V čem hledat úspěšnost prvorepublikových kaváren? Snad v jejich kráse, vůni kávy nebo intimity uprostřed společnosti. A právě onen poslední aspekt se nám začíná připomínat v netušené podobě.
Myslím, že nejsem sám, kdo má v oblibě prvorepublikové kavárny a jejich atmosféru. Linky funkcionalistických staveb, které vytvářely krásné konstrukce a pocit vzdušnosti, několikrát přečtené noviny a samozřejmě káva. Je jen málo nápojů, které mohou nabídnout tak vzácné spojení chuti, vůně a společenské interakce. Káva je tmelícím prvkem, socializačním faktorem, který je současně velmi nevtíravý.
Pokud čteme studie o meziválečném kavárenství u nás, tak je za jeden z významných prvků jejich rozvoje uváděna také možnost samoty ve společnosti. Není dobře člověku samotnému. Proto opouští svůj byt a s knihou se posadí ke stolku v rušném podniku, objedná si lahodný černý nápoj a čte. Je sám, nikdo jej neruší a přitom není opuštěn. Lidé takto trávili dlouhé hodiny a utvářeli tak městský ekosystém, na který nostalgicky vzpomínáme dodnes.
Když se po revoluci objevila snaha obnovit prvorepublikové kavárny, ukázalo se, že to nebude nic snadného, neboť lidé se změnili. Jejich samota je jiná, stali se uzavřenější, individuálnější. Nemají čas. Milují rozkoš, ale netouží po kráse. A snad právě to zviditelňuje muž na snímku. Je sám, uzavřen do prostoru své židle, mimo niž nechce mít se světem nic společného. A dívá se na svůj vlastní obraz. To je ale něco, co není příliš přínosné, neboť nás příliš ničím novým neobohatí.
A tak může být fotografie ***** jakýmsi rekviem za prvorepublikové kavárny, které již nikdy nebudou takové, jako v době největší slávy. Protože jsme jiní i my. Tak jak to zachytil Markus23.
Každý člověk má určitý cíl, ke kterému směřuje. V etice se proto mluví o motivaci k mravním činům. Hedonista kalkuluje s balíkem libostí a nelibostí, Kant s kategorickým imperativem a pružinou povinnosti, věřící s láskou k Bohu a bližním. Všichni touží po blaženosti a dokonalosti, ale každý zcela jinak. Snímek Mé Stairway To Heaven může vést k zamyšlení nad tím, kam směřují naše adventní činy a co je jejich skutečnou motivací.
Mé Stairway to Heaven (foto: Annunak)
Rudych nabízí zajímavou práci se světlem a prostorem na snímku Interaction. Snad jsou zde jakákoli slova zbytečná a stačí nechat mluvit obraz.
Interaction (foto: Rudych)
Snímek s dokonalou dynamikou ukazuje spojení člověka s vodou i vzduchem. Skoky do vody z mistrovství ČR zachytil Martin Kozák s pečlivostí a technickou precizností sobě vlastní.
A na závěr ještě jeden pohled do podzimní přírody. Sokrates řekl, že člověk je zvíře obdařené rozumem. Z naší všední zkušenosti je jasné, že ne vždy je podmínka zdravého rozumu splněná bezezbytku a dokonale. Naopak pták na snímku pana Adamce si pokládá otázku bytostně lidskou Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? No ono to bude asi přece jen o něco složitější...
Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? (foto: Adamec1)