Příroda dělá věci krásně a pečlivě. A právě tuto skutečnost zachycuje na makrosnímku vosy dnešní fotografie týdne.
Je zcela přirozené, že člověk disponuje dobrými představami o tom, jak vypadá svět v měřítku, ve kterém se sám zcela běžně pohybuje. George Gamow to pěkně ilustruje ve své knize Pan Tompkins, kde se hlavní postava zmenšuje a zvětšuje podle toho, jakou oblast světa chce pozorovat.
Fotografie je jistě omezená vlnovou délkou viditelného světla, která ji neumožňuje zachytit úplně malé objekty, ale přesto lze s makrosnímkem nacházet detaily, které běžným okem ne vždy vidíme. Pěkným příkladem může být systematická práce Dolittle, která se věnuje fotografování hmyzu a také dnešní snímek s názvem umelec na toto téma integrálně navazuje.
Autorka velice dobře pracuje s vlastnostmi kapalin, které se v měřítku snímků chovají poněkud nečekaně, především díky povrchovému napětí, které dokáže udržet kapku pohromadě i ve chvíli, kdy je relativně silně napínána či stlačována.
Ve středu snímku je tak možné vidět vosu, která sedí na kovové tyčince, která opticky zmenšuje oblast snímku, kde se děje něco zajímavého. Prim pak hrají již zmíněné dvě kapky, které se díky povrchovému napětí pěkně modelují a vytvářejí nečekaný efekt. Jako by vosa byla sklářem, který vyfukuje horké sklo, nebo nafukovala balónek.
Z technického hlediska je třeba pochválit precizní zpracování. Od práce s ostrostí snímku, přes kompozici až po celkovou scénickou úpravu. Fotografovat makrosnímky tohoto druhu není úplně snadné a autorka v této oblasti dlouhodobě ukazuje mimořádnou kvalitu. Celý snímek tak působí hravým, dynamickým, ale přesto klidným dojmem. Kontrast mezi kmitajícími křídly a pevnou kovovou tyčinkou, kapalina, která vypadá, jakoby ztuhla. To vše dává snímku nečekaný rozměr, který musí diváka bavit.
Shimmell nabízí vzpomínku na konec loňského roku z Polska. Do kontrastu staví rázný krok postavy, která je na snímku a organicky klikatou dlážděnou cestu, pravidelně se vinoucí náměstím. Jako by se otočil vztah mezi podnapilou osobou a chodníkem. Zde se objektivně vlní chodník a člověk jde přímo vpřed. Taková je fotografie s názvem kupředu pravá.
Kupředu pravá, foto: Shimmell
Pro všechny milovníky mimozemských civilizací může být zážitkem pohled na snímek Unprotected, který pořídil zahorko. Výborná atmosféra, práce se světlem i dobrý nápad spojení osoby a deštníku, včetně drobných prvků, které dávají snímku punc výjimečnosti.
Unprotected, foto: zahorko
Olda Polda pokračuje ve svých snímcích, kde procházející lidé interagují s výlohami obchodů a dalšími městskými objekty. Tentokráte ve variaci, jež nese název Správný směr, ve které hrají prim dvě figuríny a jedna živá paní.
A na závěr ještě pohled na slečnu, která má možná stejné jméno, jako H_onzíkova fotografie Zuzka. Slečnu, která hledí skrze zavřené dveře kamsi ven, kde snad je její milý.