Spojení ohnutí zad a gotické výšky, únavy a vznešenosti, dvojího pohledu na stáří a trvání. I to zrcadlí fotografie týdne. Avšak nejen o tom je dnešní vítězný snímek, ukrývá v sobě mnohem více.
Gotika je styl, který dnes známe jednak z njestarších městských staveb, hradů, ale především z katedrál, které se snaží svojí mohutností a výškou ukazovat k Bohu. Prostor i čas jsou dány a existují nezávisle na věcech.
Nejsou tak konstituovány objekty, jak v duchu Descarteskovské tradice v baroku, kde samy objekty utvářely prostor. Gotika je v tomto ohledu objektivní, věčná a neměnná.
Oproti tomu starší žena působí v kontextu několika staletí místního kostela téměř jako mladice. A přesto je to ona, kdo se musí ohnout, kdo nevydrží tíži svého stáří. Tomáš Špidlík říkal, že můžeme být rádi, že stáří postupuje většinou od nohou. Opačné případy bývají velice bolestivé jak pro okolí, tak také pro samotného stárnoucího člověka více, než skutečnost, že nemůže vyjít schody.
Snímek s názvem Podvečerná omša musí byť... zachycuje zajímavý pohled na čas. Věčná, stále zpřítomňovaná mešní oběť v kostele nevykazuje žádné známky únavy či změny. A je zde člověk, který stárne – ubývá mu sil, možností, rozhledu. Je to on, kdo roste a může se vyvíjet, nikoli chrám, ale za tento růst platí každý živý tvor nemalou cenu.
Podvečerná omša musí byť, foto: Laugos
Je zajímavé si povšimnou toho, že věci v přírodě si obvykle snaží zajistit co možná nejdelší trvání. Jednu strategii „volí“ například kámen – je pevný, tvrdý, vodě trvá stovky let, než jej promění v písek. Nemůže se pohnout a změnám podléhá jen málo. Opačný přístup má kupříkladu zajíc. Ten plodí mláďata, která jakoby prodlužovala jeho bytí. A na rozdíl od kamene jej může být mnohem více, může se přemísťovat, přizpůsobovat se podmínkám a (i když to dá mnoho práce) není nutně odsouzen ke zkáze.
Paradoxně oba způsoby prodlužování bytí volí člověk – jednak má potomky, kteří jsou jistě odlišní od jeho já, ale přesto jeho pobyt v určitém slova smyslu prodlužují, ale také vytváří velká díla, která jeho odkaz aktualizují. Karel VI. možná již neměl žádného fyzického potomka, snad je i jeho genetická výbava nenávratně ztracena, ale zůstává po něm univerzita či most, které lidé dodnes obdivují, podobně jako po Beethovenovu Óda na radost. Pohyb, který vede ke smrti, tak může život naopak prodloužit, učinit jeho obsah natolik aktuálním, že přežije o mnoho let svého tvůrce.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je Laugos k fotografii, kde se tyto pohyby navzájem mísí a spojují a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých děl uplynulého týdne.
Pokud máte rádi IR filtry, pak jistě stojí za pozornost série snímků artAllis od Darksome Photography. Cílem jeho použití je nepochybně spojení staré myšlenky ženy jako symbolu plodnosti půdy či slunce, se kterým je modelka na fotografii barevně spojená.
Snímek Eskamotér se nikdy nenudí..., jehož autorem je No21 sází na hravost stínů, fragmentů zdi a vejce. Nevážnost s níž přistupuje fotograf k tvorbě je jistě zajímavá a inspirativní.
Eskamotér se nikdy nenudí, foto: No21
Zzed nabízí delší sérii snímků, které mají zachytit život v polském Krakově. Zobrazuje lidi, kteří interagují s městem, kteří jeho atmosféru žijí a zhmotňují. Tak jako slečna před klubem na snímku Krakow noc.
Krakow noc, foto: Zzed
A na závěr ještě hravá černobílá fotografie Lenky K. nesoucí název ..., snažící se zhmotnit pocit lehkosti, radosti a prožitku současného okamžiku.