O zdvořilosti, placení a dialogu živých a neživých. Zdvořilost představuje jednu z nejzajímavějších her, které člověk ve společenském prostředí provozuje.
Tím se nechce říci, že jde o činnost neupřímnou nebo že zdvořilá osoba nemá úctu k druhému člověku a jen ji předstírá. Jde ale o soubor prostředků, především jazykových, které vytvářejí určité dějiště, na kterém se může provozovat příjemný rozhovor.
Geoffrey Leech identifikoval šest zásad, která jsou se zdvořilostí spojené – takt, velkorysost, ocenění, skromnost, souhlas a soucit. Je přitom zajímavé, že většinou stačí mít alespoň dvě a člověk nepůsobí neomaleným či hrubým způsobem, avšak až celá šestice vytváří jakýsi koncept moderního kavalíra, člověka zdvořilého, tedy takového, který je schopný se příjemným způsobem pohybovat ve společnosti.
David Hume hovoří o tom, že společnost je vázána smlouvou, která musí být oboustranně výhodná. Vzájemně se družíme, věříme si, platíme daně, neboť nám takové chování přináší větší benefit, nežli jeho opak. Pokud bychom zastávali bytostně utilitaristickou pozici, pak jde o takové chování, které v delší časové škále přinese užitek.
Zvláště pak se očekává zdvořilost od osob vysoce postavených, které identifikujeme s určitou společenskou elitou a u osob, pracujících ve službách. Zatímco od strojního inženýra většina lidí příliš zdvořilosti nevyžaduje, číšník jí musí oplývat v míře vrchovaté. Stolování je určitým společenským rituálem, hrou, která má svá pravidla a pokud je nedodržuje číšník nebo jiný personál, celou hru pokazí.
Platit prosím, foto: moslerwi
Snímek Platit prosím nabízí pohled na model takového zdvořilého číšníka, který ale jako by svoji roli ve hře přehrál natolik, že již není člověkem. Stává se artefaktem, předmětem, se kterým se hra hraje, ale který se jí přímo neúčastní. A to i přesto, že se usmívá, uklání a z jeho očí vyzařuje pozornost k zákazníkovi.
Na fotografii jsou ale ještě dva zajímavý aktéři. První je paní v červeném svetru, která jakoby chtěla vstoupit do dialogu s figurínou. Pozorně ji sleduje, komunikuje s ní, prohlíží si ji. Chce hrát, ale nemůže, neboť nemá k této aktivitě partnera. Druhá žena v pozadí vše sleduje s naprostým nepochopením, jakoby pravidla vůbec neznala a celá situace ji přišla zcela absurdní. Spokojeně si jí zmrzlinu z kelímku, kterou utěšuje pouze aktuální chuťovou potřebu a myslí si své.
Gratuluji autorovi, kterým je moslerwi, k pěknému, vtipnému, zajímavému a trochu absurdně postmodernímu snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých děl, která se v galerii objevila během uplynulého týdne.
Clostermann se ve své tvorbě systematicky věnuje člověku v kontaktu s architekturou, jeho prožitku přirozenosti v nepřirozeném prostředí. Tentokráte nabízí snímek Tajemství II, na kterém dvojice osob zvědavě nakukuje skrze dveře.
Danyjelvlk zachytil pohled na krajinu, která působí temně až depresivně. A uprostřed rozevlátých stromů kráčí po cestě člověk. Jeden jediný, tichý, mlčící, osamělý. Snímek je bez názvu.
Žízeň… je fotografií, která si umí pěkně zahrát se stíny a ukazuje pohled na svět jiný, než jak jej většinou vnímáme. Možná může posloužit jako určité připomenutí toho, že stíny z Platonovy jeskyně jsou tématem, se kterým by každý měl nějak myšlenkově naložit a pracovat. Autorem je No21.
Žízeň..., foto: No21
Na závěr ještě jeden cestovatelský pohled z oblasti tzv. Zlatého trojúhelníku. Nese název Bílý sen a jeho autorem je asako.
Bílý sen, foto: asako