Fotograf je vlastně velice podobný dítěti. A tak jako ono vidí v každém tvaru či situaci bezpočet možností, z nichž každá se může realizovat ve chvíli, kdy vstoupí do prostoru jeho hry.
Je velice zajímavé sledovat, jak si děti hrají. Krabička od mýdla se může proměnit v hrad, loď nebo cihlu, podle toho, co zrovna fantazie dítěte potřebuje. Hra je vlastně základní činností, kterou provádí.
Při ní poznává svět kolem sebe, jeho zákony a možnosti. Brzy zjistí, že předměty padají směrem k zemi, krajíc namazanou stranou dolů nebo že zdí se projít nedá. Hra plná fantastických obrazů, o kterých by si dospělý mohl myslet, že nemají s vědou a objektivním poznáním mnoho společného, tak představuje základní zdroj poznání. Člověk se učí tím, že vidí více než jeho oči.
Toto zjištění může být překvapivé, ale dobře koresponduje s tím, jak vznikají geniální vědecké objevy, díla nebo jak většina z nás produkuje nápady. Potřebuje k vrstvě reality, zemitého, materiálního, smysly dostupného světa přidat rovinu fantazie, tedy určité schopnosti používat věci jinak, než je obvyklé, spojovat prvky, které spolu navzájem nesouvisí nebo naopak proniknout do nitra věcí tak, jak to doposud nikdo neudělal. V tom je jedno ze stěžejních pojiv mezi vědou a umění.
Fotograf je často uvržen do stejné situace, kterou představuje dětská hra. Také on musí vycházet ze zákonitostí světa, fotí jen to, co do jeho objektivu skutečně dopadá, avšak současně, pokud nechce být pouhým dokumentaristou, musí hledat překvapivé úhly, pohledu, průniky objektů, které spolu na první pohled nesouvisí.
Právě tento průnik užil Shimmell na svém snímku Robinzon. Nabízí své obvyklé téma, člověka ve světě architektury a městského urbanismu v černobílém provedení. Pravidelný divák by jistě autora bezpečně poznal. Kluk, který se dívá do „dalekohledu“ se stal součástí hry fotografa, který tak zachycuje hru ve hře, tedy to, co by bylo možné označit jako metahru. Do tohoto procesu pak zve také všechny diváky a dodává mu osobní, emocionální rozměr.
Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týden, které stojí za zhlédnutí.
Mikoudelka nabízí svůj tradiční neobvyklý, mírně surrealistický pohled na svět na snímku samotáři, kde jsou sami strom, patník i běžkař. To vše ve velice neobvyklém technickém provedení.
Lidé žijí vedle sebe, a přece ne spolu. Neustále se míjíme, mluvíme, ale neposloucháme. Jsme zdvořilí, avšak bez zájmu. Tak nějak může působit město na člověka, který v něm nikoho nezná. Snímek vadný pantograf od jokr7 pomocí tramvaje pěkně zachycuje dva lidi se zcela různými vnitřními světy, těsně se nepotkávající na zastávce.
Vadný pantograf, foto: jokr7
Mahonny ukazuje, že zima v podobě sněhu a ledu stále existuje. Může být tichá, malebná, ale také krutá. Fotografie nese název • a zachycuje strom bojující s námrazou, který tiše čeká na své jaro.
Na závěr jedno zajímavé zátiší ukazující, že mezi cigaretou a vínem je rozdíl nejen estetický a zdravotní, ale také kulturní. Snímek nese název nekuřáci a autorem je klimaxp.
nekuřáci, foto: klimaxp