Do povědomí lidí se tento původem Izraelec mohl dostat především už díky portrétu Baracka Obamy, který byl publikován v roce 2009 v The New York Times. Není to však jediný a poslední jeho úspěch.
Stejně tak obdivuhodné jsou dokumentární fotografie, které pořídil například v Číně nebo v Černobylu. Ani v tak závažných tématech neztratil Nadav své poetické vidění. Díky osobitému přístupu je tento jednapadesátiletý fotograf snadno rozpoznatelný a jeho práce se vždy těší velkému zájmu.
Naposled na sebe Nadav upozornil v průbhu ledna, kdy v Londýnské galerii Flowers Gallery zahájil výstavu, v níž představil svou nejnovější sérii s názvem Bodies: 6 Women, 1 Man.
Renesanční člověk
„Nechci dělat umění, které má pouze vyplnit mezeru na trhu, dělám věci, které mě naplňují,“ říká Nadav Kander, který neskrývá obdiv k legendárnímu fotografovi Edwardu Westonovi. Tento americký fotograf se proslavil hlavně svými dráždivými snímky, které byly na svou dobu přímo šokující, přestože se jednalo o akty, kde citlivé partie byly víceméně skryty a navíc černobílé provedení jim dodávalo punc uměleckosti.
Ze série Bodies 6 Women, 1 Man
Podobné je to i v případě Kandera, který sérii aktů 6 žen a 1 muže nestaví jen na nahotě. To čím nás osoby na snímcích pobuřují je jejich jinakost, už jsme se příliš odvykli nacházet na fotografiích nedokonalá těla. "Nelíbí se mi ignorace, že je krásy bez nedokonalostí nebo zdraví bez nemocí," říká Kander.
Ze série Bodies 6 Women, 1 Man
Postavy si zakrývají obličej anebo odvrací tvář, všichni mají navíc zrzavé vlasy a porcelánovou pokožku, která ještě více vyniká v kontrastu s černým pozadím. Autor touto sérií zároveň odkazuje na dějiny umění – na renesanci, kdy podobný vzhled byl znakem krásy.
Řeka uprostřed Číny
Postup, v němž dokonalost a nedokonalost staví Kander vedle sebe, známe již z jeho staršího projektu Yangtze, The Long River. Tato série vznikala velmi pozvolna a s velkou autorovou citlivostí v různých oblastech Číny, nakonec byla představena v roce 2009 jako nejen dokumentární projekt, ale i jako umělecké dílo.
Kander fotil na svůj fotoaparát 4×5 v oblastech od okázalé a technicky vyspělé Šanghaje přes města zamořené smogem až po nedotčené krajiny, které jakoby zaspaly dobu průmyslového věku. Cestou přitom míjel oblasti, které byly zalidněné více než Spojené Státy Americké.
Ze série Yangtze, The Long River
Kander se často zaměřoval na území kolem řeky jako hlavního zdroje života pro tamější obyvatele. Zároveň zobrazoval Čínu i z její druhé stránky, jako rychle se vyvíjející stát, který má ambici stát se ekonomickým, sociálním, politickým i kulturním centrem. Ze snímků přitom cítíme velkou autorovu empatii k těmto obyvatelům, kteří ztratili domov, svou vesnici, jež byla vyhlazena pro dobro nové vyspělé Číny. Tito lidé nacházejí útěchu právě v blízkosti oné řeky, od níž se nedokážou oprostit, ani když jim nad hlavou roste obrovské železné monstrum.
Ze série Yangtze, The Long River
Čtyřikrát se Kander do Číny vrátil, aby mohl pokračovat na projektu Yangtze, The Long River, který ho zajímal především lidsky. Studoval přitom dějiny této země, zajímal se o její kulturu, jedinou překážkou, kterou nedokázal překonat, byla cizí řeč, které nerozuměl a která tvořila těžko překonatelnou bariéru mezi ním a lidmi, které fotil. Fotograf přiznává, že se často setkával s nedůvěrou od obyvatel a hlavně s obrovským nepochopením.
Ze série Yangtze, The Long River
Fotím jak nejlépe umím
Když v roce 2008 The New York Times Magazine oslovil Nadava s nabídkou fotografovat Baracka Obamu a jeho tým 53 spolupracovníků, první co tento Izraelec pocítil, byl strach. „Strach z příležitosti, ne z toho dělat svou práci,“ vysvětluje Nadav. Celé focení přitom pojal velice jednoduše – jednolité pozadí, žádné velké gesta, žádný nápadný make-up či oblečení a zároveň chtěl, aby snímky působily nadčasově. Velký důraz přitom kladl na světlo. Vznikly snímky, které působí důstojně a reprezentativně a na které je, jak říká, hrdý.
Barack Obama, David Lynch, Thom Yorke
A v čem spatřuje Nadav největší úskalí portrétních fotografií? „Myslím, že problém této doby je móda, která je docela všední. Lidé už nenosí klobouky, deštníky nebo motýlky. Většina lidí má bílé nebo modré košile, kravaty a podobné obleky. V této době je největší výzvou udělat odlišný portrét,“ říká fotograf, který již fotil mnoho známých osobností, například Davide Lynche či Nicka Cavea. Svůj koncept se rozhodl proto založit na stylu manželů Becherových, v jejichž jednoduché práci jsou, podle něj, nepatrné ale přesto velmi důležité odlišnosti.
Nadav Kander pracuje na svých osobních projektech a vedle toho působí i jako čistě komerční fotograf, což má podle něj několik výhod. Jednou z nich je práce s lidmi, která ho baví. Proto tyto dvě položky od sebe neodděluje. „Vždy fotím, jak nejlépe umím,“ říká.
Colour Fields
Kanderova pokora a lidskost může souviset s jeho osobní dráhou, která vůbec nebyla jednoduchá. Narodil se v Izraeli, ale vyrůstal v Jihoafrické republice. Fotit začal ve 13 na fotoaparát Pentax, poté co měl vážnou nehodu na motorce, šel jeho zájem stranou. K fotografii se vrátil až v 18, kdy musel nastoupit povinně do letectva a kde působil mimo jiné i jako fotograf.
Nadav Kander
Nejtěžší zkouškou prošel poté, co se v roce 1986 rozhodl přestěhovat se do Londýna. „Nemohl jsem tenkrát najít žádnou práci a téměř jsem se musel vrátit zpět do Jihoafrické republiky,“ vzpomíná vysoký a lehce prošedivělý fotograf. Nakonec se mu podařilo prosadit se a v Londýně již zůstal, dnes tam se svou manželkou vychovává 3 děti a živí se jako fotograf a režisér. Jeho práce je zahrnuta například ve sbírkách National Portrait Gallery, v Victoria a Albert muzeu.