Krok, krok a další dva... Figura hodná Freda Astaira. Člověk k přežití nepotřebuje žádný tanec, ale mezi lemury jsou tyto taneční variace nutností.
Hned na samém počátku si dovolím převzít popisek dnešní fotografie týdne, která nese název Tanečník, neboť se mi zdá mimořádně dobře popisný: „Verreaux's sifaka na jihu Madagaskaru si vyvinul zvláštní metodu získávání potravy. V trnité buši není chutných listů nazbyt. Přeskakování ze stromu na strom je díky naostřeným bodlinám různých kaktusů takřka nemožné a tak se Sifakové naučili tančit. Když jeden chutný strom oškubou, tak prostě slezou na zem a k dalšímu dobaletí vzpřímeně po zadních. Jejich chápavé končetiny neumožňují ani chůzi po čtyřech a tak využívají jakési přískoky.“ Autorem snímku je Miroslav Hrdý a pořídil jej v soukromém přírodním parku Berenty na Madagaskaru.
Tanečník; foto Miroslav Hrdý
Na snímku můžeme obdivovat dynamiku, pohotovost autora, zkrátka to, jak se mu podařilo zachytit moment pohybu i výraz ve tváři této opičky. Myslím, že po technické ani kompoziční stránce nelze snímku nic vytknout. Odpadající prach od pravé zadní nohy jen dokresluje krásu a dynamiku celé scény.
Myslím, že sifaka může být značně inspirující také pro nás a naše všední dny. Aby sama přežila musí tančit. Člověk k přežití nepotřebuje žádný tanec, krásu ani radost. Přesto se pak stává jeho žití spíše přežíváním, než skutečným dynamickým a krásným procesem, pokud v něm tyto věci chybí. Toto malé zvířátko je tedy ukázkou toho, že k opravdovému životu je potřebný nejen nezbytný nadhled, ale také smysl pro humor a ochota tančit.
Tanec nemusí být nutně procesem fyzickým, který spočívá v koordinovaných pohybech na určitý melodicko-rytmický vjem, ale je více obrazem určité lehkosti, radosti, schopnosti dělat čas od času věci, které nemají smysl a neprodukují zisk. Ač již v křesle s knihou a dýmkou, na sportovišti, v lese nebo na tanečním parketě, by měl čas od času tančit každý. Protože skutečné žití za to jistě stojí.
Gratuluji ještě jednou Miroslavovi Hrdému za zisk fotografie týdne a dovoluji si upozornit ještě na některé další zajímavé fotografie, které s uplynulých čtrnácti dnech objevili v naší fotogalerii.
Martin Kozák si ve svém snímku pohrál jak se světlem, tak také s dvojznačností jeho názvu. Snímek Epilog je tak pěknou ukázkou toho, jak lze pěkně pracovat s delší expozicí za tmy a nabídnout divákovi zajímavý vjem, který bude mít hodnotu technickou i estetickou.
Epilog; foto kozakm
Do podzimní atmosféry výlovů rybníků, studených rán, teplých svařáků a vůně ryb nás zavádí svojí fotografií Výlov (2) Robert Adamec, který to vše zachycuje v jednom balení zajímavého a atmosférou nasyceného snímku.
Výlov (2); foto Adamec-2
Atmosférou plný je také snímek s tématikou smrti, pohřbu a chudoby, jehož autorem je pavel43, a který nese název Boli časy, boli, ale sa minuli. Snímek pochází z roku 1969 a může být tak nejen ukázkou toho, že každý z nás někdy musí zemřít, ale také jistým otočením se do minulosti. Možná ne příliš sentimentálním způsobem.
Boli časy, boli, ale sa minuli; foto pavel43
A na závěr ještě ukázka toho, že i stokrát opakované téma lze pojmout takovým způsobem, že bude zážitek stát za to. Tématem je podzimní listí a světlo slábnoucího slunce na snímku s názvem Koncert barvy a světla, který vytvořil giomdesampre.
Koncert barvy a světla; foto giomdesampre