Snímek o tom, jak těžké může být porozumění druhému a co to znamená vstoupit do dialogu.
Slovo komunikace a komunita mají společný jazykový původ a rozhodně není bez zajímavosti se na něj podívat.
Komunita, com-munio, kde com označuje být s druhými, vytvářet s nimi jistý pevný svazek, mun či munire pak odkazuje jazykově k obehnání hradbami. Monia pak doslova označuje jak městské hradby, tak také připravenost k činu, být s to něco udělat, plnit úkol, spravovat, pečovat.
Komunita je tedy integrací několika prvků – bytí spolu na nějakém území či prostoru, o který je třeba společně pečovat, chránit ho, starat se o něj. Hradby ani město nikdy nemohou existovat bez společného snažení se všech zúčastněných, bez existence společného zájmu a cíle. Ostatně velikost měst lze považovat za poměrně pěkný indikátor rozvoje či vyspělosti dané kultury či společnosti v průběhu času. Úpadek je vždy spojen s odchodem na venkov, s deurbanizací.
Být členem nějaké obce, jak zdůrazňuje například Patočka ve svém díle Evropa a doba poevropská, znamená překročit vlastní zájem a prospěch pro blaho obce, tedy nést osobní nasazení a zodpovědnost za prostor, ve kterém se pohybuji, odmítnutí preference rodu ve prospěch preference pravdy a spravedlnosti.
..., foto: mila
A právě zde se potkává komunikace a komunita. Komunikace není jen zachycením mluvení – monolog nemusí být komunikací, řeč může být taková, že druhý rozumí jednotlivým slovům, ale nemá ochotu nebo vůli pochopit druhého. Jinými slovy, tak jako komunita předpokládá komunikaci, protože bez ní není možná, tak také komunikace předpokládá osobní zájem o druhého, být s to k nějaké aktivitě či péči.
Snímek, jehož autorem je Mila se právě tématu komunikace věnuje. Zachycuje elektrické vedení, které spojuje dvě oddělená místa. A strom, který jako by tomu všemu nerozuměl, sdílí sice společnou krajinu, ale neví nic o tom, co se děje ve vedení, nezná jazyk, není součástí komunity. A pak je zde ještě jeden důležitý psychologický moment – mlha. Tedy to, co bychom mohli označit za informační šum. Jestliže chceme porozumět druhému, je třeba se prodírat prostorem nejistoty a neznámého, snažit se dojít až na dohled a nikoli do celého procesu vtáhnout své názory, projekce a předporozumění. Jen tak se mohou komunita a komunikace skutečně setkat.
Gratuluji autorovi k pěknému zimnímu černobílému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších děl, která s ním tematicky či vizuálně souvisí a v posledním týdnu se objevila v naší galerii.
Dirtmaniak nabízí pohled na stopy ve sněhu, na první procházení napadaným krajem, na mýtinu a stromy. Otevírá přitom téma jedinečnosti, novosti, toho být první, ale také sám ve své odlišnosti. Téma mrazivé osamělosti i krásy, které toto spojení přináší, nabízí snímek Jedinečný.
Balian si hraje s komunikací ve dvou rovinách. První je ostnatý drát a zeď, které takový proces buď zcela vylučují, nebo alespoň ztěžují. Ale současně dává fotografii ještě jeden význam, pojmenovává ji -If-, ptá se po podmínkách, za kterých jsme ochotni spolu být, mluvit spolu a rozumět si.
Kľúč, co asi odemyká, kam vede, co může odhalit. Klíč je jak v jazyce, tak také v příbězích i komunikaci, něčím až mýtickým, přitažlivým, vyhledávaným. A pokud mu Ivan 76 propůjčí ještě tajemnost, jde o pěkný nápad na fotku.
A na závěr ještě jeden pěkný krajinářský projekt - Kuželovský mlýn obalený jinovatkou, pohádkový, kouzelný, romantický, tichý. Autorem snímku je AntonVonTyroll.