O tom, že malé dějiny jsou důležitější než velké. O přátelství, které překonává samo sebe a je zde pro druhého, bez ohledu na návratnost vynaložených investic.
V oblasti sociální informatiky a teorie her existuje řada zajímavých modelů, které se snaží odpovědět na otázku, jak je nejvýhodnější se ve společnosti chovat. Parametrů, které vstupují do hry je relativně hodně, ale téměř vždy se ukáže, že role zlého, lháře, podrazáka či někoho takového nevede k dlouhodobému blahobytu. Zdaleka nejvýhodnější je model osoby, která je schopná konečně odpouštět a sama nekoná (většinou) žádné zlo.
Z tohoto pohledu se zdá, že etické systémy, které akcentují ctnosti a obětování se pro druhé nabízejí poměrně výhodný společenský model. Být dobrý se vyplatí v této perspektivě jak individuálně, tak také celospolečensky. Často se k nim připojují také motivace posmrtné. Takové zjednodušení by bylo ale chybné.
Již staří Řekové, kteří si ctností velice vážili, upozorňovali na dvě důležité skutečnosti. Předně ctnost je třeba mít a uskutečňovat jen pro ni samotnou. Není možné mít v chování jinou motivaci, než právě dobro, jestliže má jít o skutek skutečně pravdivý. Druhá důležitá zásada říká, že ctnosti jsou sice různé projevem, ale ve skutečnosti tvoří jeden integrální celek. Podle stoiků pak buď člověk ctnostný a moudrý je, nebo není. Neexistuje v této stupnici žádný přechodný stav, někdo trochu dobrý nebo témě ctnostný. V životě, podle nich, platí, že buď máme vše, nebo nic.
Přátelství je pak určitým projevem této ctnosti. Hume sice říká, že se člověk přátelí jen ze dvou důvodů – buď aby z tohoto vztahu měl nějaký profit či beneficium, pročež se přátelíme s lidmi mocnějšími, moudřejšími nebo slavnějšími než jsme sami, nebo chceme, aby nás obdivovali a mohli jsme jim vládnout, proto se přátelíme s lidmi slabšími, chudšími. Taková interpretace je ale ojedinělá a literatura i výtvarné umění je plné motivu přátelství, jako formy ctnosti mimořádné hodnoty.
a little help from my friend, foto: humusak
Proti Humově přístupu stojí snímek a little help from my friend, jehož autorem je Humusak. Nabízí pohled na člověka, který podrží deštník slečně, která je sama na dně. Nemá nic, co by mu mohla nabídnout, ani jej nevidí. Nemůže vědět, zda se jí podaří z propasti vyváznout, znovu se postavit na nohy, mít možnost se mu nějak revanšovat. Nemůže dělat nic, než jí podržet deštník, vzdát se svého komfortu a zaslouženého postavení proto, aby jí pomohl.
Jako Veronika podala Ježíšovi roušku na utření obličeje, aniž by mohla nějak změnit tok dějin, tak také muž na snímku nabízí to jediné, co v danou chvíli může udělat – vzdává se svého důstojného a čistého postavení, klečí a nabízí sucho a pocit bezpečí. Možná nemění dějiny světa, ale proměňuje mikrokosmos držící se dívky.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku, který je součástí širšího, umělecky velice zdařilého, celku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Gabriel Mego nabízí pohled na poslední makový květ ve snímku, který je pomocí IR filtru zabarvený téměř letním způsobem. Fotografie posledná... bezesporu zaujme svoji atmosférou.
Když zlátne den... je fotografií hrající si s vodní hladinou a listím. Tak jako předchozí snímek navazuje na letní tématiku. Autorem je No21.
Když zlátne den, foto: No21
Jokr7 nabízí netradiční pohled na svět na svých snímcích pravidelně. Také tentokráte pracuje s neobvyklou perspektivou, se hrou se světly a abstraktním kontextem a jedním přísným pohledem. Fotografie nese název malá lekce čínštiny.
malá lekce čnštiny, foto: jokr7
Poslední snímek nabízí netradiční barvy a krásné spojení přírody v podobě hlavy vinné révy a ochranného pletivového plotu. Je nazván z vinohradu a jeho autorem je Uhler.
z vinohradu, foto: Uhler