Výpověď industriální fotografie o konci jedné éry a nejistém začátku nových časů. V očích dělníka jsme našli zklamání, obavy a nejspíš i naštvanost.
Pracovní portrét – tak by se dala suše zaškatulkovat fotografie Koksař od Viktora Machy. Na první pohled upoutá v modři utlumené průmyslové pozadí a snad bleskem přisvícený obličej dělníka. Modrý pracovní oděv takřka splývá s okolím, stejně jako on dávno splynul s koksovnou. Na svou práci je sám a společníka mu dělá jen vysílačka – spojení s kolegy.
Pak jsem si přečetl dovětek a v hlavě se mi vyjevil příběh plný pathosu: „Tak už jen dva měsíce a konec, šlus, finýto. Třicet let běhám v špinavejch hadrech kolem rozpálených rour jak magor. Ve dne, v noci, za deště, za sněhu, furt. V létě vedro k nevydržení a v zimě je to snad ještě horší – z jedný strany mráz a z druhý horko. Svinská práce! Ale já ji měl vlastně rád.
„Nejde to vyhnat z hlavy. Ještě dvacet šicht a já nebudu stát u píchačky. Trochu brzo, ne? Čekal jsem, že to tu zruší, ale ten befel mě stejně překvapil. Budu bez práce, budeme bez peněz. Žena sedí doma už dva roky, děcka študujou. Nějakej měsíc vyžijeme z odstupnýho, ale co pak? Zdraví v háji, do důchodu to mám ještě daleko. Zaměstná někdo padesátiletýho chlapa z koksárny? Vždyť já se v tom dnešním světě ani nevyznám. Ujel mi vlak.“
„No nic. Jdem zase makat. Ještě není konec. Hlavu vzhůru, chlape! Nějak bylo, nějak bude…“
Koksař; foto v__m
Viktor Macha je v galerii DIGIarény znám pro své fotografie z průmyslových objektů. Jeho díla citlivě zachycují splynutí dvou duší – duše člověka a duše stroje. Je to proces zdlouhavý a bolestný a symbióza dvou naprosto rozdílných tvorů nastane, teprve až na stěnách šatny vyblednou všechny stránky Playboye. Jeden tvor pak bez druhého nemůže žít.
Minulý týden se v galerii sešly hned dva výborné zvířecí portréty. Dovolím si uvést je bez komentáře, neboť tyhle fotky mluví samy za sebe a říkají vše.
Charlie jinak a barevně...; foto Mihau
Hnusné počasí...; foto aragog
Pěkný detail přírody se povedl fotografce hella leandr. Fotografie má dobře nastavenou hloubku ostrosti a modrý nádech podporuje studenost a vlhkost podzimu.
Lapena v mlze; foto hella leandr
Méně často znamená více, v jednoduchosti je krása a pravidla kompozice funguji. O tom nás přesvědčil cevaron svým snímkem Cestou do nikam a pod jeho fotografií se objevilo větší množství pozitivních komentářů.
Cestou do nikam; foto cevaron
Příjemnou „odrazovkou“ nás poctil Martin Březa. Tahle fotografie má dobrou kompozici, dobré světlo a správně natočený polarizák.
Skloňte zrak; foto martin.breza
Dívat se na svět pěkně z blízka, hledat detaily a objevovat nové krajiny a nové příběhy. Fotograf fismen nalezl rudou poušť ve dřevě. Záměrná neostrost tady výborně funguje. Nejeden divák si řekl, že tohle by chtěl mít na stěně.
stromeček v poušti; foto fismen
Jistě hodně z vás zkoušelo nastavit dlouhý expoziční čas a po stisku spouště otočit zoomem. Lukáš Pecháček to provedl s objektivem namířeným na noční panelák a vznikla tak velice zajímavá fotografie s poutavým názvem Každý máme svůj svět. Jsme uzavřeni ve svých bytech pod světlem žárovky. Naše domovy skrz okna proudí kamsi do noční temnoty.
Každý máme svůj svět; foto Lukáš Pecháček
Barevný podzim pomalu doznívá. V počítači je spousta nezpracovaných fotek. Otevřu třeba tuhle z parku. Jak ji upravím? Reál nebo pastelky? Fotografie Podzim v parku od Roberta Adamce rozhodně není přesaturovanou omalovánkou. Romantický můstek a paprsky světla přímo vybízely k netradiční úpravě. Robert se do ní pustil a udělal to dobře.
Podzim v parku; foto adamec-2
Na závěr, opět malé odlehčení. To, že fotografování a vystavování je možné brát s humorem nám ukázal sirferda. Jeho „výfuková“ šestice je i s tajenkou.
Výfuky; foto sirferda