Portrétní fotografie zasahuje do celé řady žánrů. Můžeme se setkat s portréty reportážními, dokumentárními, erotickými i glamour. Portrétovaný může být zasazen do specifického prostředí, může být zachycen v kontextu s okolní architekturou i při oblíbené činnosti, ale může být od svého okolí i zcela oddělen. Výčet situací a fotografií, kde se setkáváme s portréty, a kdy je sami fotografujeme je nevyčerpatelný. Přesto je vhodné zopakovat si určité základy fotografování tohoto, na první pohled obyčejného, žánru.
S čím fotit?
Na fóru nejen DIGIareny se pravidelně objevují dotazy na techniku nejvhodnější k portrétní fotografii. Protože při focení portrétů je silným výrazovým prostředkem malá hloubka ostrosti, doporučuji použít zrcadlovku (na značce nezáleží), která s vhodným objektivem práci s hloubkou ostrosti umožňuje. Který objektiv je ale ten vhodný? Jelikož fotografujeme portréty ze vzdálenosti 0,5−2 m, volíme většinou kratší teleobjektivy s ohniskovými vzdálenostmi 70−135 mm (ekvivalent kinofilmu), které dovolují fotit jen tvář, případně tvář a ramena. Tabulka shrnuje běžně používaná portrétní ohniska. To samozřejmě neznamená, že nelze vyfotografovat působivý portrét rybím okem.
| Systém | Velikost snímacího pole | portrétní ohnisko (fyzické) |
| DSLR s 4/3 čipem | 18 × 13,5 mm | 35−65 mm |
| DSLR s APS-C čipem | 23,7 × 15,5 (22,7 × 15,1) mm | 50−85 mm |
| DSLR s FF čipem a SLR | 36 × 24 mm | 70−135 mm |
| Střední formát 645 | 45 × 60 mm | 105−200 mm |
Pro získání minimální hloubky ostrosti je vhodné volit objektivy s co nejnižší světelností (co nejmenší clonové číslo), zpravidla F2,8 u zoomů a F1,4−2 u pevných ohnisek. Portrétní fotografové pracují často s pevnými ohnisky, právě kvůli výborné světelnosti. Na zrcadlovky s malým čipem lze použít základní 50mm objektivy, které se prodávají za ceny od 2 000 Kč výše a jsou opticky velmi kvalitní. Srovnávací test tří takovýchto skel jsme před časem publikovali. U zoomů je situace poněkud komplikovanější, protože kvalitní světelný zoom je vcelku drahý, i zde se však dá vybrat, jak ukázala recenze světelného zoomu 24−70 mm, nebo srovnávací recenze základních světelných zoomů.
Ohnisko delší než základní ale fotografové nevolí jen kvůli úhlu zobrazení, ale především proto, že u delších ohnisek dochází k rychlejšímu rozostření scény směrem od roviny zaostření. Na fotografiích níže je portrét exponovaný setovým objektivem (nastaveným na nejdelší ohnisko a nejnižší clonové číslo) a amatérským teleobjektivem. Rozdíly v hloubce ostrosti jsou evidentní.
max. velikost | max. velikost
Ohnisko 50 mm, F5,6 (fotografie byla exponována v šeru s přispěním blesku s korekcí -2 EV) a ohnisko 300 mm, F5,6 (snímek byl exponován na ostrém slunci, tudíž nebyl problém nastavit krátký expoziční čas, jaký virtuální ohnisko 500 mm vyžadovalo; ostré slunce ale na portrétovaném vytvořilo škaredé ostré stíny)
Prakticky to znamená, že při stejné cloně je pozadí na fotografii pořízené ohniskem 70 mm ještě relativně plné detailů, zatímco na ohnisku 300 mm (při stejném poměru zobrazení a stejné cloně) je pozadí již zcela rozostřené (viz ukázkové snímky), což lépe pomáhá izolovat ústřední motiv fotografie. Proto velmi působivé fotografie vznikají s použitím středoformátové zrcadlovky (formáty 6×4,5, 6×6, 6×7 a 6×9), která dovoluje použití delšího fyzického ohniska i na běžné scény.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Z fotografií je zřejmé, že delší fyzické ohnisko dokáže lépe izolovat model od rušivého pozadí; fotografie byly exponovány při cloně F5,6 a ohniscích zleva 70 mm,135 mm a 300 mm
Pokračování 2 / 4
Vše závisí na světle
Jak se světlem?
Fotografování se světelnými objektivy má tu výhodu, že lze používat i velmi krátké expoziční časy v kombinaci s nejnižší nastavenou citlivostí, nebo je možné je použít i za velmi špatných světelných podmínek. Přesto je vhodné si často pomoci dosvícením stínů.
To je nezbytné především při fotografování za kontrastního osvětlení, které tvoří ostré stíny, temné oči a zdůrazňuje vady pleti. Výbornými pomocníky nejen pro focení portrétů se tak stávají odrazné desky a externí blesky. Některé scény jsou však natolik kontrastní, že se fotograf ztrátě kresby prakticky nemůže vyhnout ani s externím bleskem a odraznou deskou.
max. velikost | max. velikost
Zejména ve špatných světelných podmínkách oceníte světelný objektiv
Externí blesk je vhodný, je-li vybaven výklopnou zábleskovou hlavou. Světlo je pak možné směrovat a odrážet od stropu, stěn, nebo i podlahy. Zpravidla platí, že čím delší je dráha světla, kterou musí urazit, čím tmavší je plocha, od které se světlo odráží a čím širší je nastavené ohnisko zoomové hlavy, tím více výkonu blesku je zapotřebí. Pro fotografování za denního světla v kombinaci s malým clonovým číslem je nezbytností funkce synchronizace blesku na krátké časy závěrky. Použití této funkce však stojí další výkon blesku.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Snímky byly exponovány zleva bez blesku, s bleskem interním, s bleskem externím odraženým od vestavěné odrazné destičky a s odraženým světlem od zlaté a bílé odrazné desky
Levnějším příslušenstvím než externí blesk je odrazná deska. Standardně by měla mít plochu kruhu o průměru 0,5 m (použita u fotografií v článku) nebo větší. S velkými odraznými deskami se v exteriéru obtížně manipuluje. V kombinaci s externím bleskem je možné fotografovat i v exteriéru se světlem odraženým od odrazné desky.
Odraznou desku oceníte především v exteriéru, v brašně nezabere mnoho místa ale efekt je znát
Většina fotoaparátů dovoluje ovládání externího blesku bezdrátově mimo tělo fotoaparátu, což umožňuje lepší nasvícení portrétované osoby. Fotografie níže byly fotografovány s odraznou deskou o průměru 50 cm. Na první fotografii odrážela deska světlo z okna a osvětlila tak pravou tvář modelu, druhý snímek byl exponován bleskem odraženým od odrazné desky zespodu
max. velikost | max. velikost
Odrazná deska je relativně velkým zdrojem světla, netvoří tudíž ostré rušivé stíny jako blesk; na fotografii vpravo byla použita k odražení tvrdého světla externího blesku
Problematické může být stanovení korektní expozice tam, kde se tonalita pozadí (a okolí) výrazně liší od tónu obličeje modelu. V takové situaci je nutné exponovat buďto s bodovým měřením expozice nastaveným na obličej portrétovaného, často ještě doplněné o korekci expozice. Zde platí pravidlo, že ztráta kresby ve světlech i ve stínech je daleko méně rušivá, než ztráta kresby v obličeji modelu.
Osobně v takovýchto situacích často používám bodové měření a korekci +2/3 EV, aby byla pleť dostatečně světlá. Při fotografování modelů s různou barvou pleti je třeba zvolit vždy odpovídající korekci. Drobné „doladění“ tonality, kontrastu, barevného podání a doostření snímku je možné ponechat až na vyvolání snímku z RAWu.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
U těchto fotografií bylo pro správné nastavení expozice použito (zleva doprava) korekce expozice +2/3 EV, bodové měření a zámek automatického měření expozice s bleskem
Pokračování 3 / 4
Ostření a líčení
Ostřit na oko!
Fotografujete-li kompaktním fotoaparátem, můžete tuto kapitolu s klidem přeskočit, protože kompakty mají natolik velkou hloubku ostrosti, že je s nimi velmi obtížné dosáhnout špatného zaostření. Čím je ale hloubka ostrosti nižší, tím je důležitější korektní zaostření.
Vždyť i při fotografování s DSLR s malým čipem a levným ohniskem 50 mm (F1,8) je při zaostření na 1 m hloubka ostrosti jen 2,57 cm a při zaostření na kratší vzdálenost, nebo při použití delšího ohniska je rozsah hloubky ostrosti ještě menší (viz kalkulačka hloubky ostrosti).
Zpravidla je důležité ostřit na bližší oko, protože to je přesně bod, na který se bezděky zaměřujeme a na který „ostříme“ náš pohled. Proto je důležité pečlivě volit ostřící bod, který zvolíme a nespoléhat se jen na automatiku. Aby fotoaparát správně zaostřil, je nutné, aby fotograf předvídal, jakou scénu a jakou kompozici zvolí a dle toho nastavil fotoaparát.
Je samozřejmě možné zvolit univerzální středový ostřící bod, ten namířit na oko, zaostřit (namáčknout spoušť), zakomponovat a exponovat. Při komponování však hrozí riziko, že fotograf neudrží oko v rovině zaostření a snímek bude nesprávně zaostřený.
Body pasivního autofokusu, kterým jsou vybaveny všechny nynější digitální zrcadlovky, porovnávají kontrast. Zaostření indikují tehdy, je-li kontrast při zvolené zaostřené vzdálenosti nejvyšší. Je to podobné, podíváte-li se skrze hledáček na rozhraní černé a bílé plochy. Při špatném zaostření bude hranový kontrast minimální, černá bude přecházet v šedou a ta v bílou, zatímco při správném zaostření je jasně vidět kontrastní linie.
Moderní DSLR bývají vybaveny také tzv. contrast detect AF, který používají v režimu živého náhledu LiveView. Jedná se o zcela jiný systém ostření, který nedosahuje rychlosti běžného „hledáčkového“ autofokusu a proto je pro dynamický žánr portrétu jen obtížně nepoužitelný.
max. velikost
Schéma živého náhledu u amatérské DSLR Sony A350
Ostřící body mohou také ostřit špatně, či nemusí ostřit vůbec. To se stává v situacích buďto za nedostatku světla, kdy ostřící bod jednoduše nevidí, nebo naopak při fotografování scén velmi jasných, které senzor AF oslepí. Často se v redakci setkáváme s objektivy třetích výrobců, které jsou sice s originálními zrcadlovkami kompatibilní, ale trpí front focusem (FF), či back focusem (BF).
Jak názvy napovídají, objektiv ostří před, nebo za správnou rovinu zaostření. Jedná se o běžnou závadu, která vyžaduje seřízení objektivu s konkrétním fotoaparátem a běžně se na ni vztahuje záruční servis. Před focením portrétů je ale třeba objektiv na FF/BF otestovat, aby pak fotograf nebyl zklamán z celé série jinak povedených portrétů.
Doplňky, prostředí, černobílý portrét a make-up
Již v úvodu jsem nastínil, že téma portrétu je velmi široké, o čemž svědčí i dlouhá řádka knih, věnujících se tomuto žánru. Fotograf může modelu pomoci celou řadou nejrůznějších doplňků, od rostlin, přes umělé špičáky, zrcadlo, svíčku, deštník a všechny možné moderní módní doplňky pláštěnku nevyjímaje.
max. velikost | max. velikost | max. velikost
Od rostlin, přes umělé špičáky, zrcadlo, svíčku, deštník a všechny možné módní doplňky pláštěnku nevyjímaje
Fantazii se meze nekladou. Skutečnost, že většina portrétních fotografií vyniká malou hloubkou ostrosti, která model odděluje od okolí samozřejmě neznamená, že samo okolní prostředí nemůže portrét dokreslovat, nebo na fotografii přímo hrát hlavní úlohu.
Fotografii portrétu může pomoci, ale i ublížit celá řada drobností, doplňků. Mnoha portrétním snímkům sluší převedení do černobílého provedení, které odfiltruje rušivé barvy v pozadí a dovolí vyniknout výrazu tváře portrétovaného. V černobílé fotografii se běžně portréty exponují s barevnými filtry, a to s oranžovým a červeným. Oba filtry zesvětlují pleť (a všechny oranžové a červené odstíny) a mírně zvyšují kontrast fotografie, přitom účinek červeného filtru je silnější. Na fotografiích níže jsou v řadě vyvolány z RAWu varianty barevná, černobílá a černobílá se simulací červeného filtru.
Při fotografování portrétů je vhodné použít make-up. Nemusí být výrazný, i když i o tom by se daly vést dlouhé diskuze, měl by především odstraňovat lesk pleti (např. pudrem) a její drobné vady. Vyretušovat malé znamínko je s klonovacím razítkem práce na pár sekund, ale odstranění lesku pleti již tak snadné není. Hodně pozornosti je třeba věnovat očím, protože přímo na ně fotograf ostří, tudíž budou nejostřejší oblastí fotografie i hlavním motivem.
Příliš důležité nejsou oční stíny, které, jsou-li výrazné, mohou působit, jako by modelce bylo ublíženo. Naopak neopomenutelná je řasenka, která v žádném případě nesmí dělat žmolky, nebo řasy slepovat. Výřezy z fotografií pořízených s různými typy řasenek jsou níže. Ústa doporučuji nelíčit vůbec, nebo jen decentně, aby rty měly stejnou barvu/tonalitu. Obecně se doporučuje výrazněji model líčit pro fotografie černobílé a méně pro barevné.
Pokračování 4 / 4
Předcházení chybám
Chyby při fotografování portrétů
Různé barevné podání, doplňky a pózy dávají portrétům určitou náladu, chcete-li citový náboj. Ten je však zcela zničen, když model nasadí na výraz, který s tímto podáním fotografie nekoresponduje. Tváří-li se modelka znuděně, bude fotografie působit znuděně na každého, kdo se na ni podívá, bez ohledu na technickou dokonalost, nebo fotografické umění autora. A naopak i průměrný portrét, avšak s osobitým výrazem tváře, může zaujmout.
U portrétu, stejně jako u prakticky všech fotografických žánrů se mohou objevit nejrůznější druhy rušivých prvků a nevhodných ořezů. Konkrétně pro portréty jsou specifické nejen ořezy hlav, ale především rukou. Jedná-li se o portrét obličeje maximálně s rameny, tak je absence rukou v pořádku. Na mnoha fotkách portrétů se však stává, že končí kousek nad pasem, přičemž ruce by pokračovaly dále, kdyby je nemilosrdný fotograf neamputoval okrajem fotografie. O pozadí portrétů, které může rušit (například když si modelka vybere pro své fotografie svůj neuklizený pokoj) toho již bylo napsáno mnoho.
Na fotografii může dojít také k nejrůznějším nežádoucím dotekům, kvůli kterým modelům rostou z hlavy sloupy, tryskají vodotrysky, nebo z nich vyjíždí autobusy. Při fotografování tváře pak často vadí brýle, které obvykle zavazí tam, kde nemají. Půlí oči na poloviny (první foto) nebo tvoří rušivé dotyky s pozadím (druhý snímek). Pokud se však fotograf těchto nebezpečí vystříhá, mohu brýle fotografii ozvláštnit a modelu dodají na důstojnosti.
Dalších rušivých prvků, jako je například ruka na obličeji, dudlík, ostrý stín v pozadí, hlava v popředí, uhýbající pohled, nebo obyčejný přepal je pochopitelně nespočet.
Nejčastější chybou, která se běžně fotografům stává, je špatné zaostření, ať už kvůli chybě fotografa (autofokus se nezmýlí téměř nikdy), nebo proto, že se model pohnul mimo hloubku ostrosti.
Patero portrétního fotografa
- Portréty je dobré fotografovat většinou s malou hloubkou ostrosti, která izoluje model od rušivých prvků. Toho lze dosáhnout použitím delších ohnisek a malých clonových čísel.
- Klíčové je z pohledu techniky především správné zaostření na oko. Toto pravidlo je nutné dodržovat, protože špatné zaostření často tvoří rozdíl mezi povedeným a nepovedeným portrétem.
- Je nutné vyvarovat se přepalů na obličeji modelu, nebo temných očí ve stínu. S obojím pomáhá blesk, odrazná deska a bodové měření expozice.
- Fotografie portrétu stojí a padá s výrazem modelu. Model se nemusí usmívat a už vůbec se nemusí dívat do objektivu, ale tváří-li se znuděně, bude znuděně působit i fotografie.
- Používejte doplňky. Zajímavé oblečení, výrazná gesta, nebo specifické prostředí mohou portrétní fotografii velmi ozvláštnit. Fantazii se přitom meze nekladou.
Fotografujete rádi portréty? Podělte se s námi o své zkušenosti v diskuzi pod článkem. Také můžete vystavit své fotografie v galerii DIGIareny v kategorii portrét.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně