Mnoho lidí o sobě prohlašuje, že jsou pesimisty či optimisty. Myslí tím, že mají jisté bytostné nastavení, určité předladění se na to, jak budou děje ve světě probíhat, vědí svoje a v jejich předporozumění situaci, ve které se nacházejí, jim nic nemůže zabránit.
Ani jeden z obou extrémů přitom není správný, každý jinak deformuje jak vnímání situace, takt také její celkové chápání a pohybování se v ní. Nevede k tomu, že bychom byli schopni se svým životem v dané situaci rozumným způsobem naložit.
Edmund Husserl byl toho názoru, že bychom všechno toto své životní předporozumění, naše apriori k dané situaci měli uzávorkovat, vyloučit z posuzování toho, co zrovna vnímáme. Teprve tehdy, když se zbavíme nánosů své zkušenosti, kulturní znalosti, zakotvenosti v jisté modalitě bytí, můžeme skutečně vidět fenomény takové, jaké jsou.
Tento přístup se pak stal základem tak zvaného fenomenologického výzkumu v humanitních a společenských vědách, jakkoli už Jan Patočka upozornil, že takový přístup je vnitřně nekonzistentní a nemožný. Vždy nás bude něco zajímat, to, jak se díváme na určitý jev nemůžeme oddělit od toho, jakou máme životní zkušenost, protože skrze ni vidíme pokaždé něco jiného. Žádné dokonalé uzávorkování není možné, co má jistě smysl je zkoušet reflektovat to, s čím do dané situace přicházíme.
Sony 24–70mm f/2.8 GM, foto: Cako_SK
V tomto ohledu bychom mohli říci, že každý z nás má své brýle nebo svůj filtr, kterým sleduje svět, skrze který se mu svět odkrývá a ukazuje. Pragmatistická tradice jde ještě dále a upozorňuje, že tento filtr není záležitostí nějakého arbitrárního rozhodnutí, jako je třeba volba profese nebo dosažené vzdělání. Volba kategoriálního systému je něčím, co má vztah na jedné straně k tělesnosti, na straně druhé ke kulturnímu prostředí, k tomu, co potřebujeme vědět a umět udělat. Smyslem poznávání světa je pro pragmatického filozofa přežít, což ale musíme chápat v nejširším slova smyslu, nikoli jako scénu z akčního filmu, ale spíše jako proces vyrovnávání se světem.
Co tedy je oním adekvátním poznávacím filtrem? S jistotou to není karikatura optimisty nebo pesimisty z úvodního exposé. Neexistuje zřejmě ani žádný ontologicky strukturovaný kategoriální systém, jak si v různých podobách představoval Aristoteles i Platón. Ona adekvace je něčím dynamickým evolučně zakotveným, postupně se měnícím podle toho, v jakém prostředí se zrovna pohybujeme.
V tomto slova smyslu je také třeba vnímat umění – jako přenesení určitého fenoménu takovým kategoriálním systémem, který bude odlišný od našeho a který nám umožní, tak jak zdůrazňuje Martin Heidegger, vidět určitý rys nebo strukturu světa jinak. Nejde o kopírování reality, ale umění je její bytostnou interpretací. Je zmocněním se jí. Z toho také plyne, jaký je rozdíl mezi uměním a kýčem. Kýč je banální interpretace, která nesleduje nic jiného než prvoplánovou libost. V umění jde o práci na neskrytosti.
Cako_SK se po delší době vrátil s několika snímky, z nichž jsme vybrali Sony 24–70mm f/2.8 GM. Fotografie, která je technicky zcela precizní, spojená s jistou kolážovou syntetizující prací, zachycuje objektiv zářící uprostřed lesa. Na první pohled nesourodé prvky jako by byly do prostředí inkulturovány, srostlé k sobě.
Klade před nás otázku po tom, jak že se to na svět díváme, zda objektiv, na který jsme si zvykli, není přece jen už trochu zarostlý mechem a mířící někam zcela mimo to skutečně zajímavé. Zda není na čase tak, jak to při focení běžně děláme, změnit objektiv a nově nastavit expozici. Dívat se nově a jinak.
Gratuluji autorovi snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.
Sokis zachycuje prostory, které po mém soudu patří mezi nejvíce fotogenické vůbec – opuštěné a přírodou postupně proměňované industriální stavby. V tomto případě Jánské Koupele v HDR provedení.
Jánské Koupele, foto: sokis
Jgf3 nabízí krásnou abstrakci, do které je možné promítnout vše – od blesky protkaného nebe, až po neuronovou síť. To vše v černobílém provedení s minimalistickým názvem.
., foto: Jgf3
Místo jedné tečky tři dal do názvu svého snímku 20litebig … a také nechává na divákovi, zda v tečkách uvidí myš, kočku nebo dvojici býků. Autor ho staví do role člena starých, mytologií formovaných národů pojmenovávajících svá souhvězdí.
A na závěr ještě pěkná lidská geometrická struktura v podání Shimmella. Tentokráte z Albánie.