Doba přelomu devatenáctého a dvacátého století se nese ve znamení otázky – co je uvnitř? Zatímco lidé se v minulém století snažili spíše využívat věci vnějškově, soustředili se na povrchové, snadno využitelné vlastnosti, přelom a první polovina dvacátého století přinášejí změnu v podobě absolutního ponoření se pod povrch.
V tomto období se napřed Thomson pouští do studia látek, na základě čehož se mu podaří vytvořit experiment, který vyústí v objev první elementární částice – elektronu. Následují práce Rutherforda, který objevuje proton a Chadwick ve třicátých letech identifikuje neutrony, jako poslední snadno experimentálně dostupnou částici v jádru látek. Rozvíjí se studium rozpadových řada a radioaktivity, postupně vzniká celý nový obor vědeckého zkoumání – částicová fyzika. Právě zde je vidět velký obrat od povrchového zkoumání k nitru hmoty.
Velice podobná situace ale panuje také v dalších oblastech. Umění opouští realistickou malbu, protože si uvědomuje, že důležité věci jsou oku neviditelné, že by to mělo být právě ono, kdo svět nejen zachycuje, ale také analyzuje, dívá se mu do nitra. Takto se formuje kubismus, jako směr dekomponování reality a sledování světa z jiných perspektiv, ale i expresionismus jehož cílem je vidět do nitra věcí, zachytit psychiku, výraz, vnitřní stav.
V matematice začínají v tento čas vznikat práce k teoriím čísel a množin s cílem najít nejjednodušší, elementární prvky, ze kterých by bylo možné postavit celou matematiku. Ostatně ani psychologie s psychoanalýzou nejde jiným směrem než snahou cesty pod povrch, rozebírání člověka, touhou rozložit ho na jednoduché prvky či konstrukty, se kterými bude moci dále pracovat.
Zátiší..., foto: shimmell
Všechny tyto atomistické tendence mají něco společného. Will Hunt ve své knize Underground píše, že člověk má své primární prostředí v jeskyních. Když z nich vyšel do povrchového světa otevřeli se mu velké možnosti, ale současně zůstal naplněný touhou vidět, co se skrývá pod povrchem. Podle Hunta tuto touhu zakouší každý člověk, který vidí možnost jít pod povrch – do metra, skal a průrev, do kanalizace a vodovodních cest, do městských kolektorů i tajných únikových chodeb. Život na povrchu je tak na jednu stranu něčím praktickým a funkčním, ale je vlastně čekáním na to, než se dokážeme propadnout do podzemí.
Ať již s Huntem souhlasíme nebo ne, ukazuje nám důležitou lidskou touhu – vědět, co se nachází uvnitř. Společenské a kulturní procesy mezi lety 1883 a 1935, které jsme popisovali výše, jsou vlastně ilustrací tohoto konceptu. Technika, umění a celkový stav poznání umožnili radikální pohled do nitra, překonání onoho svrchního krytu reality a možnost podívat se, co je uvnitř.
Zdá se, že jednou z posledních činností povrchového zkoumání byla fotografie. Ta jako by neuměla a nechtěla jít touto cestou niternosti a snažila se upozornit na to, že i když rozebíráme věci, pokud je zbavujeme jejich povrchu, stále bychom měli umět vidět celek. A toto vidění celku je pro chápání souvislostí a smyslu nesmírně důležité.
Fotografie Zátiší... v sobě nese dynamiku obou námi sledovaných cest – je pohledem dovnitř, do malého detailu, mířícího pod povrch věcí. A současně dokáže ukazovat velké souvislosti, plochy a koncepty. Gratuluji autorovi fotografie, kterým je shimmell, k velice pěkné fotografii, nesoucí nezpochybnitelně jeho rukopis a dovolím si pozvat na prohlídku dalších snímků uplynulého týdne.
Instagram může ve fotografické komunitě vzbuzovat potěšení i pohoršení, je jistým folk artem, vytvářející dojem, že umělcem může být každý. A přesto se najdou lidé, kteří nejčastější čtvercový formát dokáží využít tvůrčím a promyšleným způsobem, tak jako dadakovas na snímku sedmnáctého..
sedmnáctého.., foto: dadakovas
Vidlička II od Lukáše Uhera je prací s motivem banálním a starým, ale precizně provedeným. Je ukázkou dobře zvládnutého fotografického řemesla, manifestací skutečnosti, že právě tato složka práce je stále velice důležitá a podstatná při provozování umění.
Jokr7 nabízí pohled na muže bez tváře na snímku portréty ulice. Mohl by být techniku kritizujícím ilustrativním vhledem do skutečnosti, že ztráta tváře znemožňuje spolubytí a dialog, analýzou pohledu do svého vlastního světa.
portréty ulice, foto: jokr7
A na závěr nás Svět Julese Verna od kostelnik84 zve do světa, kde industriální ustrojení stále ještě přežívá, vůči všem změnám vnějšího životního prostředí.
Svět Julese Verna, foto: kostelnik84