Dráteník představuje dnes již téměř neexistující profesi, po které ale existuje jistá dávka sentimentu či smutku, který lze shrnout do jednoduchého rčení – lidé dnes věci neopravují, ale vyhazují, mění za nové
Tento jev je následně extrapolován na celé bytí, na všechny aspekty lidské činnosti, takže výsledné resumé je pochopitelně nevalné. Jako by se chtělo říci, že lidem nestojí za to, aby investovali do vztahů, seberozvoje, přátelství a jen si vše systematicky pořizovali nové a neokoukané.
Nové je pak vnímané jako snazší, lákavější, avšak nemajíce onen rozměr námahy, systematického budování, opečovávání. Z člověka takové pojetí vytváří bytost, která není zaměřená na vztah k něčemu, ale pouze na vlastnictví.
Dráteník, který opravuje hrnce, pak může působit jako symbol právě opačný. Přichází k artefaktu poškozenému, nefunkčnímu a během několika chvil jej učiní opět užitečným. Takový akt ale vyžaduje splnění tří podmínek. Předně musí existovat objednavatel, někdo, kdo do opravy skutečně chce vložit své peníze, čas, péči. Druhá podmínka je přítomnost dráteníka a jeho osobní kompetence zručnosti. A v neposlední řadě musí také existovat materie, tedy drát správné tloušťky, který bude adekvátní rozbitému hrnci.
Drátenická, foto: subal
Žalmistův obrat „podoben jsem rozbitému hrnci“ měl symbolizovat absolutní ztrátu existence. Rozbitý hrnec se k ničemu nehodí, je vyhozen ven, rozmetán na střepy. Dráteník, jako by do této definitivy přinášel novou naději, světlo, že rozbitost může být jen čímsi přechodným, zvratitelným, byť něčím, z čeho si nemůžeme pomoci sami.
Snímek Drátenická nabízí pohled na prostorově propletená pletiva, která mimo svoji vlastní spojitost nesou ještě sníh. Cizího tělesa, které vstupuje do dynamiky spojení jednotlivých drátů a dává jim zcela nový estetický charakter. Najednou je to sníh, který hraje prim, který vše ve svém okolí promění na dekoraci, která ho ponese. Jím samotným se ale kochají mnozí.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je Subal k zajímavému pohledu na zimní svět a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Pro milovníky geometrie, symetrických struktur a pravidelností je určený černobílý snímek ..., jehož autorem je Mila. Rovné čáry technického zpracování rozbíjejí až téměř secesně zrcadlící se stromy. Snímek jako by se vracel do toho myšlenkového rámce a činil tak s novou fotografickou koncepcí výtvarného stylu minulého století.
Adamec se vrací k motivu zimy, která maluje a kouzlí všude kolem nás, ke sněhu, který těší i poutá pozornost, pod kterým je možné nacházet poklady a krásy. Svůj snímek nezasazuje do hry dvou lidí, ale dvou racků. Ptáků téměř středomořských, ale hravých, hlučných v opozici k tichému padání sněhových vloček. Taková je fotografie Rackové.
Rackové, foto: adamec1
Jozef67 nabízí čistý portrét ženy s přiléhavým názvem ..without wings.
.. without wings, foto: jozef67
Zasněženou krajinu do třetice zachycuje také snímek Jeepers Creepers., který zaujme vyhraněnou dvoubarevností, která jde až k syrovosti látky či strašákem do zelí zapomenutým uprostřed zasněžených polí. Autorem je Ivan 76.
Jeepers Creepers, foto: Ivan 76