Ekologická témata nepochybně hýbou politikou i společenským životem. Jaký je vztah člověka a přírody? A jak by měla vypadat jeho zodpovědnost? Na to se snaží odpovědět dnešní fotografie týdne, a to s nemalým přesahem,
Ekologie, respektive vztah člověka k přírodě, je nepochybně jedno z nejdůležitějších celospolečenských témat, která rezonují od politiky, přes oblast etiky až po umění nebo zcela běžné úvahy lidí, jakým způsobem by se k přírodě měli vlastně chovat.
Člověk je ve vztahu k přírodě a svému okolí v dosti zvláštním vztahu. Zatímco všechna zvířata i rostliny mají své přirozené prostředí, člověk nikoli. Musí si jej tvořit. Nedá se říci, jak vypadá ideální biologické či sociální prostředí pro člověka – protože jej příroda nezkonstruovala, ale člověk sám, tak jak se postupně vyvíjí a prohlubuje své chápání, se snaží prostředí přetvářet a vytvářet tak, aby mu vyhovovalo.
Druhým specifikem je vztah člověka a přírody. Na jedné straně jej můžeme zařadit do příslušné vývojové větve, studovat podobnosti na úrovni buněk a genomů, stejně jako používat prasečí chlopně při operacích srdce. Přesto je člověk vyděděncem přírody. Není její součástí, ale tím, že o ní uvažuje, vytváří si od ní odstup.
P. T. de Chardin upozorňuje, že přítomnost reflexivního vědomí zcela přetváří svět, ve kterém žijeme. Země bez něj a s ním, jsou dvě mimořádně odlišné skutečnosti. Tak jak je člověk úplně biologicky součástí přírody, tak sociálně i technicky je od ní dokonale diferencovaný.
Fotografie, kterou pořídila Ivanna, nese název Poslední a její námět je relativně prostý. Člověk v obleku stojí na hoře starých nepotřebných pneumatik. Nutnost pokroku, který udržuje společnost kompaktní a ekonomiku funkční, jakoby dobíhal člověka samotného a volal jej k odpovědnosti za celek, ve kterém se nachází.
Poslední, foto: Ivanna
Příroda jako mimořádně složitý zpětnovazebný systém ukazuje, že snese cokoli – ostatně vymření dinosaurů a rozmach savců je toho důkazem. Otázkou je, jaká bude její odezva na naše chování. O přírodu není třeba míti strach, ten musíme mít o sebe samotné.
Gratuluji autorce k podařenému černobílému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Pro všechny milovníky pražské atmosféry, Karlova mostu a mlhavých rán je určen snímek Osvícení na Karlově mostě, jehož autorem je Abulafia3. Hraje si se světlem, kvalitním uměním i nepopiratelným geniem loci tohoto místa ve sluncem zalité oranžové scenérii.
Osvícení na Karlově mostě, foto: Abulafia3
Oko-nomada ukazuje pěkný minimalistický snímek z Bolívie, na kterém je jen vůz, sněžná krajina s horizontem, nad kterým se rýsuje modrá obloha. Fotografie nese název na cestě po ...
na cestě p..., foto: oko-nomada
Svatební fotografie patří k nejkýčovějším a nejstereotypnějším fotografiím. Přeslazenost, bílé šaty a prvoplánové výrazy lásky a štěstí jsou nezpochybnitelným koloritem. Že z takových kolejí lze vystoupit ukazuje kelav na výmluvně nazvaném snímku Dvě hodiny po svatbě.
Dvě hodiny po svatbě, foto: kelav
A na závěr ještě jedna složená fotografie ukazující, jak perspektiva a pohledy mohou být zavádějící a zkreslující. Bob Pacholík – prostějovský fotograf a malíř od Petra Sldeka.
Bob Pacholík – prostějovský fotograf a malíř, foto: Petr Sldek