Netoužím po návratu k analogu, netruchlím nad starými dobrými časy bez digitálů. Přesto mám několik nemoderních manuálních objektivů. Ten, který nikdy nechybí v mém fotobatohu, je ale jen Peleng.
Když jsem ke své první digitální zrcadlovce začal hledat zajímavé objektivy, stalo se mi něco zvláštního. Ve vlastní skříni, v bazarech a v internetových aukcích mou pozornost stále uzurpovaly staré manuální objektivy.
Po krátkém váhání nad smyslem takového počínání jsem pořídil redukci (pro můj Olympus jen jednoduchou kombinaci bajonetu a závitu) a vyrazil na fotoprocházku s manuálním sklem 135 mm F2,0 – a bylo to hotové. Technická kvalita snímků sice kolísá od zázračné až po mizernou, ale ten zážitek za to stojí.
Po krátkých avantýrách s několika dalšími manuály přišel čas na skok do neznáma. Rozhodl jsem se pořídit si nějaké skutečně zábavné sklo – a rybí oko bylo na ráně. Když se k tomu přidal požadavek na přijatelnou cenu, nebylo moc co řešit, ve výběru zůstal některý ze Zenitarů, nebo osmimilimetrový Peleng. Po krátkém procházení diskuzních fór, online komunikaci s jedním holandským majitelem tohoto skla a zvážení toho, že Olympus má crop 2×, bylo vše jasné – Peleng je vítězem.
Technické parametry
- Ohnisková vzdálenost: 8 mm
- Světelnost: F3,5
- Rozsah clony: F3,5 až F16
- Minimální zaostřovací vzdálenost: 22 cm
- Hmotnost: 370 g
- cena: cca 8 500 Kč
(Skoro) šťastným majitelem
Dostupnost i ceny Pelengu v Česku byly v té době všelijaké (a podle všeho to dnes není o mnoho lepší) a moje nákupní lenost si s nimi příliš nezadala. Následoval tedy výlet na největší univerzální internetový obchod eBay a rozhodnutí, že vzhledem k rozdílu cen nemá příliš smysl hledat zde bazarový kousek. Zbrusu nový Peleng vyšel i tak na přijatelnou částku a poskytoval aspoň jakous-takous jistotu kvality.
1/20 s, ISO 400
Mým dodavatelem se nakonec stala americko-kanadsko-běloruská (ano, Pelengy rostou v Minsku ve firmě BeLOMO) společnost, která objektiv dodávala dokonce v sadách pro patřičný typ fotoaparátu. Peleng je totiž standardně vybaven prastarým, ale naštěstí spolehlivým závitem M42, potřebujete tedy příslušnou redukci. Kromě Nikonu (kde redukce obsahuje i optický prvek) jde vždy jen o jednoduchý prstenec. Ten v sadě vyšel v přepočtu asi na 200 Kč, nebylo tedy proč váhat.
Doručení by bylo bleskurychlé, nebýt zastávky u celníků. Clo vyřešil dopis stvrzující, že nehodlám objektiv dále prodávat, připočtení DPH mě ale neminulo, a koncová cena se tak pohybovala kolem 9 000 Kč. I tak ale nelituji, v balení byla originální krabička (která nápisy v azbuce děsila kolegy), koženkové pouzdro na zip, neužitečné, ale roztomilé barevné filtry do zadního závitu a samozřejmě i zmíněná redukce.
1/320 s, ISO 100
Fyzický stav objektivu odpovídal tomu, co jsem čekal už z internetových diskuzí. Celokovové tělo je sice dostatečně masivní, ale kromě držáků optiky nijak dokonale zpracované. Přední obruba byla už od výroby mírně „ťuknutá“ (evidentně už před lakováním) a vyražená písmena trochu náhodně vyplněná barvou také nepatří k výkřikům techniky. Přední i zadní čočky byly ale zcela netknuté a už při prvních zkušebních snímcích se ukázalo, že optika je v prvotřídním stavu.
Jiný přístup
Ovládání Pelengu patří do starých nostalgických dob. Vnější prstenec nastavuje clonu, přičemž příjemně pocvákává v předem definovaných polohách. Druhý prstenec otevírá „na plnou díru“ a naopak zavírá na nastavenou clonu. Zde však aretace v krajních polohách chybí a prstenec je navíc poměrně volný. Při focení jsem si tedy raději zvykl vždy jej před stiskem spouště pohladit ve směru šipky Lock.
1/500 s, ISO 200
Prstenec nejblíže u těla aparátu slouží k ostření, přičemž obsahuje i stupnici s označením hloubky ostrosti. Budete jej potřebovat častěji, než si možná myslíte. Ostření s „rybinou“ není zrovna záležitost pro hledáček. Po počáteční snaze hledat v deformovaném obraze nezaostřená místa jsem všechno vzdal a přešel zpět k osvědčenému odhadu. Na stupnici tedy nastavím odhadovanou vzdálenost, podívám se na hloubku ostrosti a jde se na to. Expozici naopak většinou nechávám na automatice fotoaparátu, která si i s takovýmto objektivem poradí docela dobře.
1/250 s, ISO 100
Překvapivá zábava
Obrazová kvalita je až překvapivě vysoká. Ostrost samozřejmě výrazně klesá směrem k okrajům (říci u rybího oka rohům by nebylo to pravé), ale není to nic, co byste u takovýchto snímků museli řešit. Pokud se vám povede správně zaostřit, je výsledkem snímek, který stojí za ukázání – samozřejmě se to mnohem lépe daří s dostatkem světla, které dovolí clonit na F8 či F11, což se ukázalo jako ideální kombinace.
1/250 s, ISO 100
Z optických vad stojí za připomenutí především chromatická aberace, která je v kontrastních záběrech jasně viditelná a potřebuje zásah editoru. Boj se světelnými odrazy naopak Peleng víceméně vyhrává, na čemž mají zásluhu hlavně docela povedené antireflexní vrstvy. Pokud je slunce v záběru, v obraze se sice objeví různé fléry, ty ale k tomuto typu objektivu prostě patří. Horší je to se zdroji světla poblíž okraje, které se projeví nevzhlednými závoji a fleky. Stačí samozřejmě o pár stupňů změnit záběr, je to další věc, kterou je u Pelengu potřeba hlídat.
Rybí oko a crop
Peleng je pravým rybím okem pouze na plnoformátových přístrojích, jen tam tedy vykresluje celý kruh doplněný tmavými rohy. Podle zkušeností majitelů FF zrcadlovek se ale zdá, že Peleng byl i tak původně navržen pro mírně odlišný formát některých sovětských aparátů a kruh je nahoře i dole mírně říznut.
Na běžných zrcadlovkách s crop faktorem větším než 1 samozřejmě získáte typicky deformovaný snímek s většími či menšími tmavými rohy. U mého Olympusu s cropem 2× pak snímek neobsahuje tmavé rohy vůbec, odpovídá tedy záběru rybího oka seříznutému na plný obdélník 4 : 3 – ostatně takto jsem je zamýšlel používat.
S trochou snahy můžete rybí oko použít i jako širokoúhlý objektiv. Chce to jen program, který umí deformaci odstranit a vše přepočítat do nezkreslené formy. Zvýrazní se tak ale neostrost a nedokonalosti na okrajích, a je proto vhodné počítat s takovými snímky jen pro menší rozlišení.
Pokud si Peleng pořídíte, užijete určitě spoustu zábavy. Neomezujte se ale jenom na širokoúhlé fotky architektury a deformované obličeje lidí. Skvělé záběry získáte s rybím okem těsně u země – zkuste takto vyfotit třeba běžícího sportovce a ukáže se vám úplně jiný svět plný pitoreskní dynamiky.
Využít se také dá minimální zaostřovací vzdálenost pouhé dva decimetry; skutečný pohled do makrosvěta to sice kvůli ohniskové vzdálenosti 8 mm nebude, ale v kombinaci s hyperfokální vzdáleností můžete získat třeba netradiční záběr rozkvetlé louky s jedním květem v popředí. Země je kulatá, zkuste ji tak vyfotit.
Článek vyšel v časopise DIGIfoto 04/2009