Prozkoumejte možnosti rychlé synchronizace, osvojte si vyšší školu práce s bleskem a naučte se používat nabyté zkušenosti pro vlastní fotografování.
Možná se vám může zdát nelogické používat fotografický blesk za plného denního osvětlení, kterého je přeci k fotografování dostatek. Právě ale nadbytek ostrého světla se v některých situacích stává tím pravým důvodem k přisvětlení popředí.
Typickým případem je například portrétování v protisvětle. V takové situaci se model oproti pozadí topí ve stínech a na fotografii bude zachyceno buďto přeexponované pozadí nebo podexponovaná postava či tvář. V nejhorším případě pak obojí. Vznikají zde totiž příliš velké jasové rozdíly mezi světly a stíny.
Jednou z cest, jak umravnit příliš kontrastní světlo, je použití odrazných desek. Tomuto postupu jsme se věnovali v minulém článku. Má své klady v lepší kontrole nad směrováním světla. Výborné výsledky na fotografiích pořízených s odraznou deskou jsou ale vykoupeny méně obratným použitím – potřebujete k tomu pomocnou ruku v podobě asistenta či stojanu. Odrazné desky tak v některých případech nepřicházejí v úvahu. Fotografujete-li sami, stává se často nevyhnutelné, ale také velmi výhodné prosvětlit stíny odpálením zábleskové jednotky externího blesku.
max. velikost
Canon EOS 20D, EF 70–200 mm F4 L, F4, 1/500 s, blesk Sigma EF DG Super
S potřebou malé hloubky ostrosti, případně s nadbytkem světla, dochází ke zkracování doby expozice a brzy narazíte na problém s použitím blesku ve standardním režimu. Jedinou možností, jak používat toto příslušenství i za podmínek, kdy je čas závěrky kratší než čas synchronizační, je právě rychlá synchronizace. V nastavení blesku tuto možnost najdete pod zkratkou FP (Focal Plane) či HSS (High Speed Synchro). Rychlá synchronizace blesku se tak stává nepostradatelná při reportážním stylu práce, například fotografování sportu.
max. velikost
U námi používaného modelu blesku Sigma EF DG Super se režim FP aktivoval dvojím stiskem tlačítka +/– a žádné další zásahy na těle Canonu, například v menu fotoaparátu, nebyly zapotřebí. Způsob aktivace se ovšem liší u různých výrobců – například u Nikonu musíme režim FP povolit v menu fotoaparátu.
Otevři se, opono!
Ke správnému pochopení fungování synchronizace s rychlými časy je nutné si pro úplnost připomenout, jak funguje štěrbinová závěrka. Tu najdeme v nejrozšířenější kategorii kvalitnějších fotoaparátů – v zrcadlovkách – a slouží k přesnému nadávkování doby osvitu. Provádí tedy expozici světlocitlivého materiálu.
Štěrbinová závěrka funguje na principu dvou nezávislých lamel, odkrývajících na správnou dobu čip nebo film. Přeběhnutím první lamely se snímač odkryje až do doby, kde jej zakryje lamela druhá. Nejkratší možný časový úsek, kdy je celé obrazové políčko v jeden moment osvíceno, se nazývá synchronizační čas závěrky. Jestliže použijeme blesk ve standardním režimu, dojde k odpálení blesku právě v tento moment a expoziční záblesk bude pouze jeden. Doba hoření bleskových výbojek je oproti typickým expozičním časům výrazně kratší a je nutné, aby v tento moment nic nebránilo celému obrazovému poli v osvitu.
Závod s časem
Kratších expozic, než je synchronizační čas závěrky, se již dosahuje pouze zúžením štěrbiny mezi první a druhou lamelou. Rychlost pohybu závěrky se vůči synchronizačnímu času fyzicky nezvýší. V praxi to znamená, že již nikdy není celé obrazové políčko v jeden okamžik plně odcloněné. To znemožňuje jeho osvit tisícinou sekundy bleskové expozice. Čím kratší expoziční čas nastavíme, tím užší je potom tato štěrbina a došlo by pouze k osvitu malého pruhu celého snímku. Celé schéma postupné expozice ukazuje přiložená ilustrace.
Princip rychlé synchronizace blesku
Budeme-li tedy chtít použít blesk v situaci, kdy korektní expozice vychází například na čas 1/1000 s, nezbývá než prodloužit dobu hoření výbojky. V případě, že synchronizační čas bude například 1/125 s, bude nutné, aby po celou tuto dobu blesk vysílal konstantní pulzy světla. Víme, že blesková výbojka hoří v řádu tisícin sekundy, a tedy expozičních záblesků bude muset proběhnout několik. Čím užší štěrbina, tedy kratší čas, tím počet těchto výbojů stoupne. Frekvence výbojů proběhne rychlostí asi 50 KHz, lidský zrak tedy ani nemá možnost zaznamenat nějaký rozdíl oproti běžnému blýsknutí.
Řiďte světlo!
Pro optimální vypíchnutí hlavního objektu pohněte s korekcemi blesku. Korekcemi a exp. časem ovlivníte poměr umělého a přirozeného světla. Při citlivé práci nebude efekt umělého světla ve fotografii násilný, přesto znatelný. Výsledek tak bude přirozený a snímek i rovnoměrně exponovaný.
Blýskněte si!
Rozdíl mezi snímkem s dosvícením a pouze s přirozeným světlem je ihned zřejmý. Záblesk dodal očím a rtům tu pravou „šťávu“.
max. velikost | max. velikost
F4, 1/500 s | F4, 1/500 s, blesk Sigma EF DG Super
Následující ilustrační snímky demonstrují další oblasti využití rychlé synchronizace blesku.
Zub za zub, oko za oko
Platnost fyzikálních pravidel však nelze obejít, proto musíte počítat s razantním poklesem směrného čísla blesku. Při sérii záblesků se náboj musí rovnoměrně rozdělit, a výkon blesku se tak sníží asi na třetinu maxima. K dosvícení blízkých objektů však bude ve většině případů energie dostatek. Do karet nám také hraje fakt, že rychlou synchronizaci často používáme s poměrně odcloněným objektivem. Clona ovlivňuje dosah blesku největší měrou a tím se rozmělněný výkon částečně kompenzuje.
Kdybychom netrvali na menší hloubce ostrosti vhodné třeba pro portrét, mohli bychom více přiclonit objektiv, tím prodloužit expoziční čas a už bychom se vešli se zábleskem do mantinelů synchronizačního času. Clonové číslo pak ale může být klidně i F16, a to je již s typickým portrétem na obvyklou vzdálenost neslučitelná hodnota. Oba případy porovnejte na snímcích, standardní záblesk ve druhém snímku byl podmíněný větším zacloněním, pozadí je čitelnější a hlavní objekt není výrazně oddělen od pozadí.
max. velikost | max. velikost
F10, 1/250 s, Sigma EF DG Super | F5,6, 1/1250 s, Sigma EF DG Super
Velká hloubka ostrosti se standardním zábleskem | Malá hloubka ostrosti, kterou jsme mohli použít díky rychlé synchronizaci
Suma sumárum
Praktická práce spočívá ve změření expozice s důrazem na zachování kresby v nejvyšších jasech – exponujte na světla. Stačí pár testovacích záběrů a s pomocí histogramu budete mít hned jasno. Poté zapněte blesk a aktivujte režim FP (HSS). Některé blesky je třeba nastavit manuálně, většina se však přizpůsobí nastalé situaci automaticky. Po několika snímcích bude zřejmá i hodnota případné korekce intenzity záblesku. Může se začít opravdu fotit.
Původní článek byl otištěn v DIGIfotu 7-8/2008. Chybějí-li vám starší čísla časopisu DIGIfoto, kontaktujte oddělení distribuce e-mailem: predplatne@cpress.cz nebo telefonicky na bezplatné lince 800115588.
