Perspektivou nazýváme způsob zobrazení prvků na snímku s ohledem na jejich umístění v prostoru. Ovlivňuje tedy perspektivu na fotografii ohnisková vzdálenost objektivu? Na tuto otázku zní odpověď: neovlivňuje
Ohnisková vzdálenost však má vliv na stanoviště snímání a to je zásadní pro zobrazení perspektivy na snímku. Ohnisko objektivu a stanoviště snímání jsou parametry, které spolu souvisí. Proto se traduje, že širokoúhlý objektiv zdůrazní perspektivu a teleobjektiv ji potlačí. Příčinou změny perspektivy však není samotná ohnisková vzdálenost objektivu, ale odstup od fotografované scény.
Objektivy s kratší ohniskovou vzdáleností vyžadují obvykle menší odstup fotografa a menší odstup způsobí roztažení prostoru jak do hloubky (pozadí, popředí), tak do šířky (vedle sebe). Při použití delších ohnisek bude vzdálenost snímání větší a ta bude mít za následek zahuštění prostoru.
Čím větší bude poměr vzdáleností A:B, tím bude na snímku výraznější perspektiva. Zarámování popředí do snímku však vyžaduje široký úhel záběru. Druhý případ znázorňuje použití teleobjektivu pro potlačení perspektivy. Menší číslo A:B (čím je dál fotograf a objekty jsou blíže u sebe) znamená slabší perspektivu na snímku. Aby nebyly objekty v dálce miniaturní, musíte použít objektiv s delším ohniskem.
Samotná ohnisková vzdálenost mění pouze výřez části scény jako ořez v editoru. Snímek pořízený kratším ohniskem, s výjimkou speciálních, v sobě skrývá zmenšené snímky, které bychom zaznamenali ze stejného místa delšími ohnisky objektivů. Rozdíl je pouze v úhlu záběru, který je nepřímo úměrný ohniskové vzdálenosti.
V době psaní článku jsem byl v Karlových Varech, kde jsem udělal pár snímků k tématu. Objektiv 17–55mm, APS-C (crop 1,6×). Ohnisková vzdálenost 90 mm (ekv. kinofilmu, stejně jako u dalších fotografií).
Ohnisková vzdálenost 27 mm stejný odstup. Snímek zobrazuje perspektivu stejně jako předchozí fotografie. Výřez scény je jiný.
Totožný snímek jako předchozí. Fotografii jsem ořízl v editoru tak, aby odpovídala prvnímu snímku. Změnou ohniska při stejném odstupu se nemění zobrazení perspektivy, pouze výřez scény.
Kdyby místo, ze kterého fotografujeme, nemělo vliv na perspektivu, bylo by možné snímat z vybraného místa a změnou ohnisek objektivu stanovit výřez. To mnozí fotografové dělají a tím rezignují na významný nástroj kompozice. V této souvislosti se vždy divím, že nejlepší místo pro záběr je tak často místem nejpohodlnějším.
Když jsem zahlédl mezeru v mracích, kudy vysvitlo slunce, uháněl jsem směrem od scény přes hlavní silnici na vyvýšené místo. Nasadil jsem objektiv s 240 mm a exponoval. Milešovka je nejvyšší hora Českého středohoří a tak jsem jí chtěl zachytit. Přitáhl jsem ji k popředí a relativně na snímku zvětšil v požadovaném výřezu scény.
Zkušený fotograf správné místo záběru vidí a podle toho přizpůsobí svoje postavení. Může také měnit pozice, až snímek zahlédne v hledáčku svého fotoaparátu. Z pohledu zobrazení perspektivy je takový náhled příliš malý, pouze informativní a týká se spíše výřezu scény. Perspektivní poměry snímku si víceméně fotograf musí „domyslet“.
Měnil jsem vzdálenost fotoaparátu od sochy a ohniska tak, aby socha na snímku v popředí byla pokud možno stejně velká. Ohniska 30, 50, 105, 135 mm (ekvivalent kinofilmu).
Hlavní objekt je stejně velký, ale vzájemné prostorové vztahy objektů jsou na každém snímku jiné. Perspektiva je u prvního snímku nejvíce zdůrazněna. U posledního snímku došlo k výraznému stlačení prostoru. Perspektiva je nejvíce potlačena. Porovnejte vzdálenosti mezi sochou a první lampou za ní. Jiné jsou úhly záběru objektivu jednotlivých snímků i velikosti ostatních obrazových prvků.
Pokračování 2 / 2
Vhodná volba místa záběru
Správné místo záběru z hlediska perspektivy je takové, kdy vám vyhovuje poměr velikostí různě vzdálených prvků v obraze a jejich umístění navzájem. Pak již neměníte stanoviště, ale použitým ohniskem, pokud je to nutné, vymezíte výřez snímku. Výřezem při záběru zajistíte maximální technickou kvalitu fotografie, která se snižuje ořezem v editoru a následným zvětšením.Je to jako byste ořízli snímací prvky v senzoru.
Snímek byl pořízen typickým monofokálním portrétním objektivem 135 mm s clonou F2,2.
Tento objektiv zobrazí přirozenou perspektivu lidské tváře, respektive fotograf musí odstoupit na vzdálenost, kdy je perspektiva přirozená. I úhel záběru odpovídá výřezu scény v tomto provedení a vyplnění rámu snímku. Za zmínku stojí ještě malá hloubka ostrosti při ostření na bližší oko a příjemně rozostřené pozadí.
Čím větší mají být objekty popředí snímku v poměru k pozadí, tím bližší stanoviště a tedy kratší ohnisko objektivu použijete. Zobrazené pozadí bude relativně větší, při použití vzdálenějšího stanoviště a delšího ohniska.
Širokoúhlý objektiv (16 mm) a malý odstup se často používá k dynamickým fotografiím např. automobilů.
Manipulace se zdánlivou velikostí obrazových prvků a vzdálenostmi mezi nimi umožňuje měnit obsah fotografie, zdůraznit nebo potlačit jejich význam navzájem i v rámci plochy snímku.
Objektiv 27 mm jsem otočil nahoru. Díky perspektivnímu zkreslení je na snímku zobrazena relativně velká větev v popředí a zeštíhlené věže známé barcelonské katedrály v pozadí. Mým cílem nebylo ukázat monumentálnost katedrály, ale tvar věží připomínající rakety.
Bližší stanoviště a širokoúhlé objektivy zdůrazní perspektivu. Na snímku zvětšují vzdálenosti mezi prvky snímku. Vzdálenější obrazové prvky nebo linie se více zmenšují a pozbývají významu. Objektivy s širokým úhlem záběru v kombinaci s blízkým a zřetelným popředím vtahují diváka do děje. Protažení obrazu scény k okraji „obtočí“ snímek okolo diváka. Pokud jste dost blízko, skryjete za významným prvkem v popředí mnohé rušivé elementy pozadí. U těchto druhů snímků není ani tak podstatný menší úkrok do stran, ale nezvyklou účinnost má i menší pohyb dopředu nebo vzad.
První snímek s použitím objektivu 25mm a druhý 15mm.
Preferuji spíš reportážní práci s kratšími ohnisky objektivu, protože při malém odstupu dochází k interakci mezi fotografem a fotografovanými. Popředí je zde blízko a ořezané objekty na krajích formátu dělají dojem, že snímek pokračuje dál. Fotografie se jakoby obtočí okolo diváka, který se nachází uprostřed děje.
Objektivy s malým úhlem záběru při větším odstupu eliminují pocit hloubky prostoru. Vizuálně potlačují význam objektů v popředí a zvýrazní pozadí. Stlačují jednotlivé roviny snímku. Dochází ke kompresi perspektivy, která zdánlivě snižuje vzdálenosti mezi prvky na snímku směrem od diváka. Vzdalující se tvary a linie nepozbývají významu. Tento druh zobrazení perspektivy může být nezvyklý a zajímavý.
Snímek katedrály v Pécsi (ohnisko 375 mm).
Snímek působí jako by se naklonil směrem vzhůru a k fotoaparátu. Všechny čtyři věže působí monumentálně a sevřeně.Dva kostelíky v pozadí jsou dobře viditelné a přitaženy dotvářejí kompozici dominance hlavních věží. Komprimace perspektivy působí poněkud nezvykle. .
Fotograf, který používá kratší ohnisko, musí být uprostřed děje a vnímá jeho dynamiku. Naopak s delším ohniskem má reálně i emočně odstup od objektů focení. Je zajímavé, že přesně tentýž vzkaz nechává ve snímku divákovi.
Ohnisko 400 mm. Odstup byl důvodem, že vzdálené pozadí je na snímku blíže popředí aniž by jej rušilo. Je patrný kontext snímku. S „normálním“ objektivem by bylo pozadí nečitelné a rušila by nezajímavá, zamračená obloha.
Při použití jakéhokoliv objektivu musíte vždy přizpůsobit svoji pozici tvůrčímu záměru na zobrazení perspektivy snímku. Podle svých znalostí a zkušeností objevujete a realizujete perspektivní poměry kompozic svých fotografií.
Nejdůležitější na snímku je světlo, křivky a tvary i ve vzdálených oblastech snímku. Při použití krátkého ohniska objektivu, by obojí v obrazové ploše zaniklo. Řešením bylo vzdálené stanoviště, ohnisko 500 mm a clona F11 pro zvýšení hloubky ostrosti.
Opakem předchozí fotografie z pohledu perspektivy je tento snímek pořízený 18 mm objektivem umístěným nízko nad terénem.
Výsledkem je široké, vizuálně zvýrazněné popředí se zřetelnou strukturou, rychlé zužování linií k horizontu s oblohou a bezvýznamné pozadí v hloubce prostoru. Vzkazem divákovi je úrodnost široširé země.
Pro zajímavé kompozice je druhým nejúčinnějším nástrojem fotografa zobrazení perspektivy snímku. Přesto je na rozdíl od vnímání světla často opomíjeným fenoménem. Více než ohniskovou vzdálenost objektivu měňte svojí vzdálenost od objektu.