Jméno člověka je něčím zvláštním, je součástí jeho identity, zastupuje jej navenek. Muži na dnešní fotografii týdne ale žádnou jedinečnost nemají. Jeden je pouhé číslo, druhý pak prostý klon.
Je zajímavé sledovat, co v lidské společnosti znamená mít jméno, nebo dát někomu či něčemu jméno. Asi si většina z nás vybaví biblickou scénu, kdy Adam pojmenovává všechnu polní zvířenu. Textu nejde o to říci, že každému poznanému objektu přiřadil pojem, ale spíše naznačit, že jsou mu podřízeny, že nad nimi má moc. V hebrejštině bylo jméno celoživotním programem – otec vybral jméno a tím do určité míry předurčil, jakým způsobem by se jeho dítě mělo chovat, ale také to, v čem a jak ho bude vychovávat.
To se nám do určité míry zachovalo také například u papežů, kteří si po volbě vybírají nové jméno. Všichni nedočkavě čekají, k odkazu koho se programově nová hlava katolické církve přihlásí. Totéž můžeme spatřovat také u anglických panovníků.
V naší době jde ale především o symbolickou hodnotu jména. Ať se již jedná o obchodní značky, pseudonym zpěváka či spisovatele. Navíc je důležitá ochrana dobrého jména, a to tak, že na ni pamatuje také zákon. Ač se za poslední tři tisíce let změnilo téměř vše, jméno zůstává čímsi cenným, nedotknutelným a vzácným.
Zajímavá je také diskuse okolo jmen ve filosofii. Tím, že něčemu dáme jméno, přiřkneme mu také určitý podíl na bytí – i když pouze v naší mysli, jazyku či fantazii. Naše myšlení je silně pojmové. Nevidomí studenti bývají často velice úspěšnými, ale neslyšící mají situaci o mnoho těžší, neboť jejich uvažování v pojmech je zcela odlišné od většinové společnosti. A tak je jméno stále vzácným zbožím, které má svoji nespornou hlubokou hodnotu a krásu. Nemusí být je něčím majetnickým, ale také tvořivým a krásným. Je součástí umění i politiky.
Jen ty nejhorší politické systémy redukovaly v pracovních táborech jména lidí na čísla. Věděli, že jim tím berou část lidství, jejich jedinečnost, důstojnost, možnost smysluplně se podepsat pod smlouvu nebo o sobě mluvit ve třetí osobě. Dnešní fotografie týdne, která nese jednoznačný rukopis Petera Cakovského, Dr. Clone and Number 4 tak může být podmětem k úvaze nad tím, jak sami se jmény zacházíme a jak je vnímáme. To, jak přistupujeme ke jménům totiž do velké míry vypovídá také o tom, jak vidíme hmotný svět.
Dr. Clone and Number 4 (foto: Peter Cakovský)
Snímek Mňamka, jehož autorem je Angel74, je na jedné straně roztomilou ukázkou makaka a na straně druhé výbornou prezentací technické vyspělosti snímku – od kompozice, přes hloubku barev až po ostrost. To vše v hravém a divácky zajímavém balení.
Mňamka (foto: Angel74)
Zcela jinak působí fotografie Františka Vrby s názvem Letmá úvaha o světle. Nabízí atmosféru určitého tajemna s nesporným uměleckým ztvárněním, ve kterém formě ustupují pravidla techniky, a umění se snaží dýchat samo sebou.
Letmá úvaha o světle (foto: František Vrba)
Jelikož se neodvratně blíží nástup jara, je možné pozorovat nejen krásu rostoucí ze země, ale také tu, která je opatřena lidstvím, která nese jméno. A právě jedna taková bytost je zachycena na snímku Z, který vytvořil uživatel s přezdívkou Mila.
Z (foto: Mila)
A na závěr ještě jeden oddechový pohled do přírody. Tentokráte s názvem Mámo, hoři ti noha!!! od pana Adamce.
Mámo, hoří ti noha!!! (foto: Adamec)