoléhá, že si uživatel snímek „pořádně“ doostří až v samotném Photoshopu.

Krátkými dávkami pal

Nikdy jsme neskrývali, že kvalitní zpracování RAWu je časově náročnější než práce s „hotovými“ JPEGy. Na druhou stranu, oproti skenování filmu jde o podstatně měkčí oříšek.

Protože fotograf zpravidla neupravuje jen jeden snímek, je nanejvýš vhodné, aby program podporoval dávkové zpracování. Jednoduše nejprve u všech fotografií nastavíte potřebné parametry, poté je označíte ke hromadné konverzi, samozřejmě určíte složku, kam se budou ukládat, a na závěr spustíte dávkové zpracování. Podporuje-li software dávky na pozadí a máte-li dostatečně výkonný počítač, můžete se – než se vygenerují všechny obrazové soubory – věnovat jiné práci. V opačném případě máte čas na kávu.

Mnoho fotografií také bývá pořízeno ve stejných podmínkách, je tedy důležité, aby program umožňoval uložení nastavení parametrů, případně alespoň jejich kopírování mezi jednotlivými snímky.

Pro budoucí archivaci si také zjistěte, jak váš konvertor nastavení ukládá. Některé programy totiž editované parametry přidávají přímo do souboru RAW a to i bez „ručního“ příkazu, u jiných je třeba uložení potvrdit a konečně třetí skupina nastavení ukládá do samostatného souboru nebo databáze – zdrojový RAW nemodifikuje. Právě na „zdvojené“ soubory je třeba při archivaci dávat největší pozor.