Počátek listopadu je vždy spojen s dušičkami, světýlky nad hroby, často s pošmourným počasím a úvahami o významu smrti. Poslední záchvěvy říjnového babího léta jsou pryč a čeká se na příchod zimy.
O slovo se hlásí mokré a pošmourné počasí, listí ze stromů je již téměř opadané a nastává doba návštěvy hřbitovů. Jen málo křesťanských tradic se uchovalo v určité obsahové ryzosti i v sekularizované společnosti jako právě tyto svátky.
Zatímco Vánoce jsou často zatíženy shonem a konzumním životním stylem a symbolem Velikonoc se postupně stává pomlázka a slivovice, tak během svátku Všech věrných zemřelých, tedy lidově dušiček, jde stále o naše mrtvé příbuzné, přátele či jinak blízké osoby. Návštěva hřbitova je jakousi antropologickou nutností. Na jednu stranu se tam člověku přirozeně příliš nechce.
Ač jsou nejčastější výmluvy na špatné počasí, mnohem důležitější je, že nás nutí myslet na existenci vlastního konce. Avšak současně cítíme, že musíme nebo bychom měli. Součástí všech známých kultur jsou pohřební rituály a určitá úcta k předkům a potřeba s nimi „vycházet“ je spojná s přirozenou kulturní výbavou člověka, stejně, jako třeba jazyk a řeč.
Je pochopitelné, že čím je člověk starší, tak tuto potřebu pociťuje intenzivněji. Jokr7 na svém snímku dušičková velice pěkně zobrazuje vše, co k tomuto období patří. Neveselá atmosféra je podtržena omezenou barevností fotografie, chátrající zeď symbolem časnosti bytí. A starší paní s deštníkem odkazuje nejen na špatné počasí, ale také na určitou osobní účast.
dušičková, foto: jokr7
Gratuluji autorovi k velice zdařilému snímku, který má nejen mimořádně zajímavé provedení, ale také silně pracuje s atmosférou a kulturním kontextem každého člověka a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Jaký bude svět v roce 2034? Na tuto otázku velice svérázně odpovídá grafik a kolážista Peter Cakovský, který si konstruuje vlastní snové světy. V tomto jde o zdroje i odpočinek. A zatímco se mění kulisy, módy i člověk zůstávají stále stejní.
Adamec tentokráte opustil jednotlivou zvířenu a zachycuje větší část krajiny – pasoucí se ovce v ranní mlze, čtveřici stromů a přístřešek. Vše v harmonicky vypadající kompozici s názvem Na pastvě.
Na pastvě, foto: adamec
Šebin ukazuje černobílý snímek minimalistického ražení, do kterého může každý svobodně projektovat své pocity a postřehy. Čtyři lidé, tři stromy a dva draci. Jedna obloha, jeden prostor pro život. Tak by se dala charakterizovat fotografie s prozaickým názvem spolu, ale každý za sebe ..., která zaujme také netradiční kompozicí, která dává velký prostor zdánlivě prázdné obloze.
spolu, ale každý za sebe..., foto: šebin
A na závěr ještě snímek zřetelně komerční, konzumní, se zvláštní kompozicí, který je titulním obrázkem jednoho kalendáře. V hlavní roli jsou ženy, víno a traktor, důraz je kladen na velkou barevnost a snadnou srozumitelnost snímku, jehož autorem je nejmil a který nese název Nevinná réva_ts.
Nevinná réva_ts, foto: nejmil