Portrétní fotografie je jedním z nejrozšířenějších žánrů mezi amatérskými fotografy. Aniž by si to třebas uvědomovali, pořídí portrét téměř všichni, kdo někdy zmáčknou spoušť. A opakovaně se dopouští stejných chyb. Jakých?
Rodinná fotografie, podobenky domácích mazlíčků, snímky z cest typu „Já na pláži“ patří svým způsobem do kategorie klasické portrétní fotografie, která se řídí určitými zákonitostmi.
Ukázka dobře zvládnutého portréru (foto Miroslav Kuběna: Vojta)
Většina fotografů se s oblibou spoléhá na automatiku fotoaparátu a popravdě většina je také s výsledkem spokojena, aniž by si uvědomila, že jejich dílo až tak skvělé není. Pokud se chcete v této disciplíně zdokonalit, je dobré řídit se několika dobrými pravidly a vzít v úvahu hlavní zákonitosti, které ovlivňují (technickou) kvalitu snímku. A které to jsou?
Expoziční trojúhelník
Předem a především: Chceme-li mít portrétování pod kontrolou, je nutné pochopit vztahy mezi základními expozičními parametry – citlivostí (ISO), velikostí clony (F) a doby expozice (s), které bývají označovány jako expoziční trojúhelník. Tato problematika není tématem tohoto článku, proto, pokud jste o těchto pojmech nikdy neslyšeli, mrkněte na tento ODKAZ.
1. Světlo
Zásadním předpokladem pro ostrý a technicky precizní snímek je dostatek světla proudícího správným směrem, přičemž platí jednoduchá rovnice: Čím více světla, tím více obrazových informací a ve výsledku čistší obraz s dobře prokreslenými detaily. Pokud máte dostatek světla, můžeme nastavit nižší citlivost bez obav z rizika pohybové neostrosti, která je důsledkem nastavení příliš dlouhé doby expozice.
foto JanysF: Princezny... a Terča a Týnka
2. Optika
Respektive výběr správného ohniska. Existují speciální portrétní objektivy – pevná světelná skla (50 mm, 85 mm, 105 mm, 135 mm ad.), ale portréty lze pořizovat také objektivy s proměnlivým ohniskem (zoomy, nejlépe cca 70–200 mm). Zjednodušeně platí, že s kratším ohniskem hůře dosáhnete plynule rozostřeného pozadí, zejména pokud budete chtít zachovat ostrý celý hlavní objekt (myšleno do hloubky), zatímco s delším ohniskem snáze odpíchnete model od pozadí.
Samozřejmě záleží na tom, jakou část postavy chcete zachytit – obličej, celá postava atp., neboť každé ohnisko vyžaduje určitý odstup pro korektní („slušivé“) podání portrétované osoby (viz perspektivní zkreslení níže).
Rozdíl v podání pozadí při cloně F4, vpravo 50 mm, vlevo 200 mm, podle dofsimulator.net (autor kresby: Denis Cristo, pozadí autor: Jeff Hitchcock)
na perspektivní zkreslení! To nesouvisí s výběrem ohniska, ale se vzdáleností, z níž model fotíte. Zkreslení je patrné zejména při fotografování s nastavenou kratší ohniskovou vzdáleností: čím blíže k objektu stojíte, tím je hloubka ostrosti menší a více rozostřené pozadí, ale může dojít k deformaci reálných proporcí fotografovaného. Totéž platí při nedostatečném odstupu při focení s dlouhým ohniskem – tvář a tělo modelu se zploští a ztratí hloubku, plastičnost, což většinou nebývá příliš lichotivé.
3. Clona
Každý objektiv má hodnotu clony, při níž nejlépe kreslí, tzv. sweet spot – detaily jsou nejostřejší, obrazové vady minimální. Špičkové pevné objektivy jsou ostré i na tzv. plnou díru, nejlepší výkon však podávají až po mírném přiclonění – obvykle o 2 clony; u složitějších optických konstrukcí (především levnějších, setových zoomů) je však nutno počítat s podstatnějším navýšením hodnoty clony (např. až F11).
Ne vždy musí být malá hloubka ostrosti žádoucí, zde je čitelné pozadí zásadní součástí kompozice snímku (foto Lilu1: Jan)
Nastavení clony je tak vždy otázkou volby a tvůrčího záměru: na tzv. plnou díru dosáhnete menší hloubky ostrosti a více eliminujete rušivé prvky v pozadí. Ale pozor: díky menší hloubce ostrosti může být složité udržet objekt v oblasti zaostření, ať už v důsledku pohybů vlastních nebo pohybu modelu. Při zaclonění objektivu zase získáte lepší kresbu a ostrost, nedosáhnete však rozostřeného pozadí.
Existuje řada programů a aplikací na výpočet a simulaci hloubky ostrosti, např. zde.
4. Rychlost závěrky
Nastavení správného času expozice zabrání rozmazání obrazu v důsledku pohybu a otřesu fotoaparátu. V tomto případě opět není záhodno spoléhat na automatiku, která leckdy tíhne k nastavení delších časů místo toho, aby adekvátně navýšila citlivost. Pro nastavení správného času při fotografování víceméně nehybných objektů platí jednoduchá pomůcka: Pokud je ohnisko (efektivní!) 50 mm, potom by rychlost závěrky měla být nastavena na minimálně 1/50 s, pokud 200 mm, potom 1/200 s.
Jestliže fotografujete z ruky, vyplatí se zapnutí stabilizace, čímž získáte k dobru, podle účinnosti stabilizace, 3–4 EV, zjednodušeně řečeno budete moci pracovat s delšími expozičními časy. Ovšem pozor: účinnost stabilizace a obecné doporučení týkající se poměru ohnisko–doba expozice se vztahuje pouze k vaší schopnosti udržet fotoaparát v klidu! Druhou zásadní proměnnou je pohyb fotografovaného objektu…
Pro zmrazení pohybu vám čas odpovídající jedné setině ohniskové vzdálenosti stačit nebude (foto jája1976 - Petra)
…Klidný model aneb nedýchat: S povelem „Nedýchat!“ se většina z nás setkala při návštěvě radiodiagnostického oddělení. Pro pořízení dobrého rentgenového snímku je nezbytná nehybnost ozařované osoby. S nadsázkou to platí i při fotografování portrétů. Dýchání samozřejmě zakázáno není, nicméně hyperaktivní objekt též není žádoucí, pokud se tedy nejedná o záměr… v tom případě už se dostáváme k jiné fotografické disciplíně, než je klasický portrét, pro niž platí poněkud jiná pravidla…
5. Režim ostření
Automatické, nebo ruční ostření? Jeden by si myslel, že se může při pořizování portrétů plně spolehnout na automatické ostření – objekt se přece nehýbe. Ovšem autofokus není neomylný a už vůbec nedokáže předvídat vaše tvůrčí záměry. Obzvláště při práci s malou hloubkou ostrosti se vyplatí buď zcela ruční ostření, nebo kombinace autofokusu a jemného manuálního doostření, které je dostupné i u nejlevnějších modelů zrcadlovek. Pokud nemáte k dispozici velký, jasný hledáček, vyplatí se využít moderních pomůcek, jako je zvětšení zaostřované oblasti nebo zvýraznění hran objektu.
Ukázka perfektního zaostření při velmi malé hloubce ostrosti (foto Bullss - Pšššššt !!!)
Při práci s malou hloubkou ostrosti není záhodno používat metodu zablokování ostření namáčknutím spouště a následným překomponováním. Už jen malé vychýlení fotoaparátu, může vést k nenapravitelným škodám.
[perex: autor Karmiana]