Když jsou oči důležité – pět praktických tipů pro lepší portéty

Pokračování 2 / 6

Techniku není radno podceňovat

V současné době, kdy již většina mobilních telefonů disponuje ucházejícím vestavěným fotoaparátem a v některých případech i speciálním portrétním režimem, by se mohlo zdát, že je zbytečné pouštět se do portrétu za pomoci digitálního fotoaparátu.

Ačkoli je možné vyfotit portrét i pokročilým kompaktem, obvykle dosáhnete mnohem lepších výsledků při snímání digitální zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou (systémovým kompaktem), které umožňují zvolit nejvhodnější ohnisko a světelnost objektivu a jsou osazeny násobně větším obrazovým snímačem, než v případě kompaktních aparátů. To má pozitivní vliv na kvalitu fotografie, zvláště pak na nižší množství šumu při použití vyšší citlivosti.

 
Obě fotografie jsou snímané stejným objektivem 45 mm při cloně F1,8, zásadní rozdíl je však v míře rozostření pozadí, jelikož se změnila vzdálenost mezi fotoaparátem a dítětem.

Použití zrcadlovky, bezzrcadlovky nebo pokročilého kompaktu však má své opodstatnění, a to především z hlediska úhlu záběru a také optické kvality výsledné fotografie. Objektiv je totiž okem fotoaparátu a jeho kvalita je tak mnohem důležitější než to, jestli fotíte zrcadlovkou od Nikonu či Canonu.

Pokračování 3 / 6

Objektiv je základ

Jako ideální (efektivní) ohnisko pro portréty je doporučováno 85 mm – toto ohnisko se mimo jiné nazývá portrétní a v době analogové fotografie bylo v daném žánru nejpoužívanější. Současná nabídka objektivů toto ohnisko bez problémů pokrývá a je pouze na fotografovi, který objektiv zvolí.

Obecně je možné doporučit spíše delší než kratší ohniska, protože mají odlišné podání perspektivy a jejich vedlejším efektem je zploštění prostoru, tedy pozadí snímku delší ohniska subjektivně více „přitáhnou“ k portrétovanému, než je tomu u kratších ohniskových vzdáleností. Naprosto nevhodná jsou pro portréty ohniska krátká s širokům úhlem záběru, rozhodně byste neměli fotit portrét s (efektivním) ohniskem, které je kratší jak 35 mm.

V případě, že nemáte k dispozici objektiv s pevným ohniskem anebo budete fotografovat kompaktem, je nejlepším řešením co nejvíce objektiv vyzoomovat a poodstoupit od fotografované osoby, díky tomu dosáhnete i v případě obyčejného „setového“ objektivu nebo ultrazoomu, relativně rozostřené pozadí, které je při portrétní fotografii prakticky nezbytné (viz dále).

Vedle ohniskové vzdálenosti je druhým nejdůležitějším parametrem objektivu jeho světelnost – ta má vliv jednak na množství světla, které je objektiv schopen přenést na snímač a jednak na hloubku ostrosti. Více přeneseného světla oceníte v okamžiku, kdy fotíte ve zhoršených světelných podmínkách, lepší světelnost vám umožní pracovat s kratším časem nebo nižší citlivostí ve srovnání se standardním zoomem s horší světelností.

U všech tří snímků je shodné nastavení fotoaparátu, pouze se měnila clona a s ní také expoziční čas. Postupně je použita clona F1,8 dále F5,6 a nakonec F11 – rozdíl v ostrosti je v tomto případě krásně viditelný

Malá hloubka ostrosti je velmi důležitá v okamžiku, kdy chcete oddělit hlavní objekt od pozadí takovým způsobem, kdy je pozadí rozostřené a obličej je ostrý. Abyste takového efektu dosáhli, je třeba pracovat s objektivy, které mají světelnost F1,2 až F2, pokud je světelnost objektivu horší (F4 nebo F5,6) bude hloubka ostrosti větší, a tudíž i pozadí na fotografii ostřejší.

Jaký je rozdíl mezi světelností a clonou značenou F a T

Horší světelnost můžete „dohnat“ delším ohniskem – pokud tedy nemáte k dispozici objektiv např. 85 mm F1,8 ale vlastníte objektivy 18–55 mm F3,5–5,6 a 50–200 mm F4–5,6, pak je určitě lepší variantou vzít si druhý jmenovaný a fotografovat při ohnisku 150–200 mm s plně otevřenou clonou.

Pokračování 4 / 6

Oči na prvním místě

Velmi důležitá je při fotografování portrétu správná expozice a také správné zaostření snímku. V případě expozice můžete ponechat měření na automatice (pokud tedy nepoužíváte záblesková světly, kdy se pracuje ponejvíce v manuálním expozičním režimu) – ideální je režim celoplošného měření, případně celoplošné měření se zdůrazněným středem. Ať tak či tak, dbejte hlavně na to, aby na snímku nebyly přepaly – těch se při postprodukci nezbavíte. Mírná podexpozice však ničemu nevadí a fotografii snadno zesvětlíte.

12 tipů kam s rukama nejen při fotografování portrétů

Také automatické ostření je velmi komfortní a spolehlivou cestou k povedenému portrétu. Pokud jste zvyklí používat při ostření pouze středový ostřící bod, doporučuji se tentokrát od tohoto zvyku oprostit a zvolit bod, který leží nejblíže oku portrétovaného. Při práci s malou hloubkou ostrosti (při 85 mm F1,8 je to několik málo centimetrů) a používání techniky překomponování existuje reálné riziko, že vinou posunu aparátu nebude ležet oko v hloubce ostrosti. Výsledkem pak může být např. ostrá špička nosu a rozostřené oči.

 
První fotografie je pořízena ohniskem 17 mm (34 mm EQ) a druhá ohniskem 45 mm (90 mm EQ), viditelný rozdíl je nejen v podání perspektivy, ale také v rozdílném zachycení tváře, které je přirozenější u delšího ohniska.

Jak je patrné z výše uvedeného, ostření na oči je u portrétu stěžejní a platí jednoduché pravidlo – vždy se ostří na bližší oko. V případě že fotografujete portrét čelní, nikoli z tříčtvrtečního pohledu, pak je jedno, na které oko zaostříte, dbejte však toho, abyste stáli opravdu čelně k portrétovanému, zamezíte tím situaci, kdy bude jedno oko ostré a druhé ne.

Pokračování 5 / 6

Kompozice

Z pohledu kompozice je velmi důležité si uvědomit dvě věci, a to fakt, že hloubka ostrosti leží přibližně jednu třetinu vzdáleností před fotografovaným objektem a dvě třetiny za ním. A také to, že chcete-li mít pozadí na snímku rozostřené, musí být vzdálenost mezi vámi a portrétovaným kratší než vzdálenost mezi portrétovaným a pozadím. V opačném případě bude pozadí mírně ostré i v okamžiku, kdy použijete světelný objektiv.

Pravidla pro fotografování portrétu jsou teoreticky poměrně prostá – pracovat s malou hloubkou ostrosti, ve směru pohledu portrétovaného by mělo být na fotografii více volného místa, ostří se vždy na oči (bližší oko) a u osob s brýlemi je třeba dbát na pozici obrouček na tváři.

Kompozice je velmi individuální – pro někoho je zde ořez příliš těsný, pro někoho je v pořádku

V praxi je pak třeba dbát ještě dalších věcí – ačkoli se u portrétu pracuje v režimu priority clony, nezapomínejte si hlídat také expoziční čas, můžete se totiž dostat do situace, kdy bude příliš dlouhý na focení z ruky. Vhodný expoziční čas pro portrétní fotografii je někde mezi 1/100 až 1/250 s, což už je dostatečně krátká expozice pro eliminaci rizika rozmazání pohybovou neostrostí.

Dalším nešvarem mnoha amatérských fotografů je přílišné soustředění na obličej a nekontrolování pozadí. Mnohdy tak portrétovaným z hlavy vyrůstají stromy či lampy veřejného osvětlení, případně je pozadí příliš strukturované anebo splývá barevně např. s vlasy modelky. Chybou je také příliš těsný ořez fotografie kolem hlavy nebo dotek okraje snímku.

Z pohledu kompozice je u portrétu optimální pracovat se zlatým řezem či pravidlem třetin – v obou případech rozhodně neuděláte chybu. Dokonce ani středová kompozice není špatnou volbou, chce to ale čelní pohled, velký detail tváře a ideálně kontrastnější osvětlení.

Pozor dávejte na příliš velký nadhled a podhled – v prvním případě může dojít ke zkreslení proporcí těla, ve druhém případě pak ke „zbožštění“ fotografovaného. Mírný podhled se používá například při focení státníků nebo významných osobností. Nejlepší je fotografovat z očí do očí.

Zlatý řez – konstrukce a využití ve fotografii

Pokud má portrét vypadat přirozeně, pak je vhodné „nastavit“ si portrétovaného do mírně nepřirozené polohy – konkrétně je třeba, aby natáhnul krk a vysunul hlavu vpřed jako želva. V takové pozici totiž na fotografii krásně vynikne hrana čelistí, a především dosáhnete toho, že nebude hlava splývat v krkem. Jestliže vyfotíte portrét v přirozené poloze hlavy, nebude vypadat dobře, jelikož na snímku bude hlava a krk příliš blízko a fotka nebude mít hloubku.

Pokračování 6 / 6

Světlo

Fotografie je o světle a vždy bude. Pro portrétní fotku můžete využít jak umělého – ateliérového – osvětlení, tak i přirozeného světla. Každá z variant má své výhody, nicméně na amatérské úrovni většina fotografů pracuje primárně s přirozeným světlem. V takovém případě je vhodné pracovat jednak s odraznou deskou, která dokáže krásně rozzářit tvář a navíc dodáte fotografované osobě jiskru do oka pomocí odrazu.

Podle toho, zda chcete pracovat se světlem kontrastním nebo jemným, je třeba volit také denní dobu pro fotografování – v prvním případě to bude focení v průběhu dne, ve druhém naopak brzy ráno nebo pozdě odpoledne až v podvečer, kdy můžete využít tzv. zlaté hodiny –  slunce je nízko nad horizontem, světlo je velmi měkké až difúzní a má zlatavý nádech.

 
​Zvláště u černobílé portrétní fotografie se velmi často používá kontrastního nasvícení

Nezapomínejte s modelem či modelkou mluvit! Není totiž horší fotografování, než když se snažíte fotit někoho, kdo nemá zkušenosti s pózováním a sami si neřeknete, jak se má postavit, podívat, otočit apod. Zkrátka a dobře nezapomínejte komunikovat a nikdy se nad portrétovaného nepovyšujte – v takovém případě se „uzavře“ a výsledné snímky nebudou mít šťávu.