Jak fotografovat mlhu

Také filmaři a spisovatelé využívali opar a mlhu k zdůraznění tajemna. Třeba kdyby zámek Baskerville neobklopovala zamlžená blata, nebylo by to ono a ten pes by byl hned vidět.

max. velikost
Symetrie snímku a jasný dominantní prvek jsou důvodem středové kompozice. Linie v perspektivním zkreslení vedou oko diváka k hlavnímu objektu, který je velmi kontrastní vůči okolí. Dívka v růžových šatech, coby symbol nevinnosti, hledící do mlhy vyvolává u diváka otázky a ty zase emoce. Mlha zcela potlačila pozadí s rušivými prvky. Expozice není korigovaná pro temnější atmosféru snímku (mlhy) a histogram na pravé straně chybí. Vinětce objektivu ztmavila rohy fotografie. Růžová je více saturována.

Mlha se skládá z malých vodních kapiček rozptýlených ve vzduchu a od oblaku se liší tím, že se dotýká zemského povrchu nebo je těsně nad ním. V této souvislosti musíte dávat pozor na fotoaparát. Zejména při delším pobytu v intenzivní mlze může dojít u přístrojů, které nejsou utěsněny proti vlhkosti k poškození elektrických součástí.

 
max. velikost
Expozice v manuálním režimu je mírně nižší oproti automatice fotoaparátu. To způsobilo dobře prokreslené paprsky světla v ranním oparu, téměř siluetu stromů v popředí a temnější ladění ostatních stromů. Vysoký rozsah jasů scény byl nad možnosti snímače fotoaparátu. Menší část nejsvětlejších partií je mimo zaznamenatelé jasové hodnoty, jako když je světlený zdroj v záběru, což je nejmenší zlo. Rozhodující jasové hodnoty jsou zaznamenány.

Kapičky vody rozptylují světlo a mlha se stává velkým difuzérem, který je umístěn mezi světlo a fotografovaný objekt, ale i mezi objekt a fotoaparát. Tento difuzér rozptyluje osvětlení fotografované scény i světlo, které tvoří její obraz na snímači fotoaparátu.

Z popsaných fyzikálních vlastností plynou některé zvláštnosti při fotografování v mlze.

• Osvětlení je rozptýlené. Absence stínů. Při hustší a vyšší mlze je světlo rozptýlenější.
• Ztratí se ostrost, kontrast, sytost barev o to víc, čím je mlha hustší a scéna vzdálenější.

max. velikost
Fotografováno kompaktem. Denní světlo je velmi rozptýlené, proto postavy netvoří žádné stíny. Čím je mezi postavami a objektivem větší vrstva mlhy, tím jsou méně patrné detaily a barvy. Velké bílé plochy na fotografii by byly tmavé bez korekce +1,5 EV oproti multisegmentovému měření přístroje. Dynamický rozsah scény byl nízký, protože výrazná mlha změkčila i popředí. Snímek je nekontrastní a jeho histogram úzký. Mlha pomohla izolovat postavy a podtrhnout atmosféru snímku, který by se mohl jmenovat „Ztraceni“.

Protože ostrost, kontrast a saturace barev ubývá se vzdáleností od fotoaparátu, mají fotografie v mlze či oparu dobře znázorněnou hloubku. V intenzivní mlze jsou však vidět jenom bližší a výrazné motivy, což způsobí, že „zmizí“ nejen rušivé nebo nadbytečné, ale i vzdálenější prvky. Hloubka fotografie bude naopak potlačena. Obě situace využijete při vhodném obsahu snímku.

Z fotografického pohledu je zvlášť zajímavá situace, když se dostanete s fotoaparátem nad mlhu, případně vedle mlhy do míst, kde je čistá atmosféra.

max. velikost
Mlha zjednodušila po obsahové stránce fotografii, zakryla přebytečné prvky v údolí, ale kostel a okolní domy pouze poodhalila.

Expozice

Mlha je světlá, barevně neutrální a automatická expozice fotoaparátu obtížně stanoví hodnotu expozice. Situace je stejná jako při fotografování sněhu. Expozimetr a firmware fotoaparátu změří jas v měřících bodech fotografované scény a nastaví expozici snímku na hodnotu 18% šedé, neboli předpokládá, že průměrná fotografovaná scéna 82% světla pohltí a 18% odrazí. Zdaleka vždy tomu tak není. Mlha nebo sníh odrazí více světla než předpokládaných 18%. Přístroj reaguje dle svého zadání omezením množství světla, které dopadne na snímač, zvýšením clonového čísla, případně zkrácením expozičního času. Dojde k podexpozici a mlha i její okolí je tmavší. Rozdíl od nekorigovaného snímku a skutečnosti je větší při rozsáhlejších pasážích mlhy na snímku a intenzivnějším světle. Jako vždy záleží na autorovi, zda chce jasem snímku ovlivnit jeho atmosféru.

Zamlžené snímky, zejména při velké oblačnosti nebo navečer, vyžadují prodloužení času expozice. V takových případech je nutný stativ.

• Fotografujete-li mlhu, korigujte automatické měření expozice o +0,5 až +2 EV, pro dosažení reálných jasových poměrů fotografované scény. Korekce expozice nesmí způsobit masivní ztrátu kresby v jasech.

max. velikost
Mnoho jasů oklamalo expoziční automatiku, která snímek podexponovala. Mlha je šedá, slité stíny bez kresby. Připojený histogram je příliš vlevo. Atmosféra snímku je pochmurná, jako kdybych fotografoval při zatažené obloze v podvečer. F19, 1/180 sec.

max. velikost
Ihned po předchozím snímku jsem fotografoval s kompenzací expozice +1,5 EV. Tím jsem „napověděl“ expoziční automatice, že na scéně je mnoho jasů, které mají zůstat na fotografii. Z toho vyplynula i kresba ve stínech. Jak je patrné z připojeného histogramu, který je posunut vpravo, nejsou přepálené jasy ani slité stíny. Nálada fotografie odpovídá jasnému podzimnímu dopoledni. F16, 1/90 sec.

Pro řešení jednotlivých situací zkontrolujte histogram snímku a případně upravte expozici. U zcela zamlžených scén bývá nižší jejich dynamický rozsah, tedy histogram snímku bude užší. Čím užší je histogram, tím jej můžete expozicí posouvat doprava a tak zesvětlovat, nebo doleva ztmavovat snímek, aniž by hrozila ztráta kresby v jasech nebo stínech. Mnoho barev a jasů posuzujeme podle své paměti. Mlha u nás vzbuzuje očekávání, že bude barevně neutrální a světlá.

Zkušenější fotografové budou jistě dávat přednost manuálnímu nastavení expozice a její volbou ovlivňovat náladu snímku (viz. můj článek „Ne mocná expoziční automatika“). Schopnost předvídat, jak světlý bude snímek při určité expozici je zásadní. Technická dovednost stanovení expozice se zde stává tvůrčím nástrojem a umožňuje fotografovi vlastní interpretaci scény.

Modrání dálek

Světelné paprsky, které procházejí zemskou atmosférou jsou zčásti odráženy, pohlcovány a rozptylovány. K rozptylu světelných paprsků dochází na molekulách vzduchu a na pevných částicích v něm obsažených (smog a prach). Od rozptylující částice se šíří světlo do všech směrů jakoby částice sama byla zdrojem modrého světla. Proč modrého? Krátkovlnné paprsky jsou rozptylovány více, než ostatní. Protože lidské oko je na krátkovlnnou fialovou barvu méně citlivé a slunce jí vysílá méně, jeví se nám obloha za jasného dne modrá, neboť další krátkovlnné modré složky jsou rozptylovány nejvíce. Ze stejného důvodu dochází k tzv. modrání dálek, kde se světlo rozptyluje mezi fotografovanou scénou a objektivem. To způsobuje ztrátu saturace barev a jejich posun k modrým odstínům, ztrátu kresby, kontrastu, a nárůst jasu.

max. velikost
Na fotografii je osm linií hor. Každá vzdálenější linie vykazuje intenzivnější vlastnosti charakteristické pro popisovaný jev „Modrání dálek“. První a druhá linie je ještě moc blízko, proto se modrání projevuje naplno až po skokové vzdálenosti třetí linie a dál.

Mlha také rozptyluje světlo, ale její částice (kapky) jsou větší, než je vlnová délka světla. Rozptyl na větších částicích už nezávisí na vlnové délce, proto nezpůsobuje žádnou změnu barvy světla. Výsledkem je neutrální barva a pouze ztráta kresby, kontrastu a sytosti barev.

Modrání dálek vlastně s mlhou moc nesouvisí. Zařadil jsem jej do článku, neboť se někdy na fotografii jeví jako mlha či opar.

Vzdušnou perspektivu, jak popisovaný jev také nazýváme, můžete využít jako nástroj ke zdůraznění hloubky snímku. Čím je fotografovaná scéna dále od objektivu, tím je modrání výraznější, kresba detailů horší, kontrast nižší a vyšší jas. Náš mozek přesně tak určuje velké vzdálenosti objektů. Pokud fotografujete vzdálené objekty, třeba i přiblížené teleobjektivem a chcete je v plné kresbě, může modrání a ztráta kresby snímek znehodnotit. Vzdušná perspektiva bude při stejné vzdálenosti fotografované scény nejslabší při světle za vašimi zády. Také jí potlačíte polarizačním filtrem, zejména při bočním světle.

max. velikost
U fotografie hnědouhelného lomu na Mostecku je patrná vzdušná perspektiva hned za popředím a dále. Vzdálenost scény, kde se na snímku projevuje modrání neodpovídá jeho intenzitě. Důvodem je větší množství pevných částic ve vzduchu.

Když není mlha, vytvořte ji

Tato část článku přesně nekoresponduje s jeho názvem, ale ve smyslu obsahu fotografie k tématu patří.

Mlhu můžete do fotografie přidat uměle, softwarem. Ve Photoshopu použijete výběry, vrstvy, filtr Oblaka, prolnutí vrstev, masky vrstev. V této souvislosti se vždy vynoří otázka, zda je dotváření obsahu fotografie legitimním postupem. Můj názor je, že ano, pokud tím autor dosáhne svého záměru a nepřekročí etické hranice.

max. velikost
Fotografie vlaku je taková „normální“.

max. velikost
U stejné fotografie jsem vytvořil mlhu ve Photoshopu. Je emotivnější, také proto, že není zcela patrné odkud se vlak vynořuje.

Fotografie (neupravená) je specifická tím, že je obrazem vybrané, reálné situace, viděné objektivem pro okamžik expozice. To třeba pro malířství samozřejmě neplatí nikdy. Malíř může malovat podle svých představ velmi přesvědčivá díla. Fotografové nemají tolik možností pro modifikaci obsahů, proto musí hledat zajímavé objekty a jejich působivá podání. Způsob expozice a softwarové úpravy jsou dalšími prostředky pro realizaci vašich záměrů.

max. velikost
Fotografie Milešovky, jejíž vrchol je zahalen čepicí z mlhy. Exponoval jsem +1 EV oproti následujícímu snímku. To proto, aby histogram nebyl příliš vlevo a fotografie nebyla příliš tmavá. Realitu jsem tím posunul poněkud k vyšším jasům.

max. velikost
Stejné místo k fotografování a stejný objektiv jako u předešlé fotografie s odstupem jedné hodiny. Atmosféra snímku je jiná. Mezerou mezi mraky osvítilo slunce popředí, zvýšil se kontrast a mlha zmizela. Máme dvě varianty s jinými jasovými poměry a s čepicí na vrcholu, nebo bez ní.

Využívejte všech dostupných výrazových prostředků ve vaší tvůrčí činnosti. Mlha je jedním z nich.