Slovo perspektiva vychází z latinského pojmu perspicere, tedy prohlédnout, vidět skrz skutečnost. Když se na něco díváme z jiné perspektivy, procházíme zakrytost dané věci a osvětluje se nám. Perspektiva je pojem nesmírně zajímavý tím, že není pasivní. Není to prosté zření.
Prohlédnutí, vidění do nitra věcí je aktivním procesem, který vyžaduje námahu, ale také aktivní zájem. O věci, které se kolem nás jen vyskytují, takový zájem běžně nemáme, tvoří nám sice prostředí, do kterého vstupujeme, ale současně na jejich bližším zkoumání nemáme zájem. S hledáním nových perspektiv je to ale jinak. Je-li pravda neskrytostí, pak právě perspektiva je metodologií pravdy.
Ne vše kolem nás ale potřebujeme nebo chceme takto podrobně zkoumat. Jan Sokol uvádí, že jednou z charakteristik domova je, že víme, i když je tma nebo nemáme brýle, kde najdeme v kuchyni svůj oblíbený talíř. Prostředí, které je bezpečné a které nechceme dekomponovat, záměrně perspektivě nepodrobujeme, protože pak by přišlo o svoji elementární funkci. Domov jak místo jistoty, bezpečí a známosti je pro člověka obvykle jistou základnou, ze které může vyrážet zpochybňovat vše, co se ve vnějším okolí děje. Domov je ale ze systému bytí určitým způsobem obvykle vyňat.
Ostatně i když čteme skeptické názory Rene Descarta, tak v nich najdeme slavné scény o tom, jak sedí u stolu ve své pracovně. Zpochybní smyslové poznání, zpochybní vlastnosti vosku, který se může roztavit při vložení do ohně v krbu, ale rozhodně nezpochybňuje svůj domov. Domov je tak paradoxním místem bez perspektivy.
Změnu v tomto ohledu přinesla až dvacátá léta minulého století, která postupně do domácnosti začala inkorporovat technologie. Žena měla – slovy dobových plakátů – na svoje počínání v domácnosti hledět prakticky a pomocí techniky ho modelovat a měnit. Bylo třeba změnit to, jak jsme byli zvyklí o domově přemýšlet, abychom do něj techniku vpustili, byť s neoddiskutovatelnými benefity.
Chřiby z ptačí perspektivy, foto: MarekUjcik
Přesto i dnes je domov něčím speciálním. Jan Patočka hovoří o domovu a o dálavě. Dálava je to, co můžeme vidět z perspektivy a perspektivě to podrobovat. Pokud bychom ale stejný přístup volili k domovu, přestane existovat, stane se věcí mezi ostatními věcmi. Martin Buber navrhl, abychom celé bytí člověka (self) konstituovali pomocí propozic, kterými se Já upíná ke světu. Domov je v tomto bodě tím středem, bodem, ve kterém existuje Já a ze kterého se Já může ke světu vztahovat.
Je zde ještě jedna zajímavá věc. Je-li domov bodem, pak na něj perspektivu v matematickém slova smyslu aplikovat nemůžeme – bod zůstane vždy bodem. Bod je jediným geometrickým objektem, na který je možné se dívat z libovolné strany či místa, z libovolného počtu dimenzí a – bude vypadat stále stejně. Domov je v tomto pojetí invariantem.
Znamená to, že je něčím statickým a neměnným? V analýze Kantova díla Martin Heidegger ukazuje rozdíl mezi časem a prostorem. Zatímco prostor je něčím vnějším, v čem se člověk pohybuje a je, tak čas je nejvnitřnější prožitek vlastní existence. Čas a prostor se liší svojí vnitřností a vnějškovostí. Domov je tedy možná bodem prostorovým, ale současně díky časovosti a spojení s osobou (vždyť jen ve vztahu k osobě má smysl hovořit o domově) je něčím proměnlivým – není substancí, ale procesem, ustavičně se formujícím a nově strukturujícím fenoménem, nepřetržitým in fieri.
Snímek Chřiby z ptačí perspektivy od Marka Ujčíka zapadá do jeho reflexe krajiny v delším období tvorby. Krajiny jako prostoru, ve kterém si utváříme domov, jako jednoho z determinantů určujících, v čem a jak žijeme. Spojuje prostor a pohyb, nadhled i statické zachycení jedinečného nyní. Gratuluji autorovi k povedenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Rozkoš magnetická... je spojením jemnosti a hravosti, vtipu, citové nesladěnosti i odbornosti a zkušenosti fotografa, kterým je Josef Jeřábek.
Rozkoš magnetická..., foto: jerabek-josef
Robson65 hledí na moře. Poslouchá příboj vody, sleduje, jak se vlny postupně dotýkají kamenů, které oblizují a vrací se zpět do moře. Činí z pohybu vody speciální hodiny, do kterých vstupuje sám. A tento vnitřní proces zachycuje na snímku sila vody....
sila vody..., foto: Robson65
Nejmil navazuje na svoji sérii a neotřelým technicky i kompozičně precizním způsobem konstituuje scénu u bazénu. Hranou, ale něčím nesmírně přitažlivou, krásnou, hravou. Taková je Warm-up.
Warm-up, foto: nejmil
Když už jsme začali jistým inverzním horizontem, můžeme skončit tím klasickým - snímek od ...rouzi... je plný pohybu, života a radosti.