Vietnam a s ním i celá jihovýchodní část Asie se stává stále populárnější destinací i pro méně dobrodružné povahy. Láká odlišná kultura, krajina i přírodní úkazy, které u nás nenajdete.
Nejčastější vstupní branou do Vietnamu jsou mezinárodní letiště v Hanoji nebo v Ho Či Minově Městě (Saigonu). Otázkou, na kterou je dobré nalézt odpověď ještě před odletem, zůstává, kam z těchto destinací vyrazit.
Zatímco na jihu budete nejspíš objevovat deltu Mekongu nebo vás cestovní kanceláře odvezou s hromadou dalších turistů k tunelům Củ Chi, na severu čekají terasová rýžová pole v oblasti Sapa nebo třeba populární záliv Ha Long. Většinou jsou to cesty, na které si vyhradíte více než jeden den. Co když ale budete mít čas právě jen na jednodenní výlet?
Seřadiště pramic v přístavišti. Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/250 s, F5,6, ISO 200.
Cesta delší než obvykle
V tom případě se zkuste podívat třeba do oblasti Ninh Binh, kde se kousek od stejnojmenného města můžete projet na pramici několika říčními jeskyněmi a společně s tím se i fotograficky vyřádit. Do brašny jsem tak hodil Olympus OM-D E-M5 a k němu přibalil dva pevné objektivy: Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED a Xenon 40 mm F1,9 (s redukcí na formát micro 4/3).
Zřejmě turisticky nejoblíbenějším místem je Tam Cốc. Dostal jsem však radu, abych se mu vyhnul právě pro jeho přeplněnost a vydal se do neméně atraktivního Tràng An. Já jsem si na cestu vyhradil celý den – nakonec, dostat se z centra Hanoje vám klidně zabere i hodinu dvě. To jsem ještě nevěděl, že kdysi přístupná dálnice je pro motocykly uzavřena. Vedlejší silnicí tak cesta dlouhá téměř přesně sto kilometrů zabrala přes tři hodiny.
Do Tràng An jsem tak dorazil něco po poledni, zaplatil drobný poplatek za parkovné, koupil lístek na lodičku (zhruba sto korun) a protože jsem byl sám, čekal jsem, až se najdou tři další pasažéři, se kterými do loďky usednu.
Čekání na tu správnou loďku. Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/250 s, F5,6, ISO 200.
Jak si kdo vybere, tak si sedne
Byl příjemný slunečný den, takže na focení ideál – jen bylo třeba hlídat si parazitní boční světlo, aby nešlo do objektivu. Se mnou na lodičce seděli tři Vietnamci, kteří občas nadhodili nějakou komunikaci. Jenže já neuměl vietnamsky a oni ani česky, ani anglicky. Nakonec jsme to vyřešili tak, že každý mluvil svým rodným jazykem, což přinášelo nemálo komických situací. V závěru výletu jsem se tak musel se všemi na jejich přání vyfotografovat.
Olympus OM-D E-M5, Xenon 40 mm F1,9, 1/640 s, F5,6.
Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/800 s, F5,6, ISO 200.
Pádlování za nás obstarávala naše průvodkyně, které jsme ovšem ke konci víc než dvou a půl hodinové plavby s řízením loďky už pomáhali. Seděl jsem na zadní příčce loďky, takže mi ve fotografování zacláněli pasažéři přede mnou. Do příště jsem si tak poznamenal, že si mám vynutit sezení vepředu. Protentokrát jsem se s tím smířil, a když už, tak jsem se ostatní pasažéry snažil do celé scény zakomponovat.
Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/1250 s, F2, ISO 200.
Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/320 s, F5,6, ISO 200.
Zatímco venku jsem mohl ponechat nejnižší citlivost, protože světla bylo dostatek i při použití vyšších clonových čísel, v jeskyních jsem nasazoval i citlivost ISO 3200 a byl rád za světelnost F2 pevného 12mm objektivu.
Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/25 s, F2, ISO 3200.
Velké jasové rozdíly při východu z jeskyní dělaly expozici složitější. Dosáhnout kýženého výsledku bylo vždy něco za něco. Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/125 s, F5,6, ISO 3200.
Nakonec jsem po několika snímcích fotografování v jeskyních zanechal, raději si užíval cestu a hlídal strop, abych jej nenabral hlavou. Rozdíly mezi jednotlivými jeskyněmi navíc nebyly uvnitř zase tak markantní.
Zkusit to z nadhledu
Loďku bohužel při plavbě nezastavíte, takže fotografujete za cesty. Dvě a půl hodiny na lodi se jeví jako dlouhá doba, ale ty nejlepší záběry a úhly na vás nepočkají. Jakmile je nedáte na první dobrou, tak už je nedáte vůbec. Nebyl ani čas na výměnu objektivů. Nakonec jsem se rozhodl nechat nasazen jen širokáč a Xenon odpočíval v brašně.
Nebýt naší průvodkyně, tak by tahle fotka nevznikla. Chrám v menším sedle se schovával za stromem a vidět byl pouze při pohledu zpět. Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/1600 s, F2, ISO 200.
Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/500 s, F5,6, ISO 200.
Abych některé snímky oživil, rozumějte, aby tam nebyla jen čistá prázdná krajina, vyhledával jsem i momenty, kdy se ve scéně objevila nějaká loď před námi, nebo za námi. Nakonec to i dodalo krajině potřebné měřítko.
Na jednom místě byla povinná zastávka na společné focení. Pramice zde proplouvaly menším podzemním kanálem, přes který vedl most. Naši průvodkyni jsem sice zachytit z mostu nestihl, ale počkal jsem si hned na další loďku. Vznikl tak záběr s – alespoň pro mě – vcelku příjemnou kompozicí.
Najít ten správný úhel pohledu, počkat na přibližující se pramici a v pravý čas zmáčknout spoušť. Olympus OM-D E-M5, Olympus M. Zuiko 12 mm F2 ED, 1/250 s, F5,6, ISO 200.
Pod už ochlazujícím se sluncem jsme dorazili do přístaviště, schoval jsem fotoaparát a během pozdního oběda se psychicky se připravoval na tříhodinovou cestu zpátky.