Fotografie o ránu a brýlích, které si nasazujeme, když pozorujeme náš svět. Ráno je pro mnohé časem mysticky tajemným. Příroda se probouzí ze spánku, střídají se noční a denní živočichové, vše je čerstvé a voňavé.
Ráno je obrazem nového zrození světa, což je také aspekt, který zachycují četné legendy spojené s rozením slunce nebo vyjížděním ohnivých kočárů na oblohu. Brzké ranní stávání je současně spojené s jistou představou pracovitosti.
Zatímco večer je čas vyhrazený na odpočinek, zábavu a další kratochvíle, brzké stávání vytváří rozměr pracovitosti. To zřejmě pochází z doby, kdy nebylo možné po setmění nic dělat, jen si povídat a bavit se. Přesto je právě ranní vstávání součástí jistého archetypu pracovitosti. Ostatně také mniši v klášterech dodnes drží ranní vstávání a noční život jako by měl nějaký méně povznášejí charakter.
Ráno může mít různé podoby – od uspěchanosti a téměř běhu, kdy na sebe člověk vrství oblečení, do sebe snídani a nějaký nápoj a čistí si zuby, až po formát výrazně pomalejší a klidnější. Když si uvaříme kávu či čaj, sedneme si do křesla a díváme se na krajinu, jak se vše kolem probouzí a můžeme tiše poslouchat zpěv ptáků, svěží vzduch a užívat si čas, kdy je vše v klidu a pokoji, kdy nikam nespěcháme a neutíkáme.
Snídaně v trávě..., No21
Snímek Snídaně v trávě… zachycuje svět, který je viděný zeleně. Barvou, která má být pro člověka uklidňující, která je po modré asi nejtypičtější barvou pro Zemi, barvou, kterou lze spojovat také růstem, životem a fotosyntézou. Ukazuje, že se svět člověku vždy nějak jeví – vždy se na něj díváme svým vlastním prismatem, brýlemi často neuvědomělými, s představou, že to, co vidíme, cítíme a zakoušíme musí být něco, co je společného pro všechny. Tato přirozená generalizace ale může být současně zdrojem různého nepochopení a nedorozumění, komunikačních šumů, zranění a soudů.
Autor snímku ukazuje, že si své vlastní brýle uvědomuje a přiznává je, dokonce je explikuje a ukazuje, na co se chce zaměřit a zaostřit a co se rozhodl pominout a upozadit. Dává pohlédnout do svého ranního vidění světa, do svých rituálů. Toto sdělení přitom halí do jistého výtvarného impresionismu, kdy pracuje více s náladou a atmosférou než s reálnými konkrétnímu objekty světa. Protože právě ona lépe sděluje to, co si No21 předsevzal.
Gratuluji autorovi k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Mohl to být sloup s osvětlením, ale byla to obyčejná květina. Mohla to být obloha, a byla to cesta. Mohla to být krajina, avšak je to louže. V těchto vztahových rámcích či asociacích se odvíjí vnímání pozoruhodně pěkného snímku Fragmenty města 12 od honzj.
Fragmenty města 12, foto: honzj
helios-44-2 je snímkem ukazujícím jednu květinu na louce. Vytahující člověka z davu, rostlinu z trávy, individualitu a jedinečnost krásy z celku. Snímek db strenického také zaujme velice dobrým technickým zpracováním.
Spomínam na Paríž je fotografie jako z fotobanky – s emocí, kompozicí, výbornou technikou, fotogeničností, bez chyb. Autorem je jozef67.
Spomínam na Paríž, foto: jozef67
Anarki3 nabízí studii letu ptáka. Krásně zaostřenou, barevnou, detailní.