Ke stodesátému výročí narození třicáté výročí úmrtí autora – takový podtitul má výstava legendárního českého fotografa Josefa Sudka, která právě probíhá v Moravská galerie v Brně.
Vernisáž výstavy sice proběhla již 14.prosince 2006 a v Uměleckoprůmyslovém muzeu na Husově ulici v Brně ji však můžete navštívit až do 25. března 2007. Nejde o úplně první zpětné nahlédnutí do tvorby Josefa Sudka. Moravská galerie v Brně se věnuje dílu tohoto významného umělce systematicky již od roku 1969 a vlastní přes šest set jeho fotografií. Většinu snímků věnovala galerii sestra Josefa Sudka – Božena Sudková.
Takto zachytil Josefa Sudka fotograf Miloň Novotný
Expozice obsahuje čtyříasedmdesát fotografií ze Sudkovy rozsáhlé rané tvorby, konkrétně z let 1918–1942. Jde o takzvané salónní fotografie, tedy snímky, kterými byly obesílány fotografické salóny v Čechách a v zahraničí. Salóny měly soutěžní charakter. Práce hodnotila porota určitým počtem bodů a z publikovaných ročenek se pak autor dozvěděl, zda a na kolika salónech uspěl. Svým způsobem byly tyto fotografie vizitkou státu, ze kterého pocházely.
Zveřejněné snímky reprezentují všechny tehdy oblíbené žánry. Naleznete zde lyrické krajinky se serpentýnami a bílými patníky, dramatické záběry nebe (např. snímky Dítě a mrak, Vítr či Před bouří), vynikající snímky Prahy, které však nezachycují jen scenérie, ale také nostalgii starých uliček a promenád, detaily architektury katedrály sv. Víta a mnoho dalších námětů. Nechybí samozřejmě četná zátiší, v nichž vyniká autorův cit pro světelné tóny a hry odlesků; reklamní snímky a portréty významných osobností (například Jaroslava Ježka či Jaromíra Funkeho), portréty žen a dokonce akty.
Sudkovy fotografie jsou nebývale působivé svojí lyričností. Vyzařuje z nich čirá radost ze života a tvorby, autor objevuje krásu prostých předmětů, škálu citových, tvarových a světelných tónů. A to vše i přes zranění a omezenou fotografickou techniku v první polovině 20. století. Své panoramatické snímky nafotil Josef Sudek pomocí starého speciálního Kodakova přístroje na formát 10 × 30 cm – a to někdy dokonce na výšku. Při pohledu na vzhled tehdejších přístrojů nelze než smeknout. Později Sudek přešel k větším formátům – až 30 × 40 cm. Pražská panoramata zachycoval Sudek také zrcadlovkou 9 × 9 cm z ruky.
K výstavě byl vydán katalog s názvem Josef Sudek neznámý – Salonní fotografie 1918–1942. Vydalo jej nakladatelství Kant ve spolupráci Moravskou galerií v Brně a obsahuje dosud nepublikované údaje o salonech, kterých se Josef Sudek v době svého působení zúčastnil. Nechybí samozřejmě údaje o jednotlivých fotografiích včetně jejich reprodukcí.
Život Josefa Sudka
Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně nad Labem. Vyučil se knihařem, krátkou dobu se tímto povoláním živil v Nymburku, zajímal se o fotografii a fotografování. V době první světové války musel nastoupit vojenskou službu, která ovlivnila celý jeho budoucí život. V květnu 1917 byl na italské frontě zasažen úlomkem granátu do pravého ramene. Přišel o pravou paži a do roku 1920 žil po vojenských nemocnicích. Ztráta ruky mu však nezabránila ve fotografické tvorbě.
Jeden ze starších snímků J.S. (1950)
V letech 1922-1924 se na Státní grafické škole v Praze u prof. Karla Nováka vyučil fotografem. Stal se členem Pražského amatérského spolku fotografů a spoluzakladatelem Pražské fotografické společnosti. V roce 1922 zpracoval své snímky vzniklé v karlínské invalidovně do cyklu nazvaného Invalidovna (1922–1927). Spojujícím prvkem této série nejsou jen snímky lidí zmrzačených ve válce, ale také zvláštní šerosvit, hra světla a stínů a nejasné kontury, které navozují atmosféru nejistoty lidí vyřazených kvůli svému handicapu ze společnosti.
Dalším zážitkem, který velmi ovlivnil Sudkovu tvorbu, byla návštěva Itálie v roce 1926. V této době se v něm začínají svářet vlivy impresionismu a realismu. Sudek dal přednost realismu, zařídil si ateliér a plně se věnoval fotografii. Vytváří snímky krajin, panoramat Prahy, reklamní fotografie a portréty, pracuje pro nakladatelství Družstevní práce. V roce 1938 jsou jeho fotografie poprvé vystaveny v Praze na výstavě Spolku výtvarných umělců Mánes.
Od roku 1940 přestal negativy zvětšovat a pracoval pouze technikou kontaktních otisků. V sedmdesátých letech byl uznáván především v USA, jako jeden z nejvýznamnějších představitelů subjektivizace moderní fotografie. Josef Sudek, jeden z nejvýznamnějších průkopníků fotografie v Čechách, zemřel 15. září 1979 v Praze.
První Sudkovu soubornou výstavu uspořádala před třiceti lety právě Moravská galerie. Další podobné výstavy proběhly při příležitosti 150. výročí fotografie v Budapešti roku 1989 a při příležitosti stého výročí narození a dvacátého výročí úmrtí autora. Také tuto výstavu, nazvanou Tichý heretik, pořádala Moravská galerie v Brně. Vystaveny byly dvě stovky snímků. Nejvíce navštěvovanou výstavou Josefa Sudka se stala výstava jeho pozdního díla z let 1940–1970, kterou roku 1998 uvedlo Kunstmuseum Wolfsburg a později také galerie ve Španělsku, Finsku, Litvě a Polsku.