Pořídili jste si zrcadlovku a nyní uvažujete, jakými objektivy ji doplníte? Než se zcela rozhodnete, přečtěte si náš článek.
Tento článek se pokouší o zhodnocení role monofokálních objektivů v amatérské fotografii a jejich srovnání se zoomy. Fotografům, kteří již delší dobu používají digitální zrcadlovky nejspíše nepřinese mnoho nového, je určen spíše pro ty, kteří v nedávné době přesedlali na DSLR z digitálního kompaktu nebo pro ty, kteří o takové změně uvažují. Nutno podotknout, že takové srovnání je do značné míry subjektivní a je na každém čtenáři, aby si sám zhodnotil, jestli jsou pro něj zde uvedené argumenty relevantní.
K sepsání tohoto článku mě přiměla opakovaná zkušenost, kdy jsem některému ze svých přátel půjčil svůj „velký“ foťák , načež následovala neúspěšná snaha o nahmatání zoomovacího kroužku (často doplněná o pokus strhnout ostřící motor) a následně vyjevený dotaz „kde to zoomuje?“. Několikrát sem se snažil podat erudované vysvětlení, ale pak už jsem jenom naznačoval, že zoom funguje na bázi střídavého pohybu spodních končetin. Pojďme si tedy rozebrat, co mě vedlo k tomu pořídit si sadu na první pohled nepraktických monofokálů, zatímco na setový objektiv sedá prach.
Konstrukce objektivu
Optická soustava každého objektivu je výsledek celé řady kompromisů kterak udržet v rozumných mezích klíčové parametry – ostrost, aberaci, vinětaci, flare, zkreslení, apod. Bez zabíhání do přílišných detailů je možné konstatovat, že proměnlivá ohnisková vzdálenost konstrukci takové soustavy značně komplikuje. Výsledkem je složitá soustava mnoha optických elementů a optická kvalita je typicky horší než u monofokálu, který lze snadněji optimalizovat.
Samozřejmě to neplatí vždy, sám jsem byl vlastníkem objektivu Sigma 28/1,8, který mě nepřestával udivovat svoji nekvalitou (až jsem se ho radši zbavil). Obecně lze ale říct, že ke každému zoomu lze (alespoň na standardních bajonetech jako Nikon, Canon a Pentax) nalézt monofokál v daném rozsahu ohniskových vzdáleností, který je co do optické kvality lepší. Čili, pokud jdete cestou maximální kvality, pevným ohniskům se nevyhnete.
Srovnání optické konstrukce objektivů Nikkor 24–70/2,8 a 50/1,8
Světelnost
Světelnost je nejen podle mého názoru takřka nejdůležitější vlastnost objektivu. Vysoká světelnost umožňuje focení v nedostatku světla, čímž rozšiřuje operační možnosti fotoaparátu. Zároveň umožňuje dosáhnout malé hloubky ostrosti, což je základní výrazový prostředek fotografie. Zatímco nejlepší zoomy mají světelnost 1:2,8, monofokály se světelností 1:1,4 nejsou žádnou výjimkou, nemluvě o značně exotických exemplářích se světelností lepší než 1:1,0. Pevná skla vám tedy dávají více tvůrčích prostředků, pokud máte pod kontrolou prostor ve kterém fotíte a nedělá vám problém použít „manuální“ metodu zoomu.
Hloubka ostrosti jako kreativní nástroj ve fotografii
Hmotnost a rozměry
Častý argument zastánců univerzálních zoomů je ten, že jeden objektiv nahrazuje plnou brašnu skel v daném rozsahu. Tady je třeba se zamyslet, jestli jsou u objektivu skutečně využité všechny ohniskové vzdálenosti. V nekonečných diskusích na internetu jsem zaslechl statistiku, že zpravidla je 40 % fotek nafocených na široký konec zoomu, 40 % na dlouhý a zbylých 20 % někde mezi tím. Pokud je tomu skutečně tak, lze zoom nahradit dvěma až třemi objektivy, které mohou být ve výsledku dohromady lehčí.
Jako příklad uvedu oblíbený objektiv Nikkor 24–70/2,8, který bych osobně nahradil objektivy 24/2,8, 50/1,4 a 85/1,8, s tím že cena i váha jsou zhruba stejné, ale světelnost lepší a je na rozhodnutí fotografa, jestli sebou bude tahat skutečně všechny tři nebo jestli mu jich pro daný účel nebude stačit méně. Do extrému v tomto vyšel příznivcům monofokálů Pentax, který má celou řadu velmi kompaktních „pancake“ skel (byť často s horší světelností).
Ultra kompaktní objektiv typu „pancake”
Praktičnost
Největší nevýhodou monofokálů je samozřejmě to, že je potřeba je vyměnit, pokud chcete změnit ohniskovou vzdálenost. Výměna objektivů je do jisté míry choulostivá operace, protože riskujete, že vám při tom alespoň jeden z nich upadne, nebo že se do fotoaparátu dostane prach či jiné nečistoty. Skutečně, pokud jste na pláži a fouká ostřejší vítr, tak to není vhodný moment na „provětrání zrcadla“. S trochou praxe se to dá ale nacvičit, ti kteří na vojně drilovali rozborku SA-58 si mohou se slzou v oku zavzpomínat na mládí.
Pevná skla v praxi
Ohnisková vzdálenost je bezpochyby jeden ze základních výrazových prostředků fotografie. Nezřídka je ale ku prospěchu věci si zvolit jednu vzdálenost a té se držet, např. pokud fotíme sérii snímku – dokument, reportáž apod. Výsledek potom zpravidla působí uceleněji než když je to mix panoramat s detailními tele-záběry. Po delší době používání určitého objektivu se vidění fotografa adaptuje na optiku daného skla, což jednak zrychluje práci tam kde je to potřeba (např. na demonstraci máte odhad jak daleko musíte být od protestujících aby se vám vešli do záběru), jednak vám to umožňuje snadněji nalézt zajímavé úhly pohledu.
Já osobně fotím drtivou většinu záběrů „z ulice“ na objektiv Sigma 30/1,4, který je na APS-C ekvivalentní 45 mm, jen na davové akce si beru na pomoc Tokinu 11–16/2,8 (což je sice zoom, ale díky malému rozsahu a celkovému provedení se chová spíše jako monofokál s bonusem.
Speciální skla
Výše zmíněná snadnější optimalizace optické soustavy dělá pevná skla ideální kandidáty pro speciální aplikace, ať už se jedná o rybí oko, makro, tilt-shift nebo kontrolu neostrosti (defocus control). U těchto speciálních objektivů je zpravidla absence zoomu zcela nepodstatná.
Speciální tilt-shift objektiv a ukázková fotografie pořízená tímto typem objektivu
Vyzkoušejte pevnou padesátku
Fotografie za použití pravých zrcadlovek tak trochu předpokládá, že o výsledně podobě snímku rozhoduje daleko více fotograf než přístroj a pevná skla jsou prostředek jak dosáhnout ultimativní kontroly záběru. Je to také dobrá zábava, kterou si člověk víc užije, když pořízení toho správného záběru obnáší trochu fyzického nepohodlí. Fotografům, kteří přecházejí z kompaktů a hledají ekvivalent 20× zoomu bych doporučil pořídit si objektiv 50/1,8 (který je relativně levný a kvalitní u všech značek) a vyzkoušet si co dovede. Spokojenost zaručit nelze, ale za pokus to stojí!