Když přemýšlíte nad retuší fotografií, automaticky se vám vybaví celebrity a veřejně známé osoby, které po ní vypadají vyšší, štíhlejší, bez jediné vady na pokožce a s příkladně upravenými vlasy. Photoshop je sice fenoménem poslední doby, možná jste ale nevěděli, že retušování obrazu je téměř stejně staré, jako fotografie sama.

Když přemýšlíte nad retuší fotografií, automaticky se vám vybaví celebrity a veřejně známé osoby, které po ní vypadají vyšší, štíhlejší, bez jediné vady na pokožce a s příkladně upravenými vlasy. Photoshop je sice fenoménem poslední doby, možná jste ale nevěděli, že retušování obrazu je téměř stejně staré, jako fotografie sama.

 Complete self-instructing library of practical photography , neboli  Kompletní knihovna praktické fotografie pro samouky  je obsáhlá sbírka vydaná Americkou školou umění a fotografie v roce 1908. Jejími autory jsou James Boniface Schriever a Thomas Harrison Cummings. Dle jejího názvu je zjevné, že je určena všem, kteří se chtějí ve fotografii vzdělávat sami. Zahrnuje oblasti, jako je vyvolání negativu, tisk fotografií, pořizování portrétů v domácích podmínkách ale i to nejzajímavější, tedy retuš a lept.

Complete self-instructing library of practical photography, neboli Kompletní knihovna praktické fotografie pro samouky je obsáhlá sbírka vydaná Americkou školou umění a fotografie v roce 1908. Jejími autory jsou James Boniface Schriever a Thomas Harrison Cummings. Dle jejího názvu je zjevné, že je určena všem, kteří se chtějí ve fotografii vzdělávat sami. Zahrnuje oblasti, jako je vyvolání negativu, tisk fotografií, pořizování portrétů v domácích podmínkách ale i to nejzajímavější, tedy retuš a lept.

Sbírka obsahuje spoustu základních postupů ale také rad, které jsou ostatně poplatné i v dnešní době, což poukazuje na její nadčasovost. Uvádí např.: „Při odevzdání hotové práce zákazníkovi jim nepředáváte fotografické negativy, ale jen výtisky z těchto negativů.“ Aktuálně se to dá samozřejmě vztáhnout na zdrojové snímky a ty pořizované do formátu RAW.

Sbírka obsahuje spoustu základních postupů ale také rad, které jsou ostatně poplatné i v dnešní době, což poukazuje na její nadčasovost. Uvádí např.: „Při odevzdání hotové práce zákazníkovi jim nepředáváte fotografické negativy, ale jen výtisky z těchto negativů.“ Aktuálně se to dá samozřejmě vztáhnout na zdrojové snímky a ty pořizované do formátu RAW.

Kniha dále vysvětluje, že v počátcích fotografie, kdy se používal takzvaný „proces mokré desky“, byly tisky vytvářeny přímo z negativu bez jakékoli změny. Vzhledem k nevalným výsledkům byla široká veřejnost se svou podobou vlastně spokojena. S příchodem suché desky se však defekty v lidské tváři už začaly projevovat o poznání více a s tím samozřejmě také vyvstala poptávka po větším změkčení linií tváří a odstranění různých jejích nedokonalostí.

Kniha dále vysvětluje, že v počátcích fotografie, kdy se používal takzvaný „proces mokré desky“, byly tisky vytvářeny přímo z negativu bez jakékoli změny. Vzhledem k nevalným výsledkům byla široká veřejnost se svou podobou vlastně spokojena. S příchodem suché desky se však defekty v lidské tváři už začaly projevovat o poznání více a s tím samozřejmě také vyvstala poptávka po větším změkčení linií tváří a odstranění různých jejích nedokonalostí.

Retuš fotografie byla časově náročná a nepraktická, pokud chtěl zákazník více snímků. Také proto se začala aplikovat přímo na negativ, to i proto, aby byl každý tisk identický. Existovaly dvě hlavní metody retuše. První bylo použití olověné tužky po nanesení roztoku retušovacího laku. Druhá metoda byla leptání a zahrnovala škrábání pomocí leptacího nože, který měl velmi ostrou ocelovou čepel.

Retuš fotografie byla časově náročná a nepraktická, pokud chtěl zákazník více snímků. Také proto se začala aplikovat přímo na negativ, to i proto, aby byl každý tisk identický. Existovaly dvě hlavní metody retuše. První bylo použití olověné tužky po nanesení roztoku retušovacího laku. Druhá metoda byla leptání a zahrnovala škrábání pomocí leptacího nože, který měl velmi ostrou ocelovou čepel.

Chcete-li si tuto historickou metodu retuše vyzkoušet i dnes, klidně můžete. Kniha uvádí i potřebné vybavení. Jestli jej ale v dnešní době seženete, je už otázkou. Seznam totiž čítá na 16 položek. U digitální fotografie vám vlastně stačí dvě – zařízení, na kterém retuš provádíte a aplikace, ve které ji provádíte.

Chcete-li si tuto historickou metodu retuše vyzkoušet i dnes, klidně můžete. Kniha uvádí i potřebné vybavení. Jestli jej ale v dnešní době seženete, je už otázkou. Seznam totiž čítá na 16 položek. U digitální fotografie vám vlastně stačí dvě – zařízení, na kterém retuš provádíte a aplikace, ve které ji provádíte.

Kniha nicméně ukazuje i ideální posed, abyste se zbytečně nehrbili. A to u tabletu určitě budete. Protože je kniha digitalizována a dostupná zdarma můžete si ji na webu  Archive.org  podrobně prostudovat.

Kniha nicméně ukazuje i ideální posed, abyste se zbytečně nehrbili. A to u tabletu určitě budete. Protože je kniha digitalizována a dostupná zdarma můžete si ji na webu Archive.org podrobně prostudovat.

 Complete self-instructing library of practical photography , neboli  Kompletní knihovna praktické fotografie pro samouky  je obsáhlá sbírka vydaná Americkou školou umění a fotografie v roce 1908. Jejími autory jsou James Boniface Schriever a Thomas Harrison Cummings. Dle jejího názvu je zjevné, že je určena všem, kteří se chtějí ve fotografii vzdělávat sami. Zahrnuje oblasti, jako je vyvolání negativu, tisk fotografií, pořizování portrétů v domácích podmínkách ale i to nejzajímavější, tedy retuš a lept.
Sbírka obsahuje spoustu základních postupů ale také rad, které jsou ostatně poplatné i v dnešní době, což poukazuje na její nadčasovost. Uvádí např.: „Při odevzdání hotové práce zákazníkovi jim nepředáváte fotografické negativy, ale jen výtisky z těchto negativů.“ Aktuálně se to dá samozřejmě vztáhnout na zdrojové snímky a ty pořizované do formátu RAW.
Kniha dále vysvětluje, že v počátcích fotografie, kdy se používal takzvaný „proces mokré desky“, byly tisky vytvářeny přímo z negativu bez jakékoli změny. Vzhledem k nevalným výsledkům byla široká veřejnost se svou podobou vlastně spokojena. S příchodem suché desky se však defekty v lidské tváři už začaly projevovat o poznání více a s tím samozřejmě také vyvstala poptávka po větším změkčení linií tváří a odstranění různých jejích nedokonalostí.
Retuš fotografie byla časově náročná a nepraktická, pokud chtěl zákazník více snímků. Také proto se začala aplikovat přímo na negativ, to i proto, aby byl každý tisk identický. Existovaly dvě hlavní metody retuše. První bylo použití olověné tužky po nanesení roztoku retušovacího laku. Druhá metoda byla leptání a zahrnovala škrábání pomocí leptacího nože, který měl velmi ostrou ocelovou čepel.
7
Fotogalerie

Jak retušovat negativ? Kompletního průvodce najdete v knize z roku 1908

Když přemýšlíte nad retuší fotografií, automaticky se vám vybaví celebrity a veřejně známé osoby, které po ní vypadají vyšší, štíhlejší, bez jediné vady na pokožce a s příkladně upravenými vlasy. Photoshop je sice fenoménem poslední doby, ovšem retušování obrazu je téměř stejně staré, jako fotografie sama.

Complete self-instructing library of practical photography, neboli Kompletní knihovna praktické fotografie pro samouky je obsáhlá sbírka vydaná Americkou školou umění a fotografie v roce 1908. Jejími autory jsou James Boniface Schriever a Thomas Harrison Cummings.

Dle názvu je zjevné, že je určena všem, kteří se chtějí ve fotografii vzdělávat sami. Zahrnuje oblasti, jako je vyvolání negativu, tisk fotografií, pořizování portrétů v domácích podmínkách ale i to nejzajímavější, tedy retuš a lept.

Sbírka obsahuje spoustu základních postupů ale také rad, které jsou ostatně platné i v dnešní době, což poukazuje na její nadčasovost. Uvádí např.: „Při odevzdání hotové práce zákazníkovi, nepředáváte fotografické negativy, ale jen výtisky z těchto negativů.“ Aktuálně se to dá samozřejmě vztáhnout na zdrojové snímky a ty pořizované do formátu RAW.

Kniha dále vysvětluje, že v počátcích fotografie, kdy se používal takzvaný „wet plate proces“, byly tisky vytvářeny přímo z negativu bez jakékoli změny. Vzhledem k nevalným výsledkům byla široká veřejnost se svou podobou vlastně spokojena.

S příchodem suché desky se však defekty v lidské tváři už začaly projevovat o poznání více a s tím samozřejmě také vyvstala poptávka po větším změkčení linií tváří a odstranění různých nedokonalostí.

Retuš fotografie byla časově náročná a nepraktická, pokud chtěl zákazník více snímků. Také proto se začala aplikovat přímo na negativ, to i proto, aby byl každý tisk identický. Existovaly dvě hlavní metody retuše.

První bylo použití olověné tužky po nanesení roztoku retušovacího laku. Druhá metoda byla leptání a zahrnovala škrábání pomocí leptacího nože, který měl velmi ostrou ocelovou čepel.

Chcete-li si tuto historickou metodu retuše vyzkoušet i dnes, klidně můžete. Kniha uvádí i potřebné vybavení. Jestli jej ale v dnešní době seženete, je už otázkou. Seznam totiž čítá na 16 položek. U digitální fotografie vám vlastně stačí dvě – zařízení, na kterém retuš provádíte a aplikace, ve které ji provádíte.

Kniha nicméně ukazuje i ideální posed, abyste se zbytečně nehrbili. A to u tabletu určitě budete. Protože je kniha digitalizována a dostupná zdarma můžete si ji na webu Archive.org podrobně prostudovat.

Určitě si přečtěte

Články odjinud