Po čem vlastně toužíme? Tradiční buddhismus zdůrazňuje, že toužení je něčím, co člověka odvádí od štěstí a moudrosti. Je to touha, která nás vede k tomu, že se stále za něčím ženeme, že chceme to, co nemáme a naopak to, co máme si nedokážeme užít.
Toužení po něčem je nestálostí v bytí, neschopností soustředit se na to, co se odehrává zde a v tento čas. Ostatně i pozitivní psychologie jako jeden z důvodů zažívané životní nespokojenosti uvádí toužení po věcech, které se nachází mimo náš skutečný zájem.
To je ostatně myšlenka, kterou publikoval již Augustin z Hippo – „duše lidská je neklidná, dokud nespočine v Tobě, Bože.“ Neklidnost jako pnutí touhy po něčem, co je ve světě, jako věčné odbíhání, se jeví jako zásadní problém lidské existence. Osvícenství staví na myšlence primátu rozumu, před chtěním a toužením, jako emocionálních složkách lidské osobnosti. Jen ten, kdo se takového toužení dokáže zbavit, může být považován za skutečně plnohodnotného člověka.
Zdá se, jako bychom po toužení, pokud pomineme jeho transcendentální charakter, nemohli nalézt žádný rozumný důvod. Přesto je možné zmínit dvě oblasti, ve kterých se toužení projevuje nesporně pozitivně. Tou první je umění – asi bychom našili jen málo námětů nebo motivů, které se budou tak silně uplatňovat v umění, jako je touha. Touha je něčím, co žene autora, aby tvořil, takže nemůže jinak. Je to právě ona, kdo stojí za Rubensovým obrazem Zuzana a starci, za milostnou poezií, za Shakespearem a jeho divadelními dramaty. Neznamená to, že by umění bez žádostivosti nebylo, ale nesporně v něm hraje silnou roli.
eyes wide shut, foto: coida
Druhý důvod je psychologický – Jean Piaget spojuje chtění se schopností rozumu zaměřit se na něco, sledovat určitý cíl. Ze všeho, co se na světě nabízí k řešení a poznávání si musíme vždy umět vybrat, vztáhnout se k této volbě svou myslí, chtít. Mozek musí skrze chtění přesvědčit celého člověka, aby se do daného dobrodružství poznání pustil. Bez chtění není intelektu, racionalita bez chtění je jen nástrojem, který nikdy nemůže najít svůj cíl.
Tuto skutečnost, která může vypadat jako jistá filosofická spekulace, potvrzuje Antonio Damasio, který analyzoval chování lidí, kteří měli poškozenou část mozku zodpovědnou za emoce. Ukázalo se, že se neumí rozhodovat v situacích, které jsou vyrovnané, že neumí zvolit svůj životní směr a příběh, dát svému životu smysl. Jejich mozek umí plnit jen úkoly, které jsou před ně přímo kladeny, ale neumí porozumět světu, vztáhnout se k němu a být v něm.
Touha je tedy něčím, co směřuje do absolutní hlubiny existence osoby – dává možnost žít bytí mající smysl, přistupovat ke světu a poznávat jej, samostatně konat. Zdá se, že pak právě umění je tím, co tuto nejhlubší strukturu zhmotňuje. Jako by bylo manifestací toho, co se v člověku udává. Zmiňovaní Rubensovi starci ani tak nejsou obrazem chlípnosti, jak se může na první pohled zdát, ale zobrazují touhu po bytí, které se dere na povrch v kontaktu s vlastní existencí a s bytím druhého.
Snímek eyes wide shut také možná na první pohled klame, dává pohled, který je nesrozumitelný. Ale za mlžnou vrstvou se nachází toužící život. Pohyb dávající všemu, co děláme jistý smysl a řád. Je obrazem ženy – jako před antického symbolu života – který ví, co chce. Touží tedy žije.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je coida, k pěkné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
František Vrba naznačuje, že fotografie nemusí stát sama o sobě, ale autor ji může zakomponovat do sítě veršů nebo jiných forem umění. V takovém případě nabízí možná více neskrytosti, než by se jednomu samotnému médiu mohlo povést, jak ukazuje ...měsíc ve Tvé zahradě....
...měsíc ve Tvé zahradě, foto: vrba-františek
S jistou modalitou medií pracuje také fotografie zrádné cesty, jejímž autorem je Jokr7. Do své žité zkušenosti vnesl jistou míru abstrakce a umění, které předestírá před diváka.
zrádné cesty, foto: jokr7
Tomgaston navazuje snímkem .. na fotky, zde na DIGIareně spojené především s Mikoudelkou. Ukazuje na pohyb světa, který není stejný, jehož obrysy se mění příliš rychle na to, aby mohly být prozkoumány.
A na závěr ještě jedna fotka industriálně environmentální, zdůrazňující procesualitu lidského konání. Dark Enemy na ní předestírá svůj We Are Murderers....
We are murderers, foto: Dark Enemy