Pokud bychom hledali v humanitních a společenských vědách nějaké téma, které by bylo možné považovat za módní až téměř vyčerpané, nabízela by se analýza fenoménu hry.
Věnují se mu filosofové i matematici, existuje psychologie her a své místo má také ve sportovním prostředí, vztahují se k němu studie sociologické, ale také kulturologické. Je to něco, co táhne a zajímá. Ostatně máme také herní průmysl, jako jednu z rychle rostoucích oblastí současného trhu.
Na hře je možné identifikovat tři zajímavé momenty. Předně dobrovolně dodržujeme její pravidla – pokud někdo podvádí, hrát s ním nechceme. Pravidla nepředstavují soubor příkazů a zákazů, ale jsou spíše návodem, jak si zahrát. Ostatně asi každý, kdo zkusil hrát šachy s jinými pravidly, něž je obvyklé nebo zcela bez nich, velice rychle zjistil, že míra zábavnosti takového projektu je podobná, jako když do kopané implementuje prvky házené. Tedy po pár okamžicích prakticky nulová.
Druhý rozměr je ten, že hra je prostředkem pro poznávání světa. Dítě svět poznává skrze hru, nic jiného k dispozici nemá. Dospělý pohled na hru, jako na cosi umělého a nereálného, je tedy neadekvátní. Hra je specifická forma vnímání a poznávání světa. Nejde o jedinou možnou metodu, avšak o přístup, bez kterého se nelze minout.
Třetí bod je také zajímavý – hra není profesionální činnost. Hrajeme pro nějaký vnitřní pud, protože nás to baví, těší a rozvíjí. Ostatně pojmy laik či amatér odkazují k tomu, že jde o osoby, které vykonávají nějakou činnost s láskou. Láska není nezúčastněným sofistikovaným nahlédnutím na skutečnost. Láska je vášnivá, pravdivá, zainteresovaná a intersubjektivní. Láska se nemůže věnovat jen sobě, tak jako si sami se sebou nezahrajeme.
Snímek hráči … zachycuje hru ve všech jejich zmíněných dimenzích – jsou zde lidé, kteří věnují svůj čas činnosti, která může být na první pohled pošetilá. Vždyť k čemu vlastně je dobrá? Hrají se zápalem, bez peněz, ale o to vášnivěji a radostněji. Hra je pro ně místem, kde zakoušejí emoce i bytí s druhými. Prostorem pro to, jasněji vidět, že vše si koupit nelze, že v životě je prostor také pro náhodu a že čisté a kvalitní vztahy jsou nesmírně cennou formou sociálního kapitálu.
Myanmarský život na ulici zachytil oko-nomada, kterému gratuluji k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Subal nabízí snímek Na skok do Florencie, na kterou se dívá prostřednictvím vodní hladiny. Jako by sám do ní mohl skočit, ponořit se a poznat, co že se to za renesančními kulisami skutečně skrývá.
Na skok do Florencie, foto: subal
Fotografické poučky o tom, co všechno (a jak) se má vejít na snímek, že nemá nikde nic zbývat, být pěkně zařazené, jsou sice užitečné, ale je možné z nich tvůrčím způsobem vykročit – tak jako v případě fotky na křídlech. od shimmella.
na křídlech., foto: shimmell
Barevnost do dnešního výběru přináší Loutka z koutka II – děsivá, strašidelná, hravá, barevná. Ale také přitažlivá a koketní. Autorem je Balian.
Loutka z koutka II, foto: Balian
Pavel Kozdas si odskočil od architektury vysokých skleněných budov k motivům všednějším, byť nutno říci, že jeho zpracování nese jasný autorův vyzrálý rukopis. Fotografie Vysoký háj míří do výše. Ať již si pod pojmem „výška“ představíme cokoliv.