Příroda nám nabízí často absurdní barevné kombinace, kterými zdobí ptáky. Snad žádné jiné suchozemské zvíře nedostalo do vínku takovou pestrobarevnou výbavu jako oni.
Podle Darwinovy evoluční teorie by se příroda měla chovat v zásadě racionálně. Měla by vyzkoušet velké množství kombinací různých parametrů u každého druhu zvířat a na základě toho, co se v přirozeném výběru osvědčí, by mělo zůstat to nejpraktičtější a nejlepší. Dnešní věda ví, že takto naivně interpretovaná evoluce by neměla šanci na úspěch. Ostatně jsou to právě živé organismy, které zasadily poměrně silnou ránu pro přírodovědecký redukcionismus, který prosazovali především fyzici.
Ten vycházel z jednoduché úvahy – co to je biologie? Soubor chemických reakcí v poněkud komplexnějším propojení. Má proto smysl studovat především chemii. Ale co je předmětem zkoumání chemie? Interakce elektronových obalů, o kterých ale chemie téměř nic neříká. Chemie tak je jen zvláštním případem fyziky. Jediná přírodní solidní věda je tedy fyzika. Jenže tak jak byly zkoumány živé struktury, tedy systémy s velkou složitostí, se ukázalo, že fyzika nedokáže podat žádné rozumné vysvětlení těchto jevů. Ne že by v živých organismech neplatily zákony fyziky nebo neexistovaly atomy, ale jejich struktura je příliš složitá.
Při pohledu na současnou vědu je možné říci, že řadu vývojových vzorců lze s větší či menší pravděpodobností odhadnout. Jsme schopni predikovat některé možné změny nebo se snažíme zdůvodňovat již existující fenomény. Přesto je stále zřejmější, že fenomén evoluce je čím dál hůř pochopitelný jako celek. Čím více jdeme do jeho hloubky a máme více dílčích znalostí, tušíme, že mechanismy nejsou tak triviálně jednoduché, jak se mohlo ještě před půl stoletím zdát. Možná může vzniknout i dojem, že čím více toho víme, tím více si uvědomujeme, že o celku můžeme vypovídat jen velmi obtížně.
Mandelík fialovoprsý (foto: Zahorec)
Zajímavým příkladem evolučního vývoje může být Mandelík fialovoprsý, kterého na stejnojmenném snímku představuje Zahorec. Proč je právě takto barevný a ne jinak? Proč u něj převážila barevnost před nenápadností? To jsou otázky, na které je možné podat odpověď, ale reagovat na otázku, proč tomu není jinak, nelze. Příroda je tak stále složitá a nepochopitelná. A snad právě proto krásná.
Křižovatky (foto: František Vrba)
František Vrba nabízí zajímavý pohled na koleje, který doslova vybízí k řadě různých možných interpretací. Koleje mohou být alegorií života a nenápadně stranou stojící výpravčí tím, kdo vše řídí. Je to osud? Bůh? Nebo jen nezúčastněný pozorovatel? Těžko říci. Každopádně snímku nechybí výborná atmosféra a mimořádně dobré výtvarné zpracování. A také víceznačný název – Křižovatky.
Gold Longiness Watch (foto: Giom de Sampre)
Pokud máte rádi hodinové strojky, tak jistě stojí za shlédnutí Gold Longines Watch, jehož autor Giom de Sampre doplnit technický artefakt již klasickým grafickým doprovodem.
Po stopách světla (foto: Angel74)
Pekným snímkem z přírody, kterému nechybí atmosféra ani dobré technické zpracování je Po stopách světla,který vytvořil Angel74.
A iné pominuteľnosti (foto: Jgf3)
A na závěr ještě fotografie, která dokonale zapadá do kontextu letních cest. K názvu A iné pominuteľnosti..., zřejmě není potřeba cokoli přidávat. Snad jen, že autorem je Jgf3.